II.ÚS 75/2000
V PLATNOSTI- KS Plzeň 12 Co 546/99
- ÚS II.ÚS 75/2000
Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, protože stěžovatel nevyčerpal všechny zákonné prostředky k ochraně svých práv. Soud se opřel o § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, podle něhož je stížnost nepřípustná, pokud není vyloučena možnost dalšího řízení v příslušném soudu. Věc byla výsledkem zrušení rozhodnutí krajského soudu a vrácení k dalšímu řízení. Soudce zpravodaj proto nucen odmítnout stížnost mimo ústní jednání podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona.
Rubrum
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání soudcem zpravodajem JUDr. Antonínem Procházkou ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. J. M., zastoupeného JUDr. D. V., advokátem, proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 27. 10. 1999, sp. zn. 12 Co 546/99, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Ústavní soud dne 7. 2. 2000 obdržel ústavní stížnost ze dne 4. 2. 2000, podanou k poštovní přepravě téhož dne, v níž se stěžovatel Ing. J. M. domáhá zrušení shora uvedeného usnesení, kterým bylo odmítnuto jeho odvolání proti rozsudku Okresního soudu Plzeň - město ze dne 14. 11. 1997, sp. zn. 21 C 527/95. Stěžovatel v ústavní stížnosti poukazuje na to, že napadeným usnesením bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Ústavní soud zjistil, že v dané věci stěžovatel podal dovolání, přičemž Nejvyšší soud usnesením ze dne 12. 3. 2001, sp. zn. 29 Cdo 632/2000, toto usnesení Krajského soudu v Plzni zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení. Na základě tohoto zjištění soudce zpravodaj posuzoval, zda není dán důvod odmítnutí ústavní stížnost podle ustanovení § 43 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Citované ustanovení kromě jiného stanoví, že je-li návrh nepřípustný a nestanoví-li zákon jinak, soudce zpravodaj jej mimo ústní jednání odmítne. Přitom se za nepřípustný považuje rovněž návrh, kdy stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje a kdy se tedy ochrany práv a svobod mohl a měl domáhat jiným zákonným způsobem. Tak je tomu v situaci, kdy ve věci, která je napadena ústavní stížností, řízení ve věci samé dále pokračuje. Jak vyplývá z výše uvedených skutečností, v daném případě nic nebrání projednání právní věci stěžovatele před soudem. Stěžovateli jsou k dispozici zákonné prostředky, kterými může brojit proti případnému pro něj nepříznivému rozhodnutí. Z tohoto důvodu je třeba ústavní stížnost pokládat za návrh, který je nepřípustný ve smyslu ustanovení § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, a který je soudce zpravodaj mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení usnesením podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) citovaného zákona nucen odmítnout.
Poučení
Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. JUDr. Antonín Procházka soudce Ústavního soudu V Brně dne 3. dubna 2001
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (1)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.