II.ÚS 905/23

Rubrum

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Davidem Uhlířem o ústavní stížnosti stěžovatele Zdeňka Svobody, zastoupeného Milanem Bláhou, advokátem se sídlem Lánská 65, Praha 9, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 17. ledna 2023 č. j. 12 Cmo 168/2022-104, takto:

Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Ústavní stížností ze dne 31. března 2023 stěžovatel brojil proti shora uvedenému rozsudku s tím, že jím mělo být porušeno zejména jeho ústavně zaručené právo na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

2. Napadeným rozsudkem byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, jímž byl ponechán v platnosti proti stěžovateli vydaný směnečný platební rozkaz znějící na částku 325 619 Kč s příslušenstvím a jímž bylo rozhodnuto o nákladech prvostupňového řízení. Dále byla napadeným rozsudkem stěžovateli uložena povinnost k náhradě nákladů odvolacího řízení. V napadeném rozsudku se stěžovateli rovněž dostalo poučení o tom, že proti němu lze za podmínek stanovených v § 237 o. s. ř. podat dovolání.

3. Ústavní soud vždy před tím, než přistoupí k meritornímu posouzení ústavní stížnosti, zkoumá, zda jsou dány podmínky jejího projednání stanovené zákonem o Ústavním soudu. Ústavní stížnost podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy je procesním prostředkem k ochraně základních práv a svobod individuálního stěžovatele zaručených ústavním pořádkem. Z § 72 odst. 1, 3 a 4 a § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") vyplývá, že ústavní stížnost představuje subsidiární prostředek, který je možno zásadně využít až po vyčerpání všech (tj. i mimořádných) procesních prostředků, které zákon stěžovateli k ochraně práva poskytuje. Je tomu tak proto, že především obecné soudy jsou povolány k ochraně práv fyzických a právnických osob, a teprve, není-li zjednána náprava v rámci režimu obecného soudnictví, může se uplatnit ochrana poskytovaná přezkumem Ústavního soudu (v rozsahu omezeném na hledisko ústavnosti).

4. Proti napadenému rozsudku měl stěžovatel s ohledem na hodnotu věci, v níž šlo o peněžité plnění ve výši přesahující částku 50 000 Kč, právo podat dovolání [§ 238 odst. 1 odst. písm. c) o. s. ř. a contrario], o čemž byl i soudem řádně poučen. Z obsahu stížnosti však neplyne, že by stěžovatel proti napadenému rozsudku dovolání podal. Uplatnění tohoto opravného prostředku není zřejmé ani z údajů ve veřejné aplikaci infoSoud dostupné na https://infosoud.justice.cz, z níž Ústavní soud zjistil, že stěžovatelova věc je vedena jako ukončená právě v důsledku vydání napadeného rozsudku. Ústavní stížnost stěžovatele je tak nepřípustná pro nevyčerpání zákonných opravných prostředků. Ostatně platí, že i pokud by si stěžovatel býval dovolání proti napadenému rozsudku podal (avšak Ústavní soud o této skutečnosti v ústavní stížnosti z jakéhokoli důvodu neinformoval), byla by ústavní stížnost proti napadenému rozsudku rovněž nepřípustná - tentokráte pro její předčasnost - a to bez ohledu na to, jak by o stěžovatelově dovolání nakonec Nejvyšší soud rozhodl.

5. Z výše uvedených důvodů dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost stěžovatele je ve smyslu § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nepřípustná, a proto ji soudcem zpravodajem podle § 43 odst. 1 písm. e) téhož zákona odmítl.

Poučení

Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 19. července 2023 David Uhlíř v. r. soudce zpravodaj