II.ÚS 888/20

Rubrum

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Ludvíkem Davidem ve věci ústavní stížnosti stěžovatele J. P., právně zastoupeného Mgr. Robertem Kašem, advokátem se sídlem U Svépomoci 9, Plzeň, proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 27. 2. 2020 č. j. 7 To 11/2020-464, takto:

Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Ústavnímu soudu byl doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Stěžovatel navrhuje zrušení v záhlaví citovaného rozsudku Krajského soudu v Plzni (dále jen "krajský soud"), neboť má za to, že uvedené rozhodnutí je v rozporu s jeho ústavně garantovanými právy podle čl. 36 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").

2. Z obsahu ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí plyne, že Okresní soud Plzeň-město (dále jen "okresní soud") rozsudkem ze dne 20. 11. 2019 č. j. 8 T 106/2018-407 shledal stěžovatele vinným z 1) pokračujícího zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) trestního zákoníku, zčásti dokonaného a zčásti v stadiu pokusu, jenž stěžovatel zčásti spáchal ve formě spolupachatelství, 2) zločinu padělání a pozměnění veřejné listiny podle § 348 odst. 1 alinea první, odst. 2 písm. c) trestního zákoníku, jenž byl spáchán formou spolupachatelství, a 3) zločinu neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 3 alinea druhá trestního zákoníku, jenž byl spáchán ve formě spolupachatelství. Okresní soud jej proto odsoudil ke společnému souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 7 let a 6 měsíců a uložil mu povinnost nahradit poškozeným způsobenou škodu. Proti tomuto rozsudku okresního soudu podal stěžovatel i státní zástupce odvolání. Krajský soud ústavní stížností napadeným rozhodnutím k odvolání stěžovatele nově rozhodl tak, že stěžovatel je vinen ze spáchání zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) trestního zákoníku ve stádiu pokusu, pročež jej odsoudil k trestu odnětí svobody v délce 2 let (výrok I); odvolání státního zástupce krajský soud zamítl (výrok II). Dovolání k Nejvyššímu soudu podáno nebylo.

3. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces a právo na rovnost účastníků řízení, neboť obecné soudy nevyhověly jeho návrhu na doplnění dokazování výslechem v ústavní stížnosti jmenovaných svědkyň. V petitu ústavní stížnosti proto navrhuje, aby Ústavní soud zrušil napadený rozsudek krajského soudu, odložil vykonatelnost napadeného rozhodnutí podle § 79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu a věc projednal přednostně podle § 39 zákona o Ústavním soudu.

4. Ústavní soud nejprve posuzoval splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, jenž byl účastníkem řízení, v němž byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s požadavky § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu.

5. Nyní posuzovaná ústavní stížnost je nicméně nepřípustným návrhem dle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu, neboť stěžovatel nevyčerpal všechny opravné prostředky, které měl k dispozici (§ 75 odst. 1 ve spojení s § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu). Posledním procesním prostředkem, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje, se ve smyslu § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. V nyní posuzované věci jím bylo dovolání k Nejvyššímu soudu podle § 265a a násl. trestního řádu.

6. Dle dostupných informací nebylo do dnešního dne stěžovatelem podáno dovolání k Nejvyššímu soudu, byť byl o této možnosti krajským soudem řádně poučen. Stěžovatel se navíc v ústavní stížnosti nikterak nezabývá otázkou její přípustnosti a neobjasňuje, z jakých důvodů má za to, že by měla být shledána přípustnou i navzdory tomu, že (doposud) nevyčerpal všechny procesní prostředky nápravy, které mu zákon poskytuje.

7. Ústavní soud proto prostřednictvím soudce zpravodaje odmítl stěžovatelovu ústavní stížnost pro nepřípustnost podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu. O dalších procesních návrzích stěžovatele Ústavní soud nerozhodoval samostatnými usneseními, neboť jeho ústavní stížnost byla fakticky projednána přednostně a k odložení vykonatelnosti napadeného rozsudku krajského soudu nebyl dán - právě s ohledem na odmítnutí stěžovatelovy ústavní stížnosti z procesních důvodů - žádný důvod.

Poučení

Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 6. dubna 2020 Ludvík David, v. r. soudce zpravodaj