II.ÚS 66/21

Rubrum

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Ludvíka Davida, soudce Davida Uhlíře (soudce zpravodaje) a soudkyně Kateřiny Šimáčkové o ústavní stížnosti Mgr. Davida Chaloupky, soudního exekutora se sídlem Jánská 1, Kroměříž, zastoupeného Mgr. Jaroslavem Fuksou, advokátem se sídlem Kroměříž, 1. máje 15, usnesení Okresního soudu v Karviné - pobočky v Havířově č. j. 128 EXE 966/2020-50 ze dne 9. listopadu 2020, takto:

Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Stěžovatel se v pozici soudního exekutora podanou ústavní stížností domáhá zrušení usnesení Okresního soudu v Karviné - pobočky v Havířově (dále jen "okresní soud") ve věci námitek povinné pokrýt příkaz k úhradě nákladů exekuce vydaný stěžovatelem ze dne 3. 9. 2020, č. j. 122 EX 49/20-52. Ve své ústavní stížnosti stěžovatel tvrdí, že okresní soud napadeným rozsudkem porušil jeho ústavně zaručená práva získávat prostředky pro své životní potřeby prací podle čl. 26 odst. 1 a 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), dále právo stěžovatele na spravedlivý proces podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a konečně právo stěžovatele na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

2. Z ústavní stížnosti a z napadeného usnesení vyplývá, že 3. 9. 2020 rozhodl soudní exekutor příkazem k úhradě nákladů exekuce č. j. 122 EX 49/20-52 o nákladech tak, že výrokem I. uložil povinné povinnost uhradit náklady exekuce, které určil částkou 6 655 Kč, dále výrokem II. uložil povinné povinnost uhradit náklady oprávněného, které určil částkou 2 541 Kč a výrokem III. rozhodl o tom, že výše zaplacené zálohy na náklady exekuce od oprávněného činí 1 000 Kč. Povinná podala proti příkazu k úhradě nákladů exekuce námitky, kterým okresní osud napadeným usnesením vyhověl.

3. Dle stěžovatele okresní soud porušil jeho právo získávat prostředky pro své životní potřeby prací (podnikáním) podle čl. 26 odst. 1 a 3 Listiny základních práv a svobod, dále právo na spravedlivý proces podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a konečně právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Soud měl vzít v potaz skutkové okolnosti případu a celý průběh řízení, což však neučinil. Jak odměna, tak náhrada hotových výdajů byly určeny stěžovatelem v souladu se skutkovými okolnostmi případu, jejichž existenci soud nevzal v potaz. S ohledem na to stěžovatel navrhl výroky I. a II. napadeného usnesení zrušit, neboť jím bylo zasaženo do jeho základních práv.

4. K projednání ústavní stížnosti je Ústavní soud příslušný a jde zároveň o návrh přípustný, neboť směřuje proti rozsudku obvodního soudu, proti kterému není přípustné odvolání. Včas podaná ústavní stížnost je procesně bezvadná a byla podána oprávněnou osobou [srov. stanovisko pléna sp. zn. Pl.ÚS-st. 23/06 ze dne 12. 9. 2006 (ST 23/42 SbNU 545)], která je řádně zastoupena.

5. Podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") senát návrh usnesením odmítne mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. Podle § 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu musí být usnesení o odmítnutí návrhu písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.

6. Dle § 44 zákona o Ústavním soudu rozhodl Ústavní soud ve věci bez konání ústního jednání, neboť od něj nebylo možno očekávat další objasnění věci.

7. Ústavní stížnost zjevně směřuje proti rozhodnutí o částce, kterou je z hlediska judikatury Ústavního soudu nutno označit za bagatelní [srov. § 202 odst. 2 i § 238 odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu]. Z konstantní judikatury Ústavního soudu přitom plyne, že tato skutečnost (bez dalšího) zakládá důvod pro posouzení ústavní stížnosti jako zjevně neopodstatněné, neprovázejí-li posuzovaný případ takové (mimořádné) okolnosti, které jej z hlediska ústavnosti činí významným [viz např. nález ze dne 10. 4. 2014 sp. zn. III. ÚS 3725/13 (N 55/73 SbNU 89)]. Je pak především na stěžovateli, aby v ústavní stížnosti vysvětlil (a případně doložil), proč věc přes svou bagatelnost vyvolává v jeho právní sféře ústavněprávně relevantní újmu (viz např. usnesení ze dne 21. 5. 2014 sp. zn. III. ÚS 1161/14). To se však stěžovateli v nyní projednávané věci nezdařilo.

8. V ústavní stížnosti stěžovatel k mimořádným okolnostem odůvodňujícím přijetí bagatelní věci k meritornímu přezkumu neuvádí ničeho, přičemž ani Ústavní stížnost po seznámení se s návrhem a obsahem napadeného rozhodnutí neshledal výjimky přijatelnosti bagatelních věcí k meritornímu přezkumu [nález sp. zn. III. ÚS 3725/13 ze dne 10. 4. 2014 (N 55/73 SbNU 89)].

9. K námitce porušení práva na spravedlivý proces ve spojení s porušením práva na podnikání tak Ústavní soud toliko konstatuje, že odůvodnění rozsudku okresního soudu nevybočilo z mantinelů práva na spravedlivý proces garantovaného čl. 36 Listiny a soud se naopak (v rozporu s názorem stěžovatele), rozhodnými okolnostmi případu zabýval.

10. Závěrem Ústavní soud podotýká, že jako soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy) neplní funkci další instance v systému obecného soudnictví. Směřuje-li ústavní stížnost proti rozhodnutí soudu vydanému v soudním řízení, není samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost. Pravomoc Ústavního soudu je založena výlučně k přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. zda v řízení nebo v rozhodnutí jej završujícím nebyly porušeny ústavními předpisy chráněné práva a svobody účastníka řízení, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé. V nyní posuzovaném případě však obsah ústavní stížnosti pouze rekapituluje námitky uplatněné před okresním soudem. Skutečnost, že se stěžovatel s právním hodnocením okresního soudu neztotožňuje, ještě nečiní ústavní stížnost opodstatněnou. Neúspěch v soudním sporu nelze sám o sobě považovat za porušení ústavně zaručených práv a svobod [již usnesení sp. zn. III. ÚS 44/94 ze dne 27. 10. 1994 (U 18/2 SbNU 241)].

11. Ústavní stížnost zjevně nedosahuje ústavněprávní relevance, v případě stěžovatele není naplněna žádná z výjimek přijatelnosti bagatelních věcí k meritornímu přezkumu [nález sp. zn. III. ÚS 3725/13 ze dne 10. 4. 2014 (N 55/73 SbNU 89)].

12. S ohledem na shora uvedené tak Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížností napadeným rozsudkem okresního soudu nedošlo k porušení ústavně zaručených práv stěžovatele na podnikání a na spravedlivý proces, a odmítl ústavní stížnost směřující proti napadenému rozsudku podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení

Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 26. ledna 2021 Ludvík David v. r. předseda senátu