II.ÚS 76/01
V PLATNOSTI- OS Louny 6 Nc 229/97-155
- KS Ústí 10 Co 60/99-184
- ÚS II.ÚS 76/01
Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, protože byla podána po uplynutí 60denní lhůty stanovené zákonem. Lhůta začala dnem doručení posledního rozhodnutí, které bylo potvrzujícím výrokem krajského soudu. Stížnost byla podána po uplynutí lhůty, což je základní podmínka pro její odmítnutí. Soud se opřel o § 43 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu.
Rubrum
Ústavní soud České republiky rozhodl ve věci ústavní stížnosti A. D., zastoupeného Mgr. Z. G., advokátkou, proti potvrzujícímu výroku v rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 17. 4. 2000, č. j. 10 Co 60/99-184, a proti pravomocným výrokům o svěření nezletilého dítěte do výchovy matky a o úpravě styku otce s nezletilým dítětem v rozsudku Okresního soudu v Lounech ze dne 16. 11. 1998, č. j. 6 Nc 229/97-155, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
: Ústavnímu soudu byla dne 5. 2. 2001 doručena ústavní stížnost stěžovatele, směřující proti potvrzujícímu výroku v rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 17. 4. 2000, č. j. 10 Co 60/99-184, a proti pravomocným výrokům o svěření nezletilého dítěte do výchovy matky a o úpravě styku otce s nezletilým dítětem v rozsudku Okresního soudu v Lounech ze dne 16. 11. 1998, č. j. 6 Nc 229/97-155. Podle názoru stěžovatele jsou napadené výroky citovaných rozhodnutí v rozporu se skutečnými zájmy dítěte a tedy i v rozporu s Úmluvou o právech dítěte. Ústavní soud především zkoumal, zda jde o návrh podaný ve lhůtě stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Podle ustanovení § 72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje (§ 75 odst. 1). Stěžovatel v ústavní stížnosti uvedl, že proti rozhodnutí odvolacího soudu podal dne 7. 7. 2000 dovolání, které Nejvyšší soud České republiky usnesením ze dne 16. 11. 2000, č. j. 30 Cdo 1964/2000-201, odmítl s odůvodněním, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Posledním prostředkem k ochraně stěžovatelova práva tak zůstal rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 17. 4. 2000, č. j. 10 Co 60/99-184, který byl stěžovateli doručen dne 16. 6. 2000. Vzhledem k tomu, že ústavní stížnost byla k poštovní přepravě podána až dne 2. 2. 2001, a Ústavnímu soudu doručena dne 5. 2. 2001, je zřejmé, že lhůta k podání ústavní stížnosti nebyla dodržena a že jsou dány důvody k jejímu odmítnutí. Proto soudce zpravodaj ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl, jako návrh podaný po lhůtě stanovené pro jeho podání zákonem, podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu. P o u č e n í : Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat. V Brně dne 27. 2. 2001 Vojtěch Cepl soudce Ústavního soudu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (1)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.