II.ÚS 77/95
V PLATNOSTI- VS Praha 5To 1/94
- ÚS II.ÚS 77/95
Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, protože byla podána po uplynutí 60denní lhůty určené zákonem. Lhůta začala dnem, kdy nabylo právní moci rozhodnutí posledního opravného prostředku, tedy rozsudku Vrchního soudu. Podnět ke stížnosti pro porušení zákona není opravným prostředkem pro účely § 72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb. Soud se opřel o § 43 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., podle něhož byl návrh odmítnut jako opožděný.
Rubrum
II ÚS 77/95 ČESKÁ REPUBLIKA USNESENÍ Ústavního soudu České republiky Ústavní soud rozhodl v právní věci navrhovatele J.S., o návrhu, došlém Ústavnímu soudu dne 10. 4. 1995, t a k t o:
Výrok
Návrh se o d m í t á.
Odůvodnění
: Navrhovatel ve svém návrhu, doručeném Ústavnímu soudu dne 10. 4. 1995, uvedl, že podává stížnost proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21. 1. 1993, sp. zn. 1T9/91, a rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 2. 1994, sp. zn. 5To 1/94, neboť jimi došlo k porušení č1. 10 a čl. 90 Ústavy ČR a dále k porušení práv zaručených v čl. 1, č1. 8 odst. 1 a 2, čl. 36 odst. 1, č1. 37 odst. 2, č1. 39 a čl. 40 odst. 1 a 6 Listiny základních práv a svobod, rovněž měla být porušena ustanovení § 1, § 2, § 214 a § 215 trestního řádu, stížnost byla podána i proti postupu ve věci podnětu stížnosti pro porušení zákona ze dne 25. 1. 1995. Stěžovatel požadoval, aby stížnost byla přijata dle ustanovení § 75 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb. a napadené rozsudky byly zrušeny. Ústavní soud především zkoumal, zda jde o návrh podaný ve II ÚS 77/95 lhůtě stanovené zák. č. 182/1993 Sb. Dle ustanovení § 72 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb. lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná dnem, kdy nabylo právní moci rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje. Prostředkem na ochranu práva, který má na mysli § 72 odst. 2 cit. Zákona, je prostředek, který zákon poskytuje stěžovateli a nikoliv jinému subjektu. Stížnost pro porušení zákona je dle ustanovení § 266 trestního řádu oprávněn podat ministr spravedlnosti. Nejde tedy o opravný prostředek, který by byl oprávněn podat stěžovatel a podnět ke stížnosti pro porušení zákona nelze za prostředek na ochranu práva ve smyslu § 72 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb. považovat. Za této situace má Ústavní soud za to, že rozhodnutím o posledním opravném prostředku je rozsudek Vrchního soudu v Praze, sp. zn. 5To 1/94, který nabyl s ohledem na ustanovení § 139 tr. ř. právní moci dne 24. 2. 1994, přičemž 60ti denní lhůta uplynula dne 25. 4. 1994, což znamená, že byl-li návrh navrhovatele podán k přepravě na poštu dne 7. 4. 1995, jde zjevně o návrh opožděný a proto byl dle ustanovení § 43 odst. 1 písm. b) zák. č. 182/1993 Sb. odmítnut jako návrh podaný po lhůtě stanovené pro jeho podání zákonem. Pro úplnost Ústavní soud uvádí, že použití ustanovení § 75 odst. 2 písm. b) zák. č. 182/1993 Sb. nepřichází pojmově v úvahu, neboť v dané věci stěžovatel jednak vyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje a navíc, jak bylo konstatováno shora, podnět ke stížnosti pro porušení zákona není opravným prostředkem dle § 72 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb. P o u č e n í: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. JUDr. Iva Brožová Brně dne 24. 4. 1995 soudkyně Ústavního soudu ČR
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.