II.ÚS 640/2000
V PLATNOSTIÚstavní soud odmítl ústavní stížnost, protože stěžovatelka nevyčer-pala všechny procesní prostředky k ochraně svých práv. Podle § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb. je ústavní stížnost nepřípustná, pokud není předem využito všech správních prostředků. Stěžovatelka podala správní žalobu proti rozhodnutí kárného senátu, která je stále v řízení. Soud se proto nemohl zabývat věcnou stránkou stížnosti, protože nenastaly podmínky pro její přípustnost.
Rubrum
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání soudcem zpravodajem JUDr. Antonínem Procházkou ve věci ústavní stížnosti JUDr. K. V.- S., zastoupené Mgr. ing. J.Z., proti rozhodnutí odvolacího senátu ČAK ze dne 13.6. 2000, č. j. K 147/98 a rozhodnutí kárného senátu ČAK, č. j. K 147/98 ze dne 1.10. 1999, takto :
Výrok
Ú s t a v n í s t í ž n o s t s e o d m í t á.
Odůvodnění
: Ústavní stížností, která byla doručena Ústavnímu soudu dne 31. 10. 2000, se domáhá stěžovatelka zrušení rozhodnutí odvolacího senátu ČAK ze dne 13.6. 2000, č. j. K 147/98 a rozhodnutí kárného senátu ČAK, č. j. K 147/98 ze dne 1.10. 1999. Oběma rozhodnutím vytýká, že jimi byly porušeny čl. 6 odst. 1 a čl. 6 odst. 2, čl. 6 odst. 3 písm. d) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, a to ve spojení s čl. 13 a 14 Úmluvy. Ve svém návrhu pod bodem 1.3 stěžovatelka uvádí, že rozhodnutí o odvolání kárného senátu ČAK bylo doručeno do sídla její advokátní kanceláře dne 25. 9. 2000. K doručení došlo tedy podle ustanovení § 55e odst. 1 zákona č. 85/1996 Sb. ve vztahu na ustanovení § 39 odst. 1 vyhl. č. 244/1996 Sb. Pod bodem 1. 4 stížnosti stěžovatelka uvádí, že ze strany kárného odvolacího orgánu ČAK bylo porušeno ustanovení § 39 odst. 3 vyhlášky č. 244/1996 Sb., neboť rozhodnutí přijaté odvolacím senátem neobsahovalo poučení o možnosti jeho přezkoumání ve správním soudnictví. I přes tuto závadu rozhodnutí podala stěžovatelka proti němu spolu s ústavní stížností i správní žalobu. Podle ustanovení § 250b o. s. ř. (před novelou) žaloba na přezkum rozhodnutí správního orgánu musí být podána do dvou měsíců od doručení rozhodnutí správního orgánu v posledním stupni. Rozhodnutí o odvolání kárného senátu ČAK bylo, jak sama stěžovatelka uvádí, doručeno do sídla její advokátní kanceláře dne 25. 9. 2000. v ústavní stížnosti ze dne 27. 10. 2000 pod bodem 15 upozorňuje, že kromě ústavní stížnosti podala současně v téže věci i správní žalobu. Toto soudní řízení tedy dosud probíhá. Podle ustanovení § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Podle ustanovení § 72 téhož zákona, se musí jednat v rozhodování o takovém posledním prostředku, který již nabyl právní moci. Tyto skutečnosti dosud nenastaly. Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků byl proto nucen podanou ústavní stížnost odmítnout, a to podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, neboť podaný návrh je nepřípustný. Pro tuto procesní překážku se nemohl Ústavní soud zabývat podaným návrhem věci samé. P o u č e n í : Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné. JUDr. Antonín Procházka soudce Ústavního soudu V Brně dne 8. ledna 2001
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.