II.ÚS 759/26

Rubrum

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Přibáně, soudce zpravodaje Martina Smolka a soudce Pavla Šámala o ústavní stížnosti stěžovatelky Skupina D z.s., sídlem Na Florenci 2139/2, Praha 1, zastoupené Mgr. Štěpánem Lichovníkem, advokátem, sídlem Pellicova 23/8, Brno, proti usnesení Městského soudu v Praze sp. zn. 61 To 24/2026 ze dne 22. ledna 2026 a usnesení Hlavního velitelství Vojenské policie, Odboru kriminální služby, Oddělení zvlášť závažné kriminality č. j. VP-590-241/TČ-2024-820210 ze dne 10. prosince 2025, za účasti Městského soudu v Praze a Hlavního velitelství Vojenské policie, Odboru kriminální služby, Oddělení zvlášť závažné kriminality, jako účastníků řízení, a Městského státního zastupitelství v Praze, jako vedlejšího účastníka řízení: Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I. Vymezení věci a obsah napadených rozhodnutí

1. Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí trestních soudů. Tvrdí, že jimi byla porušena její základní práva zaručená čl. 10 odst. 1, čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh vyplývá, že Hlavním velitelstvím Vojenské policie, Odborem kriminální služby, je vedeno trestní řízení pro podezření ze spáchání zločinů podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. a), odst. 5 písm. a) trestního zákoníku a provedení zahraničního obchodu s vojenským materiálem bez povolení nebo licence podle § 265 odst. 1, odst. 2 písm. a), g) trestního zákoníku.

3. Napadeným usnesením policejní orgán podle § 79a odst. 1 trestního řádu rozhodl o zajištění finančních prostředků na specifikovaných bankovních účtech až do celkové výše 264 388 493 Kč, neboť prozatím zjištěné skutečnosti nasvědčují tomu, že uvedené finanční prostředky jsou výnosem z trestné činnosti. Policejní orgán zakázal dispozici s takto zajištěnými finančními prostředky. Zjištěné skutečnosti zakládají důvodné podezření, že v úmyslu obohatit se mohly být prostřednictvím stěžovatelky vyváděny finanční prostředky z veřejné sbírky na pomoc Ukrajině. Dále mohlo na základě nepravdivých a neúplných údajů docházet bez patřičné licence k vývozu vojenského materiálu z České republiky. Stěžovatelka se bránila stížností u Městského soudu v Praze, který ji napadeným usnesením zamítl.

II. Argumentace stěžovatele

4. Stěžovatelka se v ústavní stížnosti dovolává závěrů auditorské společnosti KPMG Česká republika, s.r.o., která neshledala v činnosti stěžovatelky žádnou nezákonnost. Dále poukazuje na to, že ani orgány činné v trestním řízení se zatím nedokáží přesně sjednotit na výši škody, která měla být údajnou trestnou činností způsobena. Sám městský soud připustil, že předběžná výše škody je stanovená nepřesně a vycházel z částky cca 75 milionů, kterou ale sám nijak přezkoumatelně nevypočítal. Za takové situace bylo jeho povinností přiměřeně korigovat rozsah zajištění. Dodávané drony zcela odpovídaly své ceně, a to i ve srovnání s cenou, za jakou by je mohla dodat konkurence. Tomu svědčí i fakt, že si orgány činné v trestním řízení od stěžovatelky nevyžádaly kompletní účetnictví. Napadená rozhodnutí proto postrádají adekvátní odůvodnění a orgány činné v trestním řízení se dostatečně nevypořádaly s argumentací stěžovatelky. V napadených rozhodnutích není dostatečně popsáno, v čem by měla trestná činnost spočívat a jak orgány činné v trestním řízení dospěly k výši jimi tvrzené škody. Je zcela běžné, že sbírky uvádí jednu paušální částku, za jejíž darování nakoupí určitý počet věcí, aniž by vyčíslovaly opravdové náklady. Navíc výše zajištěných finančních prostředků není vzhledem k okolnostem případu přiměřená. Postupem orgánů činných v trestním řízení bylo rovněž zasaženo do dobré pověsti stěžovatelky. Jejich postup je zcela nestandardní také v tom, že v jiném civilním sporu jednoho ze zakladatelů spolku se objevily informace z probíhajícího neveřejného prověřování. Stěžovatelka považuje za skandální, aby policejní orgán aktivně sdílel informace se třetími osobami pro účely soukromoprávních sporů.

III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

5. Ústavní soud shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí. Stěžovatelka je zastoupená advokátem v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario), a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný.

IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

6. Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

7. Převážná část ústavní stížnosti je obsahově identická s ústavní stížností společnosti FPV SPACE s.r.o., které bylo ve stejné kauze uložené zajištění finančních prostředků ve stejné výši kvůli stejnému podezření. Ústavní soud tuto stížnost již odmítl jako zjevně neopodstatněnou usnesením sp. zn. IV. ÚS 808/26 ze dne 15. 4. 2026. V tomto případě neshledal důvody se od tohoto posouzení odchýlit, a proto na odůvodnění citovaného usnesení odkazuje (viz body 5 až 11 usnesení).

8. K námitkám, kterými se současná ústavní stížnost odlišuje od věci zmíněné v předchozím bodě, uvádí Ústavní soud následující.

9. Zaprvé, stěžovatelka namítá nepřiměřenost rozsahu zajištění s ohledem na skutečnost, že městský soud dovodil škodu pouze ve výši cca 75 milionů Kč. Tato částka, na kterou odkazuje městský soud (bod 11 usnesení), ovšem nepředstavuje celkový výnos z trestné činnosti, který má být předmětem zajištění. Z kontextu tohoto odstavce usnesení městského soudu je zřejmé, že se jedná o částku, která byla v dotčené době na účtech stěžovatelky a přidružené společnosti FPV SPACE s.r.o. reálně zajištěna. Výnosem z trestné činnosti je přitom s ohledem na prověřované trestné činy (tj. trestný čin podvodu a trestného činu provedení zahraničního obchodu s vojenským materiálem bez povolení nebo licence) celkově vybraná částka přesahující dotčených 260 milionů Kč (dříve byla částka dostupná na webu stěžovatelky Drony Nemesis, dnes je zmíněná např. v dalším projektu spolku Charlie One).

10. Zadruhé, stěžovatelka namítá, že z probíhajícího prověřování jsou nestandardně poskytovány informace třetím osobám. Jedná se o námitku, kterou stěžovatelka poprvé vznáší až u Ústavního soudu. Vznášení novot, nejen z formálního, ale i materiálního hlediska, je obecně v řízení o ústavní stížnosti nepřípustné (např. usnesení sp. zn. I. ÚS 438/20 ze dne 31. 3. 2020, bod 10, či sp. zn. I. ÚS 3218/25 ze dne 30. 1. 2026, bod 9). Vedle toho se jedná o námitku, kterou by městský soud nemohl řešit v řízení, ve kterém přezkoumává rozhodnutí policejního orgánu o zajištění věci. Jestliže má stěžovatelka pochybnosti o postupu policejního orgánu v dosavadním trestním řízení, může se proti němu bránit podáním žádosti o přezkoumání postupu policejního orgánu podle § 157a trestního řádu.

11. Ústavní soud proto ústavní stížnost stěžovatelky mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení

Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 10. června 2026 Jiří Přibáň v. r. předseda senátu