II.ÚS 787/26

Rubrum

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Přibáně, soudce zpravodaje Martina Smolka a soudce Pavla Šámala o ústavní stížnosti stěžovatelky S. Č., zastoupené Mgr. Kateřinou Filipovou, advokátkou, sídlem Plotní 332/73, Brno, proti rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. 77 Co 236/2025-401 ze dne 19. února 2026, za účasti Krajského soudu v Brně, jako účastníka řízení, a dále a) P. D. a nezletilého b) nezl. P. D., jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I. Vymezení věci a obsah napadených rozhodnutí

1. Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví označeného rozsudku krajského soudu. Tvrdí, že jím bylo porušené její právo na spravedlivý proces podle čl. 36 Listiny základních práv a svobod ("Listiny") a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod ("Úmluvy"), právo na soukromý a rodinný život zaručené čl. 10 odst. 2 Listiny a čl. 8 Úmluvy a právo na péči o děti a jejich výchovu zakotvené v čl. 32 odst. 1 a 4 Listiny a čl. 8 Úmluvy. Stěžovatelka rovněž navrhuje, aby Ústavní soud odložil vykonatelnost napadeného rozhodnutí.

2. Stěžovatelka a vedlejší účastník a) jsou rodiče nezletilého syna, vedlejšího účastníka b). Nejprve péči o syna stanovili dohodou schválenou soudem tak, že se o syna starala stěžovatelka a otce navštěvoval po domluvě. Otec podal návrh na změnu úpravy péče - chtěl syna svěřit do péče a nahradit souhlas matky s volbou školy v místě jeho bydliště. Městský soud v Brně nejprve jeho návrh zamítl. Otec se proti rozsudku odvolal a Krajský soud v Brně (dále "krajský soud") napadeným rozsudkem prvostupňové rozhodnutí změnil. Svěřil nezletilého do péče rodičů s tím, že otec o něj pečuje celý kalendářní rok a stěžovatelka jednou za dva týdny o víkendech. Vzal v potaz vícekrát vyslovené přání nezletilého žít s otcem a to, že ve svém věku je již schopen svůj názor formulovat. Neshledal, že by otec nezletilého manipuloval a ani neprokazoval rodičovské schopnosti obou z nich. Vícekrát zdůraznil, že oba rodiče jsou schopní se spolu domluvit a také jsou oba rodičovsky kompetentní - určení péče v době prázdnin nechal na jejich domluvě.

II. Argumentace stěžovatelky

3. Stěžovatelka zaprvé namítá, že je rozsudek nepřezkoumatelný. Krajský soud totiž dostatečně neodůvodnil nenařízení zpracování znaleckého posudku a nevypořádal se s důkazy, které dávají pochybnost o manipulování s nezletilým ze strany otce. Rozsudek je v tomto ohledu také překvapivý, jelikož ještě na podzim 2025 měl krajský soud otcovu manipulaci nezletilého za osvědčenou, když zamítavě rozhodl o odvolání otce proti předběžnému opatření. Nyní odvolací soud návrh stěžovatelky k zpracování znaleckého posudku zamítl pro nadbytečnost, na základě toho stěžovatelka důvodně předpokládala, že soud považuje manipulaci za prokázanou z jiných, již dříve provedených důkazů (např. nahrávka telefonického hovoru mezi účastníky řízení). Krajský soud zcela rezignoval na prověřování tvrzení stěžovatelky stran manipulace nezletilého otcem, i když se ve spisu nacházely silné indicie - kromě zvukové nahrávky také rozpory ve výpovědích nezletilého, které současně neodpovídaly jeho věku a který zjevně přejímal tvrzení otce.

4. Zadruhé, rozsudek je nepřezkoumatelný také proto, že závěry učiněné soudem nemají oporu v soudním spise. Odvolací soud svůj výrok odůvodňuje laxním přístupem matky k výchově, tento závěr ovšem není ničím podložený. Při ústním odůvodnění rozsudku odvolací soud uvedl, že matce neuvěřil, co se týče nemocnosti syna, učinil tak v přímém rozporu se spisem, když ze zprávy OSPOD se jasně podává, že zdravotní problémy nezletilého potvrdila jeho lékařka.

