II.ÚS 72/07
V PLATNOSTI- VS Praha 5 Cmo 367/2006-259
- ÚS II.ÚS 72/07
- ÚS II.ÚS 1243/07
- ÚS II.ÚS 1243/07
Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, protože stěžovatelé nevyčerpli všechny procesní prostředky k ochraně svých práv. Rozhodnutí o předběžném opatření je zatímního charakteru a nemůže být předmětem ústavní stížnosti. Soud se opřel o § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, podle něhož je stížnost nepřípustná, pokud není vyčerpána všechna právní prostředky. Věc zůstává otevřená pro další řízení před obecným soudem.
Rubrum
Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů a) J. A. a b) ing. K. R. B., obou zastoupených JUDr. Josefem Skácelem, advokátem se sídlem v Praze 2, Londýnská 55, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. října 2006, čj. 5 Cmo 367/2006-259, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Stěžovatelé se domáhají zrušení v záhlaví označeného usnesení Vrchního soudu v Praze. Tím bylo změněno usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. června 2006, čj. 53 Cm 95/2005, tak, že bylo rozhodnuto o předběžném opatření, jímž bylo stěžovatelům uloženo zdržet se ve výroku dále specifikovaného jednání jménem společnosti Pekárny a cukrárny Klatovy, a. s., se sídlem Klatovy, Za Tratí 602, IČO 90197412, až do doby vydání akcií této společnosti, jež jsou předmětem žaloby podané společností PRAGUE ASSOCIATES /CYPRUS/ LIMITED, reg. č. 66059, Kennedy 70, Papabasiliou House, Nikósie, Kypr, vedené u Městského soudu pod sp. zn. 53 Cm 95/2005. Předběžné opatření dále směřovalo i proti společnosti Pekárny a cukrárny Klatovy, a. s., se sídlem Klatovy, Za Tratí 602, IČO 90197412, a Komerční bance, a.s., se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 33, IČ 45317054. Podle ustanovení § 75 odst. 1, část věty před středníkem, zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákon o Ústavním soudu", je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje. V posuzované ústavní stížnosti jde zejména o otázku povahy předběžného opatření (§ 102 ve spojení s § 74 a násl. o. s. ř.), které může nařídit soud tehdy, je-li třeba po zahájení řízení zatímně upravit poměry účastníků nebo je-li po zahájení řízení obava, že by výkon rozhodnutí v řízení posléze vydaného mohl být ohrožen. Je tedy nepochybné, že nejde o rozhodnutí ve věci samé, ale že se jedná o rozhodnutí zatímní povahy, které bude v průběhu řízení nebo v souvislosti s jeho skončením změněno či zrušeno, a proto se nejedná o rozhodnutí podle § 72 odst. 2 zákona o Ústavním soudu, tedy o rozhodnutí, proti kterému by nebylo možno použít dalších prostředků. Za takovýto prostředek v uvažovaném smyslu je totiž třeba pokládat projednání věci samé a rozhodnutí. Proto také rozhodnutí o předběžném opatření nemůže být pokládáno za rozhodnutí, proti kterému by byla ústavní stížnost přípustná. Posuzovanou ústavní stížností tedy v podstatě stěžovatelé brojí proti rozhodnutí ve věci, o které řízení před obecnými soudy nebylo dosud pravomocně skončeno (shodně viz usnesení III. ÚS 119/98, Sb.n.u.ÚS, sv. 12, str. 489, či usnesení III. ÚS 494/06, vydané v téže věci). O posuzované ústavní stížnosti tedy nezbylo Ústavnímu soudu, než rozhodnout tak, jak z výroku tohoto usnesení je patrno, neboť ústavní stížnost nesměřovala proti pravomocnému rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje [§ 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu].
Poučení
Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 14. března 2007 Stanislav Balík soudce zpravodaj
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (1)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.