II.ÚS 625/01
V PLATNOSTI- ÚS II.ÚS 625/01
- ÚS II.ÚS 159/02
Ústavní soud odmítl návrh na zrušení lhůty ustanovené v § 19 zákona o zmírnění následků majetkových křivek, protože podatel nebyl oprávněn podat návrh podle čl. 87 odst. 1 písm. a) Ústavy. Návrh neodpovídal podmínkám uvedeným v § 64 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, které stanovují, kdo má právo podat návrh na zrušení zákona. Soud upozornil, že ústavní stížnost směřuje proti rozhodnutí orgánu veřejné moci, nikoli proti zákonu jako takovému. Proto byl návrh odmítnut bez přítomnosti účastníků, protože byl podán osobou zjevně neoprávněnou.
Rubrum
Ústavní soud rozhodl v senátě, složeném z předsedy JUDr. Jiřího Malenovského a soudců JUDr. Vojtěcha Cepla a JUDr. Antonína Procházky, ve věci ústavní stížnosti J. R., takto :
Výrok
N á v r h s e o d m í t á .
Odůvodnění
: Podáním, které bylo doručeno Ústavnímu soudu ČR dne 26. 10. 2001, navrhovatelka "podává stížnost" proti lhůtě stanovené v § 19 odst. 1 zákona č. 403/1990 Sb., o zmírnění následků některých majetkových křivd, ve znění pozdějších předpisů, a současně ji spojuje s návrhem na zrušení této lhůty. Podle ustanovení § 64 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, je oprávněn podat návrh na zrušení zákona nebo jeho jednotlivých ustanovení podle čl. 87 odst. 1 písm. a) Ústavy: a) prezident republiky b) skupina nejméně 41 poslanců nebo skupina nejméně 17 senátorů c) senát Ústavního soudu v souvislosti s rozhodováním o ústavní stížnosti d) ten, kdo podal ústavní stížnost za podmínek uvedených v § 74 cit. zákona. Protože návrh nesplňuje výše uvedené podmínky, byl Ústavní soud nucen odmítnout jej bez přítomnosti účastníků, podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění zákona č. 77/1998 Sb., ve vztahu na ustanovení § 43 odst. 1 písm. c) téhož zákona, neboť jde o návrh podaný osobou zjevně neoprávněnou. Bez ohledu na označení jako "ústavní stížnost" se jedná o návrh na řízení ve věci ústavnosti zákona podle čl. 87 odst. 1 písm. a) Ústavy ČR. Ústavní stížnost by musela směřovat proti pravomocnému rozhodnutí v řízení, jehož byla navrhovatelka účastníkem, popř. proti opatření nebo jinému zásahu orgánu veřejné moci. Pod pojem rozhodnutí, opatření nebo jiného zásahu, nelze podřadit pojem zákona jako právního předpisu. Pro tuto základní vadu nebylo již požadováno odstranění vady řízení, spočívající v tom, že navrhovatelka nebyla zastoupena advokátem. P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 20. listopadu 2001 JUDr. Jiří Malenovský předseda senátu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.