II.ÚS 749/2000
V PLATNOSTIÚstavní soud odmítl ústavní stížnost, protože stěžovatelé nevyčerpali předchozí procesní prostředky. Nárok na podání ústavní stížnosti vyplývá až po vyčerpání všech soudních možností. Zákon umožňuje žalobu proti pravomocnému rozhodnutí orgánu veřejné správy, která nebyla využita. Soud tedy konstatoval nepřípustnost stížnosti podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu.
Rubrum
Ústavní soud České republiky rozhodl ve věci ústavní stížnosti M. P. a V. P., zastoupených JUDr. A. V., advokátkou, proti rozhodnutí Magistrátu hl. m. Prahy - odboru výstavby, ze dne 2. 11. 2000, č. j. MHMP-42552/2000/VYS/Pz/Ka, mimo ústní jednání, t a k t o:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
: Stěžovatelé napadli ústavní stížností rozhodnutí Magistrátu hl. m. Prahy - odboru výstavby, ze dne 2. 11. 2000, č. j. MHMP-42552/2000/VYS/Pz/Ka, kterým bylo zamítnuto jejich odvolání do rozhodnutí stavebního odboru Obvodního úřadu Městské části Praha 10 ze dne 22. 3. 2000, č. j. HLP 11 170/99/24/00/OST/stav/Hb.-d.2312/Záb. Ústavní soud nejdříve přezkoumal formální náležitosti ústavní stížnosti. Ústavní stížnost byla podána včas a stěžovatelé oprávnění k jejímu podání byli zastoupeni advokátem na základě plné moci. Na tomto základě nejdříve posoudil přípustnost ústavní stížnosti. Z podané ústavní stížnosti Ústavní soud zjistil, že stěžovatelé obdrželi ústavní stížností napadené rozhodnutí správního orgánu, které nabylo právní moci dne 11. 11. 2000. K této skutečnosti zaujal Ústavní soud následující stanovisko. Podmínkou přípustnosti ústavní stížnosti je vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon stěžovatelům k ochraně jejich práva poskytuje. Ústavní stížnost je prostředkem ultima ratio, kterým je možno zcela výjimečně zasáhnout do právního stavu zjednaného pravomocným rozhodnutím. V daném případě stěžovatelé tyto prostředky nevyčerpali, neboť se ve smyslu § 244n neobrátili se žalobou na soud proti pravomocnému rozhodnutí orgánu veřejné správy. Rozhodnutí, které bylo vydáno podle § 88 odst. 1 písm. b) zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), není podle § 248 a Přílohy A k o.s.ř. vyňato ze soudního přezkumu. Proto bylo povinností stěžovatelů vyčerpat i tento procesní prostředek, který jim zákon k ochraně jejich práv poskytuje. Protože se tak nestalo a stěžovatelé zákonem založenou procesní možnost podat žalobu nevyužili, nezbylo Ústavnímu soudu než konstatovat, že jejich podání nesplňuje podmínky ustanovení § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, a podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 77/1998 Sb., ústavní stížnost odmítnout jako nepřípustnou. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně dne 10. ledna 2001 Vojtěch Cepl soudce Ústavního soudu ČR
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.