II.ÚS 88/03
V PLATNOSTIÚstavní soud odmítl ústavní stížnost, protože byla podána před vyčerpáním procesních prostředků. Soud uznal, že zahájení trestního stíhání není předmětem ústavního přezkumu, pokud není spojeno se zásahem do základních práv. Stížnost proti odmítnutí stížnosti nebyla přípustná, protože nebyly splněny podmínky pro její projednání. Soud se nezabýval meritorním posouzením, protože ústavní stížnost nebyla podána v souladu s principy subsidiarity.
Rubrum
II. ÚS 88/03 Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudkyní JUDr. Eliškou Wagnerovou ve věci ústavní stížnosti A. S., a Bc. P. T., zastoupených Mgr. M. V., advokátkou, proti usnesení Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1 ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. SV 24/2002, a usnesení Městského státního zastupitelství v Praze ze dne 19. 9. 2002, sp. zn. KZv 313/2002, t a k t o :
Výrok
Ústavní stížnost se o d m í t á .
Odůvodnění
: Včas podanou ústavní stížností (§ 72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále "zákon o Ústavním soudu") napadl stěžovatel v záhlaví uvedená rozhodnutí. Usnesením Městského státního zastupitelství v Praze ze dne 19. 9. 2002, sp. zn. KZv 313/2002, byly zamítnuty stížnosti stěžovatelů proti usnesení Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1 ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. SV 24/2002. Napadeným usnesením Obvodního státního zastupitelství bylo podle § 160 odst. 1 trestního řádu zahájeno proti stěžovatelům trestní stíhání pro trestné činy zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. a) trestního zákona, výtržnictví podle § 202 odst. 1 trestního zákona, ublížení na zdraví podle § 221 odst. 1 trestního zákona, omezování osobní svobody podle § 231 odst. 1 trestního zákona a krádeže podle § 247 odst. 1 písm. d) trestního zákona, jichž se měli dopustit jednáním specifikovaným v napadeném usnesení. Podle názoru stěžovatelů vyjádřeného v ústavní stížnosti byla porušena jejich základní práva, totiž právo na obhajobu ve smyslu ust. čl. 40 odst. 3 Listiny a čl. 6 odst. 3 písm. c) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, a to tím, že (1) Městské státní zastupitelství odmítlo stížnost stěžovatelů proti usnesení o zahájení trestního stíhání s tím, že do dne rozhodování o stížnosti (19. 9. 2002) nebyla tato odůvodněna, ačkoli obhájce stěžovatelů osobně odůvodnění doručil do podatelny Obvodního státního zastupitelství (dne 10. 9. 2002); a dále tím, že (2) usnesení Městského státního zastupitelství nebylo do dne podání ústavní stížnosti doručeno obhájci stěžovatelů. Ústavní soud před tím, než přistoupí k meritornímu posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda ústavní stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou dány podmínky jejího projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Jedním z atributů ústavní stížnosti je přitom její subsidiarita, vyjádřená v ust. § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. Ústavní soud ve své dosavadní judikatuře vychází z názoru, že ústavní soudnictví je založeno především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž nelze protiústavnost napravit jiným způsobem, tedy především procesními prostředky, které jednotlivci zákon poskytuje. Trestní řízení představuje kontinuální proces zjišťování, poznávání a hodnocení skutečností, na nichž je posléze vystavěno meritorní rozhodnutí. Tento proces podléhá v jeho přípravné fázi kontrole státního zastupitelství a posléze při rozhodování o meritu i soudnímu přezkumu. Za předchozí právní úpravy se Ústavní soud necítil oprávněn zasahovat do samotného počátku trestního řízení, kdy toto bylo zahajováno opatřením, proti němuž nebylo možné podat opravný prostředek. Od tohoto závěru se Ústavní soud neodchýlil ani po novele trestního řádu provedené zákonem č. 265/2001 Sb., kdy je vůči usnesení o zahájení trestního stíhání připuštěna s účinností od 1. 1. 2002 podle ust. § 160 odst. 7 tr. řádu stížnost (viz. např. usnesení ve věci sp. zn. IV. ÚS 535/02 a ve věci sp. zn. II. ÚS 741/02). Pouze za situace, kdy by bylo obvinění spojeno se skutečným zásahem do základních práv a svobod, které by nebylo možné odčinit jinak (např. vzetí do vazby, zatčení, zadržení podle § 75 tr. řádu), by ústavní stížnost mohla být po vyčerpání všech procesních prostředků, jež stěžovateli zákon poskytuje, připuštěna. Zásah Ústavního soudu do rozhodování orgánů činných v trestním řízení již v počátku trestního řízení je však jinak třeba považovat za nepřípustný. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem soudce zpravodaj podle ust. § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost jako nepřípustný návrh mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně dne 18. února 2003 JUDr. Eliška Wagnerová soudce zpravodaj
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.