II.ÚS 757/06
V PLATNOSTIÚstavní soud odmítl ústavní stížnost, která se týkala odložení trestního stíhání a zamítnutí stížnosti proti tomuto rozhodnutí. Soud uvedl, že státní orgány rozhodly v souladu s trestním řádem a jejich rozhodnutí nezakládá porušení ústavních práv. Základní právo na trestní stíhání jiné osoby není ústavně zaručeno, proto neexistuje právní zájem na tom, aby byl pachatel stíhán. Soud také potvrdil, že orgány státní moci rozhodly řádně a nestranně, což vylučuje porušení práva na spravedlivé soudní řízení podle článku 36 odst. 1 Listiny.
Rubrum
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Stanislava Balíka a soudců Dagmar Lastovecké a Jiřího Nykodýma o ústavní stížnosti společnosti INTERNATIONAL MARKETING SERVICES s.r.o., se sídlem Praha 1, Senovážné nám. 962/23, zastoupené JUDr. Stanislavem Blažkem, advokátem se sídlem Havířov - město, Moskevská 24a, proti usnesení Policie ČR, Služba kriminální policie a vyšetřování, Správa hl. města Prahy, ze dne 12. 7. 2006, ČTS: PSP-2713/OHK-3-234-2005, a usnesení Městského státního zastupitelství v Praze ze dne 14. 9. 2006, sp. zn. 1 KZN 2833/2005, takto:
Výrok
Návrh se odmítá.
Odůvodnění
Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 21. 11. 2006, která splňuje formální náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") se stěžovatelka s odkazem na porušení svého práva garantovaného článkem 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, jimiž byla nejprve odložena věc prověřování jejího trestního oznámení a poté zamítnuta její stížnost. Poukazuje na extrémní rozdíl mezi nashromážděným materiálem a právním posouzením věci, které je dle ní v zásadním rozporu s dosavadní judikaturou. Nesouhlasí se závěrem státního zástupce, že jednání Mgr. H. nemůže být trestným činem pro nedostatek subjektivní stránky, nedostatek následku předvídaného trestním zákonem i pro nedostatek požadovaného stupně společenské nebezpečnosti, v tomto směru odkazuje na stanoviska Nejvyššího soudu a obsáhle polemizuje s názory státního zástupce, vyslovenými v napadeném usnesení. Má za to, že jednání Mgr. H. naplnilo všechny znaky skutkové podstaty trestného činu zneužívání informací v obchodním styku podle § 128 odst. 2 trestního zákona a trestného činu nekalé soutěže podle § 149 trestního zákona. Zvolený postup státních orgánů tak dle ní umožňuje porušování platných zákonů, zneužívání privilegovaných informací, které byly získány z titulu postavení jiné osoby ve společnosti stěžovatelky a poškozování stěžovatelky v hospodářské soutěži. Z obsahu listin připojených k ústavní stížnosti bylo zjištěno, že policejní orgán Policie ČR, Služby kriminální policie a vyšetřování Správy hl. ml. Prahy rozhodl usnesením ze dne 12. 7. 2006, sp. zn. ČTS: PSP-2713/OHK-3-234-2005, o odložení trestního oznámení stěžovatelky na Mgr. J. H. pro podezření ze spáchání trestného činu zneužívání informací v obchodním styku podle § 128 odst. 2, 3 trestního zákona, případně jiných trestných činů, a to z důvodů a postupem podle § 159a odst. 1 trestního řádu. Stěžovatelka, coby poškozená, podala proti tomuto usnesení stížnost, o níž rozhodl státní zástupce Městského státního zastupitelství v Praze usnesením ze dne 14. 9. 2006, sp. zn. 1 KZN 2833/2005, tak, že stížnost jako nedůvodnou podle § 148 odst. 1 písm. c) trestního řádu zamítl. Ústavní soud přezkoumal napadená rozhodnutí orgánů státní moci z pohledu tvrzeného porušení ústavně zaručených práv a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Jádrem ústavní stížnosti je nesouhlas stěžovatelky s tím, že nebylo zahájeno trestní stíhání Mgr. J. H. a věc byla podle § 159a odst. 1 trestního řádu odložena. Jak již Ústavní soud opakovaně judikoval, otázka předpokladů stíhatelnosti trestných činů nepatří do oblasti těch základních práv a svobod, které jsou dle čl. 3 Ústavy součástí ústavního pořádku. Ústava ani Listina neřeší detailní otázky trestního práva, nýbrž stanoví nesporné a základní konstitutivní principy státu a práva (srov. Pl. ÚS 19/03, Sbírka nálezů a usnesení ÚS, sv. 1, str. 11). Rovněž výkladem čl. 39 a čl. 40 odst. 1 Listiny lze dovodit charakteristický znak právního státu, podle něhož vymezení trestného činu, stíhání pachatele a jeho potrestání je věcí vztahu mezi státem a pachatelem trestného činu. Pouze stát svými orgány rozhoduje podle pravidel trestního řízení o tom, zda byl trestný čin spáchán, jaký trest, popř. jaké jiné újmy na právech nebo majetku pachatele lze za jeho spáchání uložit. Úprava těchto otázek v trestním řádu v dané věci uvedené zásady neporušuje a nezakládá v ústavní rovině ve smyslu čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy žádné základní právo stěžovatele na takový druh "satisfakce" (srov. I. ÚS 84/99, Sbírka nálezů a usnesení ÚS, sv. 14, str. 291). Rovněž v projednávané věci Ústavní soud dovozuje, že ve skutečnosti, že státní zastupitelství zamítlo stížnost stěžovatelky proti usnesení policejního orgánu o odložení věci pro podezření ze spáchání trestného činu, nelze spatřovat porušení ústavně zaručených práv stěžovatelky, jejichž ochrana spadá do kompetence Ústavního soudu. Jak již bylo uvedeno v předchozím odstavci, ústavně zaručené subjektivní právo fyzické nebo právnické osoby na to, aby jiná osoba byla trestně stíhána, totiž neexistuje. Ústavní soud ještě dodává, že k porušení článku 36 odst. 1 Listiny, jehož se stěžovatelka dovolává, dochází tehdy, pokud je komukoli v rozporu s ním upřena možnost domáhat se svého práva u nezávislého a nestranného soudu, resp. ve stanovených případech u jiného orgánu veřejné moci. V dané věci se policejní orgán podnětem stěžovatelky zabýval a svůj postup ve svém rozhodnutí řádně zdůvodnil, stejně jako příslušný státní zástupce, který věc přezkoumával na základě stížnosti stěžovatelky. Tyto orgány nezůstaly tedy nečinné, ani s předmětným podnětem nenaložily libovolně. Ani z tohoto pohledu proto nelze přisvědčit názoru stěžovatelky, že došlo k zásahu do jejího ústavního práva garantovaného čl. 36 odst. 1 Listiny. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud předmětnou ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl jako zjevně neopodstatněnou.
Poučení
Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 7. prosince 2006 Stanislav Balík předseda senátu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.