II.ÚS 667/07
V PLATNOSTIÚstavní soud odmítl ústavní stížnost, protože byla podána po uplynutí šedesátidenní lhůty stanovené zákonem. Stížnost se nevyřizuje jako přípustná, i když měla podstatný význam mimo vlastní zájem stěžovatele. Soud se nezabýval výsledkem podnětu, protože lhůta pro podání stížnosti není možné prominout. Ústavní stížnost byla odmítnuta jako podaná po lhůtě.
Rubrum
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti F. Š., právně zastoupeného JUDr. Václavem Bubeníkem, advokátem se sídlem Cihlářova 4, Moravská Třebová, proti usnesení Policie ČR, Okresní ředitelství Bruntál, ze dne 17. 5. 2006, ČTS: PRBR-165/BR-2006, a proti usnesení Okresního státního zastupitelství v Bruntále ze dne 28. 6. 2006 sp. zn. 1 ZT 236/2006, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Stěžovatel se v ústavní stížnosti domáhá zrušení obou shora uvedených rozhodnutí orgánů činných v trestním řízení s tím, že jimi měla být porušena jeho ústavně zaručená práva dle čl. 8 odst. 2, čl. 39 a čl. 11 Listiny základních práv svobod. Dále stěžovatel uvedl, že ústavní stížnost je přípustná podle § 75 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), z důvodu, že stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele a byla podána do jednoho roku ode dne, kdy ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti, došlo. Podle § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. V daném případě stěžovatel podal ústavní stížnost proti rozhodnutí okresního státního zastupitelství, kterým byla zamítnuta stížnost proti usnesení Policie ČR o zahájení trestního stíhání jeho osoby pro trestný čin neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo nebytovému prostoru podle § 249a odst. 2 trestního zákona. Lhůta pro podání ústavní stížnosti tak začala stěžovateli běžet již ode dne doručení usnesení Okresního státního zastupitelství v Bruntále 1 ZT 236/2006 ze dne 28. 6. 2006. Ústavní stížnost byla podána k poštovní přepravě až dne 10. 3. 2007, tedy zjevně po lhůtě stanovené zákonem. Stěžovatel, zřejmě vědom si shora uvedené skutečnosti, se v ústavní stížnosti dovolává aplikace ustanovení § 75 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu vymezuje okolnosti, které mají za následek odmítnutí ústavní stížnosti pro její nepřípustnost [§ 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu]. Jedná se o situaci, kdy stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Ustanovení § 75 odst. 2 písm. a) uvedeného zákona představuje výjimku z uvedené zásady. Podle něj Ústavní soud neodmítne přijetí ústavní stížnosti, i když není splněna podmínka vyčerpání všech procesních prostředků k ochraně práva stěžovatele, jestliže stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele a byla podána do jednoho roku ode dne, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti. Z uvedeného vyplývá, že aplikace ustanovení § 75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu přichází v úvahu pouze pokud se jedná o ústavní stížnost nepřípustnou. V posuzované věci lze z hlediska vyčerpání procesních prostředků k ochraně práva podanou ústavní stížnost považovat naopak za přípustnou, neboť posledním prostředkem k ochraně práva podle citovaného ustanovení bylo napadené rozhodnutí Okresního státního zastupitelství v Bruntále. Zákonná podmínka pro aplikaci zmíněného ustanovení v dané věci tak není splněna. Z návrhu vyplývá, že stěžovatel chtěl aplikací uvedeného ustanovení docílit prominutí (prodloužení) zákonné lhůty k podání ústavní stížnosti. Zákonná šedesáti denní lhůta k podání ústavní stížnosti je stanovena kogentním ustanovením § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu a její nedodržení nelze prominout. Ustanovení § 75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu v žádném případě nelze považovat za prostředek, jímž by bylo možné takového následku dosáhnout. Z příloh k ústavní stížnosti vyplývá, že stěžovatel byl již v této věci obžalován a Okresním soudem v Bruntále nepravomocně odsouzen trestním příkazem ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 4 T 33/2007, k trestu odnětí svobody v trvání 7 měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu 2 roků. Proti trestnímu příkazu podal v zákonné lhůtě odpor. Ve věci tedy nebylo dosud pravomocně rozhodnuto a stěžovatel bude mít možnost, pokud bude na základě podané obžaloby pravomocně odsouzen, podat ústavní stížnost proti rozhodnutím obecných soudů v této věci. Z výše uvedeného důvodu nezbylo Ústavnímu soudu než ústavní stížnost odmítnout podle § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu jako návrh podaný po lhůtě stanovené zákonem.
Poučení
Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 22. března 2007 Dagmar Lastovecká soudce zpravodaj
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (1)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.