II.ÚS 795/21

Rubrum

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Ludvíka Davida, soudce zpravodaje Davida Uhlíře a soudkyně Kateřiny Šimáčkové o ústavní stížnosti stěžovatele Martina Staňka, zastoupeného Mgr. Zuzanou Dygrýnovou, advokátkou, se sídlem Muchova 223/9, Praha 6, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 22. ledna 2021, č. j. 5 As 333/2020-35, a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. října 2020, č. j. 10 A 100/2020 - 36, takto:

Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Stěžovatel se podanou ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví specifikovaných rozhodnutí Nejvyššího správního soudu a Městského soudu v Praze. Podle stěžovatele tím, že došlo k zastavení řízení o žalobě pro nezaplacení soudního poplatku, byla porušena jeho základní práva zakotvená v článku 36 Listiny základních práv a svobod.

2. Ve správním řízení stěžovatel usiloval o uznání odborné kvalifikace pro výkon regulovaného povolání učitele prvního stupně základní školy v České republice ve formě pracovněprávního vztahu. Městský soud řízení zastavil dle § 47 písm. c) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále "s. ř. s."), ve spojení s § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, neboť stěžovatel ve stanovené lhůtě (do 1. 10. 2020) neuhradil soudní poplatek; k jeho úhradě došlo až dne 13. 10. 2020, tj. až po datu vydání prvostupňového soudního rozhodnutí. Následnou kasační stížnost stěžovatele Nejvyšší správní soud zamítl jako nedůvodnou (pozn. - všechna rozhodnutí správních soudů jsou dostupná na www.nssoud.cz, Ústavní soud na ně proto jen ve stručnosti odkazuje).

3. Stěžovatel ve své ústavní stížnosti předestřel skutkový stav a řízení před správními orgány. Stěžovatel podal u Ministra školství, mládeže a tělovýchovy žádost o uznání odborné kvalifikace pro výkon pedagogické profese v ČR - výkon regulované činnosti "učitel prvního stupně základní školy" ve formě pracovněprávního vztahu. Odbornou kvalifikaci stěžovatel získal a zároveň řádně doložil diplomem č. 43137 vydaným Vysokou školou manažerskou ve Varšavě (Wyzsza Szkola Menedzerska w Warszawie) dne 20. 2. 2018, včetně dodatku k tomuto diplomu, obojí s překladem do českého jazyka, které deklarují absolvování magisterského oboru pedagogika se specializací pedagogika na 1. stupni a předškolní pedagogika. V průběhu řízení u prvostupňového správního orgánu (avšak po několika měsících od jeho zahájení) byl stěžovatel přes předchozí ujišťování pracovnic ministerstva, že po předložení jimi žádaných listin bude rozhodnuto o žádosti kladně, vyrozuměn, že žádost bude zamítnuta. Ministerstvo mělo údajně důvodné podezření, že studium bylo realizováno nelegálně na pobočce na území České republiky a že údaje v dodatku k diplomu nejsou pravdivé. Stěžovatel přitom bezpochyby potřebnou kvalifikaci získal. Stran jednání správních soudů stěžovatel namítá přepjatý formalismus. Postupem obecných soudů dle aktuálně platné právní úpravy zákona o soudních poplatcích mu byl v důsledku jednoho jediného opomenutí zcela zamezen přístup k soudu a tím i právo na spravedlivý proces. Stěžovatel se přitom poprvé v životě setkal se soudním systémem, soudní poplatek neuhradil pouhým nedopatřením a až do vydání napadeného usnesení městského soudu žil v přesvědčení, že daný poplatek je z jeho strany řádně uhrazen. Ve správním soudnictví již nyní nemá možnost brojit proti rozhodnutí Ministra školství, mládeže a tělovýchovy, jakož i jemu předcházející rozhodnutí Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy. Lhůta pro podání správní žaloby dle § 65 s. ř. s., je totiž lhůtou nevratnou a tudíž ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích po novele účinně od 30. 9. 2017 je nepřiměřeně tvrdým.

4. Podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") senát návrh usnesením odmítne mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný.

5. Podle § 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu musí být usnesení o odmítnutí návrhu písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.

6. Předně Ústavní soud zdůrazňuje, že je podle čl. 83 Ústavy České republiky soudním orgánem ochrany ústavnosti, není tedy součástí soustavy obecných soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Směřuje-li ústavní stížnost proti rozhodnutí soudu vydanému v soudním řízení, není samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost. Pravomoc Ústavního soudu je založena výlučně k přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. zda v řízení nebo v rozhodnutí jej završujícím nebyly porušeny ústavními předpisy chráněné práva a svobody účastníka řízení, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé.

7. Argumentací stěžovatele vztahující se k meritornímu projednání žaloby, ke kterému nedošlo, se Ústavní soud neměl příležitost vyjádřit a uplatněné stížní námitky v tomto rozsahu svědčí spíše o neporozumění nynější procesní fázi řízení. Předmětem přezkumu Ústavním soudem zůstala pouze procesní otázka zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku městským soudem, a následné potvrzení správnosti procesního postupu ze strany Nejvyššího správního soudu.

8. Ústavní soud posoudil napadené rozhodnutí ve výše vymezeném rozsahu, avšak zásah do ústavně zaručených práv stěžovatele, resp. odepření přístupu k soudu, v daném případě neshledal. Ústavní soud proto dospěl k závěru, že je stížnost stěžovatele zjevně neopodstatněná. Stěžovatel má vysokoškolské právní vzdělání, argumentace, že se setkal poprvé v životě se soudním systémem, na závěrech správních soudů nemůže nic změnit. Sám stěžovatel již v řízení o kasační stížnosti namítal, že poplatek skutečně ve lhůtě stanovené městským soudem neuhradil. Ústavní soud v této souvislosti připomíná, že podle § 4 odst. 1 písm. a) zákona o soudních poplatcích vzniká poplatková povinnost již podáním žaloby či návrhu na zahájení řízení. Splatnost poplatku nastává vznikem poplatkové povinnosti (§ 7 odst. 1 téhož právního předpisu). Dle § 42 odst. 2 s. ř. s. pak platí, že "má-li účastník nebo osoba zúčastněná na řízení zástupce, doručuje se pouze zástupci. Má-li však účastník nebo osoba zúčastněná na řízení něco osobně vykonat, doručí se i jim." 9. Skutečnost, že se stěžovatel s právním hodnocením soudu neztotožňuje, ještě nečiní ústavní stížnost opodstatněnou. Neúspěch v soudním sporu nelze sám o sobě považovat za porušení ústavně zaručených práv a svobod (již usnesení sp. zn. III. ÚS 44/94 ze dne 27. 10. 1994).

10. S ohledem na shora uvedené tak Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížností napadenými rozhodnutími Nejvyššího správního soudu, ani městského soudu nedošlo k porušení ústavně zaručených práv stěžovatele na spravedlivý proces.

11. Ústavní soud odmítl ústavní stížnost směřující proti napadeným rozhodnutím podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení

Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 6. dubna 2021 Ludvík David v. r. předseda senátu