II.ÚS 713/01
V PLATNOSTIÚstavní soud odmítl návrh stěžovatele na ochranu ústavně zaručených práv, protože řízení dosud nebylo pravomocně ukončeno. Soud upozornil, že ústavní stížnost je podle zákona přípustná až po vyčerpání všech procesních prostředků. Stěžovatel měl možnost uplatnit svá práva v odvolacím řízení, včetně námitky o nesprávném přidělení soudce. Rozhodnutí bylo založeno na § 75 odst. 1 a § 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb.
Rubrum
Ústavní soud rozhodl ve věci návrhu stěžovatele MUDr. J. H., bez právního zastoupení, proti zásahu orgánu veřejné moci, spočívajícím v odnětí stěžovatele zákonnému soudci v řízení vedeném u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp.zn. 13 Cm 644/92, takto:
Výrok
Návrh se odmítá.
Odůvodnění
Dne 13.12.2001 byl Ústavnímu soudu doručen návrh označený jako stížnost proti zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených práv a svobod ve věci odnětí stěžovatele jako účastníka řízení zákonnému soudci. Stěžovatel se svým návrhem domáhal zrušení rozhodnutí místopředsedy Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 1.3.1999, jímž byla věc vedená pod sp.zn. 13 Cm 644/92 odňata soudci JUDr. M. Š. (správně: JUDr. M. Š. - pozn. Ústavního soudu) a přidělena soudkyni JUDr. H. H. V tomto postupu správy krajského soudu spatřuje stěžovatel rozpor zejména s čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Podáním ze dne 7.1.2002 byla ústavní stížnost doplněna o sdělení, že dne 18.12.2001 proběhlo u Krajského soudu v Českých Budějovicích ve věci sp.zn. 13 Cm 644/92 jednání, jehož se stěžovatel nemohl zúčastnit z důvodu, že nebyl řádně obeslán. Pro případ, že toto jednání bylo skončeno vydáním rozsudku, navrhl stěžovatel Ústavnímu soudu, aby rozsudek krajského soudu zrušil pro porušení čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, a to ještě v době, kdy rozsudek nebyl stěžovateli doručen a nenabyl právní moci, tj. před případným odvolacím řízením. Ústavní soud je předně povinen zkoumat, zda jsou dány podmínky řízení stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon"), za kterých je oprávněn ve věci jednat. Podanou stížností se zabýval zejména z hlediska dodržení ustanovení § 35 a § 75 zákona. Jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti jakožto prostředku ochrany ústavně zaručených základních práv a svobod je její subsidiarita. To znamená, že ústavní stížnost lze zpravidla podat pouze tehdy, jestliže stěžovatel před jejím podáním vyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona). V opačném případě je ústavní stížnost nepřípustná. Ústavní soud důsledně respektuje princip minimalizace zásahů do rozhodovací činnosti jiných orgánů veřejné moci. Z toho plyne, že ústavní stížnost je zpravidla nepřípustná (s výjimkou ustanovení § 75 odst. 2 zákona), jestliže řízení v dané věci dosud neskončilo a stěžovatel má možnost uplatnit prostředky k ochraně svých práv ještě v rámci tohoto řízení. Ústavní soudnictví a pravomoc Ústavního soudu v individuálních věcech jsou v České republice založeny především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených (a tedy kasace pravomocných rozhodnutí), v nichž protiústavnost nelze napravit jiným způsobem, tj. procesními prostředky vyplývajícími z příslušných procesních norem upravujících konkrétní druh řízení. Pravomoc Ústavního soudu tedy zásadně směřuje vůči pravomocným rozhodnutím orgánů veřejné moci a pravomoc přezkumu jejich "jiného zásahu" je toliko nezbytnou výjimkou, u níž však podmínka nemožnosti nápravy protiústavnosti jiným způsobem musí zůstat zachována. Z obsahu předložené ústavní stížnosti včetně příloh je zřejmé, že řízení v dané věci (sp.zn. 13 Cm 644/92) před Krajským soudem v Českých Budějovicích dosud pravomocně neskončilo a stěžovatel má tedy možnost svá procesní práva včetně námitky, že byl odňat svému zákonnému soudci, v plné míře uplatnit v odvolacím řízení. Totéž platí i ohledně stěžovatelovy námitky, že se jednání dne 18.12.2001 nemohl osobně zúčastnit pro absenci včasného obeslání soudem. Teprve poté, co bude řízení pravomocně skončeno - a tedy po vyčerpání všech procesních prostředků k ochraně svých práv - může případně stěžovatel za podmínek stanovených zákonem podat ústavní stížnost a domáhat se tak ochrany svých ústavně zaručených základních práv nebo svobod v řízení před Ústavním soudem. Za daného stavu věci se nejevilo účelné vést stěžovatele k odstranění vad jeho návrhu (zejména nedostatku povinného právního zastoupení) a Ústavnímu soudu nezbylo než tento návrh jako nepřípustný odmítnout dle § 75 odst. 1 a § 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění zákona č. 77/1998 Sb.
Poučení
Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 22. ledna 2002 JUDr. Miloš Holeček soudce Ústavního soudu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.