II.ÚS 846/10

Rubrum

Nález Ústavního soudu - II. senátu složeného z předsedkyně senátu Dagmar Lastovecké a soudců Stanislava Balíka a Jiřího Nykodýma - ze dne 20. května 2010 sp. zn. II. ÚS 846/10 ve věci ústavní stížnosti stěžovatele C. D. N. proti usnesení Okresního soudu v Havlíčkově Brodě č. j. 0 Nt 415/2010-25 ze dne 15. března 2010, jímž byla jako nedůvodná zamítnuta stěžovatelova stížnost proti usnesení státního zástupce o ponechání stěžovatele ve vazbě, za účasti Okresního soudu v Havlíčkově Brodě jako účastníka řízení. Usnesení Okresního soudu v Havlíčkově Brodě č. j. 0 Nt 415/2010-25 ze dne 15. března 2010 se ruší.

Odůvodnění

1. Ústavní stížností, podanou elektronicky 24. března 2010 a na výzvu Ústavního soudu doplněnou podáním ze dne 2. dubna 2010, se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí, jímž byla jako nedůvodná zamítnuta jeho stížnost proti usnesení státního zástupce, že se stěžovatel nadále ponechává ve vazbě. Stěžovatel tvrdí, že bylo porušeno jeho základní právo garantované v čl. 5 odst. 4 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").

2. V ústavní stížnosti stěžovatel vychází z toho, že Evropský soud pro lidská práva ve svých (nespecifikovaných) rozhodnutích zařadil právo být slyšen mezi základní garance aplikované v případech omezení svobody, což je nutno vztáhnout i na řízení, v němž je přezkoumávána důvodnost dalšího trvání omezení osobní svobody. Toto právo zdůraznil Ústavní soud v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 45/04 ze dne 22. 3. 2005 (N 60/36 SbNU 647; 239/2005 Sb.), když ve výroku II vyslovil, že podle ustanovení čl. 5 odst. 4 Úmluvy je soudu dána povinnost obviněného vyslechnout předtím, než bude rozhodovat o jeho stížnosti proti usnesení státního zástupce o dalším trvání vazby. Soudkyně v daném případě před vydáním rozhodnutí o stížnosti proti rozhodnutí státního zástupce ponechala stěžovatelovo slyšení stranou, a tím mu upřela zmíněnou základní institucionální záruku spravedlnosti řízení, v němž je přezkoumávána zákonnost dalšího trvání vazby.

3. Stěžovatel v ústavní stížnosti uvedl, že netrvá na ústním jednání před Ústavním soudem.

4. Vzhledem k povaze věci Ústavní soud posoudil nejprve případnou naléhavost věci a po zvážení všech okolností dospěl k závěru, že jsou splněny podmínky § 39 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Věc je naléhavá, neboť je nežádoucí, aby projednání ústavní stížnosti vedlo k podstatnějšímu prodlužování vazby stěžovatele (a tím k prodlužování omezení jeho osobní svobody), ať už by samotné rozhodnutí o ústavní stížnosti bylo jakékoliv. Proto byla tato věc projednána přednostně.

5. Z tvrzení stěžovatele, z jím předložených listin, jakož i z vyžádaného spisu Okresního soudu v Havlíčkově Brodě sp. zn. 0 Nt 415/2010 Ústavní soud zjistil, že stěžovatel je stíhán podle usnesení policejního orgánu ČTS: NPC-58/TČ-2009-009221-01 ze dne 29. listopadu 2009 pro podezření z přípravy trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1 a odst. 2 písm. a) trestního zákona. V této trestní věci byl usnesením soudce Obvodního soudu pro Prahu 4 sp. zn. 0 Nt 4398/2009 ze dne 1. prosince 2009 vzat do vazby z útěkového vazebního důvodu. Státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Havlíčkově Brodě rozhodl usnesením č. j. 1 ZT 175/2009-105 ze dne 26. února 2010 o ponechání stěžovatele ve vazbě. Napadeným usnesením byla jako nedůvodná zamítnuta stížnost stěžovatele, aniž by byl stěžovatel předtím soudkyní vyslechnut.

6. Okresní soud v Havlíčkově Brodě se na výzvu Ústavního soudu k ústavní stížnosti nijak nevyjádřil, avšak souhlasil s upuštěním od ústního jednání.

7. Ústavní soud v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 45/04 (viz výše) závazně vyložil, že podle čl. 5 odst. 4 Úmluvy je nutné slyšení obviněného soudem předtím, než je rozhodováno o jeho stížnosti proti usnesení státního zástupce o dalším trvání vazby, jak správně uvádí stěžovatel. Pro toto právo na slyšení není přitom vůbec významné, zda rozhoduje soudce okresního soudu nebo s ohledem na závažnost obvinění senát krajského soudu.

8. V posuzovaném případě se slyšení stěžovatele evidentně nekonalo. Tvrzení stěžovatele v tomto směru je podepřeno jak vlastním zněním odůvodnění napadeného rozhodnutí, v němž chybí jakákoliv zmínka o provedeném slyšení, tak především obsahem soudního spisu, který žádný protokol o slyšení stěžovatele neobsahuje.

9. Ústavní soud tedy shledal argumentaci stěžovatele důvodnou, a proto ústavní stížnosti zcela vyhověl. Tím, že stěžovatel nebyl soudem slyšen před rozhodnutím o stížnosti proti rozhodnutí státního zástupce o jeho ponechání ve vazbě, bylo porušeno jeho základní právo podle čl. 5 odst. 4 Úmluvy, jež je součástí ústavního pořádku [nález sp. zn. Pl. ÚS 36/01 ze dne 25. 6. 2002 (N 80/26 SbNU 317; 403/2002 Sb.)]. Proto bylo napadené rozhodnutí zrušeno podle § 82 odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

10. V souladu s § 44 odst. 2 zákona o Ústavním soudu bylo upuštěno od ústního jednání, neboť od něj nešlo očekávat další objasnění věci a oba účastníci s tímto postupem souhlasili.