5. Zatřetí, porušení práva na ochranu soukromého a rodinného života a na péči o děti a jejich výchovu stěžovatelka spatřuje ve stanovené péči o dítě, které ji neopodstatněně vylučuje. Za situace, kdy otci nikdy nebránila v kontaktu s nezletilým a nijak nevylučovala jeho péči, zatímco otec svévolně porušoval rodičovské domluvy (prodlužoval styk přes nesouhlas matky), porušoval rozhodnutí soudu (odmítal předat nezletilého do péče matky v běžných obdobích, po dobu 14 dnů bránil nástupu do 1. třídy základní školy), a s nezletilým manipuloval. Jestliže soud svěřuje dítě do převážné péče jednoho z rodičů, měl by vybrat takového, který dbá na udržování vztahů obou stran rodiny, otec nezletilého nicméně stěžovatelku a její rodinu před nezletilým i před odvolacím soudem haní a nerespektuje jejich roli v životě nezletilého. Naopak stěžovatelka dobré vztahy s druhou stranou rodiny udržovala. Otec pozoruje polohu telefonu nezletilého v době, kdy tráví čas s matkou, a dokonce skrze telefon odposlouchává okolí. Takové rozhodnutí odvolacího soudu tedy fakticky odměňuje rodiče za jeho závadné chování a penalizuje stěžovatelku za to, že neposílá nezletilého do školy v době nemoci.

III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

6. Ústavní soud shledal, že jsou splněné procesní podmínky k projednání ústavní stížnosti. Ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí předcházejícího řízení; je zastoupená advokátkou (§ 29 až 31 zákona o Ústavním soudu); vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario), a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný.

IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

7. Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

8. Ústavní soud ve své judikatuře setrvale zdůrazňuje, že v rodinně právních věcech zasahuje jenom výjimečně, a to pouze ve skutečně extrémních případech (srov. např. usnesení sp. zn. II. ÚS 745/26 ze dne 16. 4. 2026, bod 11, nález I. ÚS 3718/25 ze dne 30. 3. 2026, bod 18). Rozhodování v této citlivé oblasti je totiž doménou obecných soudů. Jsou to právě obecné soudy, které mají k účastníkům řízení nejblíže, provádějí a hodnotí v zásadní míře důkazy, komunikují s účastníky a dalšími osobami relevantními pro řízení, z čehož si vytvářejí racionální úsudek, a vynášejí tak relevantní skutkové závěry z bezprostřední blízkosti jádra řešené věci. Už jen proto Ústavní soud nemůže tyto soudy nahrazovat ve výkonu pravomoci ve věcech úpravy péče o nezletilé (srov. např. usnesení sp. zn. II. ÚS 299/25 ze dne 18. 2. 2025, bod 12, nebo usnesení sp. zn. II. ÚS 730/26 ze dne 22. 4. 2026, bod 9). Ústavní soud do jejich rozhodování zasahuje pouze v případech extrémního porušení pravidel řádně vedeného soudního řízení s nezpochybnitelným dopadem na výsledek řízení (srov. např. usnesení sp. zn. I. ÚS 2834/25 ze dne 19. 11. 2025, bod 7 a tam odkazovaná judikatura nebo usnesení sp. zn. II. ÚS 1740/19 ze dne 10. 12. 2019, bod 10).

9. Zaprvé, co se týká otázky manipulace nezletilého, krajský soud se jí věnoval způsobem, který nevykazuje pochybení vyžadující zásah Ústavního soudu ve smyslu přecházejícího odstavce. Podle napadeného rozsudku nebyla manipulace ze strany otce zjištěna (bod 35), přičemž "[z]ejména aktuální výchovná zpráva kolizního opatrovníka nezletilého ve spojení se zprávou školy a obsahem výpovědí rodičů jsou dostatečně vypovídajícími podklady pro rozhodnutí ve věci samé při zohlednění nejlepšího zájmu nezletilého" (bod 33). Nezletilý byl slyšen kolizním opatrovníkem bez přítomnosti rodičů, v neutrálním prostředí školy v místě bydliště matky. Výslech také proběhl v čase, kdy byl nezletilý v péči matky (bod 28). Všechny tyto okolnosti nasvědčují tomu, že v době této výpovědi nebyl nezletilý pod vlivem otce a ten jeho názor nemanipuloval.

10. Z rozsudku jsou přitom úvahy, které považoval v tomto ohledu krajský soud za relevantní pro rozhodnutí, jasně seznatelné, čili nelze mít za to, že odůvodnění soudního rozhodnutí není přezkoumatelné (srov. a contrario nález sp. zn. II. ÚS 222/18 ze dne 14. 8. 2019, bod 15).

11. Na hodnocení absence ústavněprávní vady napadeného rozsudku nemění nic ani skutečnost, že krajský soud zamítl návrh matky na doplnění dokazování znaleckým posudkem k objasnění případné manipulace nezletilého. V tomto ohledu je podstatné, že sám aktualizoval skutkový stav věci zejména výchovnou zprávou kolizního opatrovníka nezletilého, zprávou školy a účastnickými výslechy rodičů. Mohl si tak udělat bezprostředně názor na otázku manipulace a dospět k závěru o nadbytečnosti znaleckého posudku.

