II.ÚS 645/05
V PLATNOSTIÚstavní soud odmítl ústavní stížnost, protože stěžovatelka před jejím podáním nevyčerpala všechny procesní prostředky k ochraně svého práva. V případě prvostupňového rozhodnutí o dědickém sporu byla přípustná odvolací cesta, kterou stěžovatelka nevyužila. Soud se opřel o § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, který stanoví princip subsidiarity ústavní stížnosti. Protože byly podmínky pro přípustnost stížnosti nesplněny, byla věc odmítnuta.
Rubrum
ČESKÁ REPUBLIKA USNESENÍ Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Nykodýmem o ústavní stížnosti stěžovatelky D. F., zastoupené JUDr. Evou Kapkovou, advokátkou, se sídlem v Praze 10, Limuzská 8, směřující proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 28. června 2005, č. j. 35 D 1405/1999-153, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
: Stěžovatelka se ústavní stížností, kterou Ústavní soud obdržel dne 18. listopadu 2005, domáhala zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí. Citovaným usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 bylo rozhodnuto v dědické věci po zůstaviteli J. F. Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítala, že soud nesprávně ohodnotil podíl v bytovém družstvu. Tímto postupem porušil právní praxi v oblasti dědického práva, čímž zároveň porušil ústavně zaručené vlastnické právo, neboť vycházel ze sdělení SBD o zůstatkové výši podílu v družstvu, ale opomenul skutečnou majetkovou hodnotu bytu. Ústavní soud před tím, než přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti je povinen zkoumat, zda ústavní stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího projednání, stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon"). Jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti, jakožto ochrany ústavně zaručených základních práv a svobod, je její subsidiarita. To znamená, že ústavní stížnost lze podat zpravidla pouze tehdy, vyčerpal-li stěžovatel ještě před jejím podáním všechny prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona). V opačném případě je ústavní stížnost nepřípustná. Princip subsidiarity ústavní stížnosti totiž vychází z toho, že Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů. Jeho úkolem je ochrana ústavnosti ve smyslu čl. 83 Ústavy ČR a do činnosti jiných orgánů veřejné moci může zasáhnout jen v případě, že v jejich rozhodování shledá protiústavní porušení některých základních práv a svobod stěžovatele. Ústavní soud ve světle výše naznačených úvah konstatuje, že ústavní stížnost je nepřípustná, protože stěžovatelka před jejím podáním nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon poskytuje k ochraně jejího práva. V daném případě Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl o dědictví, potvrdil nabytí dědictví pozůstalým a rozhodl o odměně notáře, jakož i o náhradě nákladů účastníků řízení. Jednalo se o prvostupňové rozhodnutí, proti němuž je přípustné odvolání, jak je ostatně uvedeno i v poučení. Stěžovatelka tak měla možnost podat řádný opravný prostředek k odvolacímu soudu. Protože tak neučinila, nevyčerpala všechny možnosti, které jí zákon k ochraně jejího práva poskytuje, a ústavní stížnost je z tohoto důvodu nepřípustná. Na základě výše uvedených skutečností nezbylo, než aby soudce zpravodaj, aniž by stěžovatelku vyzýval k odstranění dalších vad podání, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost odmítl podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona.
Poučení
Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona). V Brně dne 30. listopadu 2005 Jiří Nykodým, v. r. soudce zpravodaj
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.