II.ÚS 730/12
V PLATNOSTI- MS Praha 7 Ca 126/2008-65
- NSS 5 Afs 52/2011-90
- ÚS II.ÚS 730/12
Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, protože ji považoval za zjevně neopodstatněnou. Stěžovatel se domáhal zrušení rozhodnutí nižších soudů, která se týkala daňového řízení za roky 1997 až 1999. Soud se rozhodl, že žalobce v podáních účelně žádal o přezkoumání daňových rozhodnutí a o obnovu řízení, a tedy jeho postup nebyl nesprávný. Rozhodnutí bylo založeno na analýze podání a úkonů správce daně, které byly v souladu se zákonem.
Rubrum
Ústavní soud rozhodl dne 13. března 2012 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Jiřího Nykodýma, soudců Pavla Holländera a Dagmar Lastovecké ve věci navrhovatele M. S., zastoupeného JUDr. Petrem Vaňkem, advokátem se sídlem Praha 1, Na Poříčí 12, o ústavní stížnosti proti rozsudkům Nejvyššího správního soudu ze dne 15. prosince 2011 č. j. 5 Afs 52/2011-90 a Městského soudu v Praze ze dne 29. dubna 2011 č. j. 7 Ca 126/2008-65, takto:
Výrok
Návrh se odmítá.
Odůvodnění
Navrhovatel se domáhal zrušení výše označených rozsudků s tím, že se jimi cítí dotčen v právech, zakotvených v čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, jakož i v čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Poukázal na rozsudek Městského soudu v Praze, proti němuž podal kasační stížnost, když podle jeho přesvědčení soud nesprávně zhodnotil obsah podání, kterým napadal způsob vyměření daně a nikoliv nařízení exekuce na její vymožení. Nejvyšší správní soud podanou kasační stížnost zamítl a konstatoval, že jeho postup shledal účelovým, když urgoval přezkoumání daňových rozhodnutí a zároveň žádal o obnovu daňového řízení za roky 1997, 1998 a 1999. Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů]. Z obsahu stížností napadených rozsudků zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Nejvyšší správní soud přezkoumal kasační stížností napadený rozsudek Městského soudu v Praze, opodstatněně jeho rozhodnutí shledal v souladu se zákonem, a tedy i opodstatněně kasační stížnost podle § 110 odst. 1 soudního řádu správního zamítl. Ve svém rozhodnutí vycházel z jednotlivých podání stěžovatele od 11. 2. 2003, následných úkonů správce daně, tato obsáhle zhodnotil shodně s Městským soudem v Praze, a proto na vyčerpávající odůvodnění jeho rozsudku lze v dalším odkázat. Nutno dodat, že v tomto odůvodnění je konstatován i obsah části rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 12. 2009 (č. j. 5 Afs 54/2009-75), ve kterém se již tento soud zabýval otázkou posouzení předmětného podání stěžovatele ze dne 11. 2. 2003 se závěrem, dle něhož mj. jak jeho označením, tak obsahem se jednalo o odvolání proti exekučnímu příkazu ze dne 7. 1. 2003. Proto následný úkon stěžovatele z 29. 12. 2006, kterým urgoval vyřízení svého podání ze dne 11. 2. 2003 a "urgoval žádost o přezkoumání dodatečných platebních výměrů za rok 1997, 1998 a 1999 a žádal o povolení obnovy souvisejících řízení" důvodně Nejvyšší správní soud označil za účelový postup stěžovatele. Pro výše uvedená zjištění byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení
Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné V Brně dne 13. března 2012 Jiří Nykodým předseda senátu Ústavního soudu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (1)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.