12. Rozsudek není ani překvapivý. Překvapivým, resp. nepředvídatelným je takové rozhodnutí, které nebylo možno na základě zjištěného skutkového stavu věci, postupu soudu a dosud přednesených tvrzení účastníků řízení předvídat. Za překvapivé (nepředvídatelné) lze tedy podle ustálené judikatury považovat pouze takové rozhodnutí, které z pohledu předcházejícího řízení originálním způsobem posuzuje rozhodovanou věc a jehož přijetím je účastník řízení zbaven možnosti skutkově a právně argumentovat (srov. např. usnesení sp. zn. II. ÚS 160/26 ze dne 22. 4. 2026, bod 21 a tam odkazovaná judikatura). Tak tomu v posuzované věci nebylo, neboť každý z rodičů měl dostatek prostoru k uplatnění a prokázání svých tvrzení. Požadavek na absenci překvapivosti neznamená, že účastníkům musí být předem znám výsledek soudního řízení.

13. Zadruhé, Ústavní soud se nemůže ztotožnit ani s námitkou stěžovatelky, že závěry učiněné soudem ve vztahu k jejímu přístupu k výchově nemají oporu v soudním spise. Hodnocení krajského soudu se v tomto ohledu odvíjí od informací, které byly v řízení prokázány. Například ze zprávy ze základní školy nezletilého vyplývá, že jeho absence v první třídě byla velmi vysoká a že i samotná škola chtěla do budoucna další omlouvání absencí dokládat pomocí potvrzení přímo od lékaře. Nešlo také pouze o omluvené absence z důvodu nemoci, jak tvrdí stěžovatelka, ale i o časté pozdní příchody. V řízení vyplynuly najevo i další skutečnosti týkající se výchovného přístupu matky, např. že opakovaně nedbá na stravování nezletilého či že nevěnuje pozornost jeho vývoji a trávení volného času (bod 28 napadeného rozsudku).

14. Zatřetí, předním hlediskem, ze kterého musí obecné soudy ve věcech péče o dítě vycházet je nejlepší zájem dítěte. Ten by měl být vždy posuzován a definován individuálně s ohledem na konkrétní situaci, v níž se dotčené dítě nachází, přičemž i násilné či manipulativní chování jednoho z rodičů je faktorem, který je třeba zohlednit v rámci řízení o úpravě poměrů k dítěti (nález I. ÚS 3718/25 ze dne 30. března 2026, bod 31, resp. tam odkazovaná judikatura). Názor dítěte je dalším důležitým faktorem, který musí být s přihlédnutím k jeho věku a emocionální vyspělosti zohledněn (např. nález sp. zn. II.ÚS 1311/24 ze dne 7. 8. 2024, bod 29 a tam odkazovaná judikatura).

15. V nyní projednávané věci odvolací soud neměl manipulaci ze strany otce za prokázanou (viz výše). S přihlédnutím k relevantním faktorům, zejm. přáním nezletilého, faktickému způsobu péče obou rodičů, jakož i stanovisku kolizního opatrovníka a základní školy, krajský soud nově uspořádal péči způsobem, který není s nejlepším zájmem nezletilého ve zjevném nesouladu. Z jeho rozhodnutí je přitom seznatelné, proč zvolenou úpravu péče považuje s nejlepším zájmem dítěte za souladnou.

16. To neznamená, že by práva a zájmy rodičů nebyly nedůležité a mohly být ponechány zcela stranou. Tato práva a zájmy jsou nicméně upozaděny právě ve prospěch blaha dítěte. Takto je k úpravě poměrů dítěte třeba přistupovat a uvedený přístup by měli mít na paměti především rodiče (srov. např. usnesení sp. zn. I. ÚS 3779/19 ze dne 28. 1. 2020). V této souvislosti je cenná schopnost obou rodičů k vzájemné domluvě v zájmu nezletilého, které jsou rodiče v tomto případě schopni, jak z napadeného rozsudku vyplývá. Optimální cestou vedoucí k zajištění nejlepšího zájmu dítěte je totiž právě rozumná dohoda rodičů.

17. Ústavní soud z uvedených důvodů ústavní stížnost stěžovatelky mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) téhož zákona jako návrh zjevně neopodstatněný. Ústavní soud nerozhodoval samostatně o návrhu stěžovatelky na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí. O ústavní stížnosti rozhodl v relativně krátkém čase a tento akcesorický návrh sdílí osud ústavní stížnosti.

Poučení

Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 30. června 2026 Jiří Přibáň v. r. předseda senátu