Ústavní soud · Usnesení

II.ÚS 757/22

V PLATNOSTI

Rozhodnuto 2022-04-07 · odmítnuto pro neodstraněné vady · ECLI:CZ:US:2022:2.US.757.22.1

  1. NSS 5 As 339/2021-17
  2. ÚS II.ÚS 757/22
Strojový souhrn generováno LLM

Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, protože stěžovatel neprojevil právní zastoupení, což je podle zákona povinnost při podání. Soud upozornil, že stěžovatel opakovaně podával podobné žaloby s týmiž vadami, přesto byl již mnohokrát poučen o povinnosti zastoupení advokátem. Bylo rozhodnuto, že opakované poučení není nutné, pokud bylo dříve zprostředkováno, aby se zabránilo formalistickému postupu. Soud rozhodl bez ústního jednání, protože podání neodpovídalo právním náležitostem.

Rubrum

Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Miladou Tomkovou o ústavní stížnosti Ing. Miroslava Šebesty, proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 13. ledna 2022 č. j. 5 As 339/2021-17, takto:

Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Dne 15. 3. 2022 Ústavní soud obdržel výše uvedenou ústavní stížnost, která nesplňuje náležitosti stanovené zákonem o Ústavním soudu, a to mimo jiné vzhledem k absenci právního zastoupení stěžovatele (§ 29 až 31 zákona o Ústavním soudu). Z úřední činnosti je Ústavnímu soudu známo, že se stěžovatel obrací na Ústavní soud s ústavními stížnostmi trpícími stejnými vadami opakovaně, přičemž jsou tyto ústavní stížnosti opakovaně jako vadné odmítány. Stěžovatel i přesto nadále volí postup, kterým nerespektuje zákonem předepsané náležitosti ústavní stížnosti, ačkoli byl Ústavním soudem mnohokrát poučen o tom, jaké náležitosti vyžaduje zákon pro podání řádné ústavní stížnosti, včetně povinnosti být v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem, a to již při podání ústavní stížnosti. Obecně platí, že návrh lze odmítnout, jestliže navrhovatel neodstranil vady ve lhůtě k tomu určené. Ústavní soud ale zároveň dospěl k závěru, že v případech opakovaného podávání takto vadných podání již není nutnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení advokátem dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo již ve více předcházejících případech. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a přitom stále stejného poučení jako postup neefektivní a formalistický (viz např. usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 3104/21 ze dne 3. 12. 2021). K tvrzení stěžovatele, že mu nebylo od České advokátní komory doručeno žádné rozhodnutí o určení advokáta, Ústavní soud uvádí, že stěžovatel nespecifikoval, ve které věci se tak mělo stát a rovněž neuvedl, že si zajistí advokáta na vlastní náklady, když mu ho Česká advokátní komora odmítla určit. Přitom platí, že byla-li by ústavní stížnost důvodná, lze žádat o náhradu nákladů zastoupení (§ 83 zákona o Ústavním soudu). Ústavní soud proto stejně jako v mnoha dalších případech stěžovatelovu ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení za přiměřeného použití § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.

Poučení

Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 7. dubna 2022 Milada Tomková v. r. soudkyně zpravodajka

Dotčená ustanovení

Citovaná rozhodnutí (1)

Tento rozsudek je citován v (0)

Doposud nikdo necituje.