Ústavní soud · Nález

II. ÚS 96/09

Rozhodnuto 2009-07-17 · ECLI:CZ:US:2009:2.US.96.2009

Právní věta

Ustanovení § 68 odst. 2 a § 68 odst. 3 písm. e) tr. řádu nelze vykládat izolovaně bez přihlédnutí ke všem konkrétním okolnostem jednotlivého případu a smyslu těchto ustanovení i smyslu ustanovení § 67 písm. c) tr. řádu a § 68 odst. 1 tr. řádu, a je třeba zvážit i obecné ustanovení právního předpisu, především § 1 odst. 1 tr. ř., který stanoví účel tohoto procesního předpisu.
Není porušením práva stěžovatele na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 Listiny základních práv a svobod, obstojí-li napadené rozhodnutí ve shora uvedeném smyslu priority teleologického výkladu v testu proporcionality potud, že sleduje legitimní cíl a není dán jiný přiměřeně šetrný prostředek, kterým bylo možno tohoto cíle dosáhnout. V tomto testu obstojí i rozhodnutí, které v naznačeném duchu není opřeno pouze o formální výklad § 68 odst. 3 písm. e) tr. řádu, za situace, kdy hrozilo, že by stěžovatel mohl uskutečnit výhrůžky na adresu svých blízkých a že by se jeho agresivní chování vůči nim mohlo stupňovat, a tím v trestné činnosti "pokračovat".

Citované zákony (9)

Rubrum

Ustanovení § 68 odst. 2 a § 68 odst. 3 písm. e) tr. řádu nelze vykládat izolovaně bez přihlédnutí ke všem konkrétním okolnostem jednotlivého případu a smyslu těchto ustanovení i smyslu ustanovení § 67 písm. c) tr. řádu a § 68 odst. 1 tr. řádu, a je třeba zvážit i obecné ustanovení právního předpisu, především § 1 odst. 1 tr. ř., který stanoví účel tohoto procesního předpisu. Není porušením práva stěžovatele na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 Listiny základních práv a svobod, obstojí-li napadené rozhodnutí ve shora uvedeném smyslu priority teleologického výkladu v testu proporcionality potud, že sleduje legitimní cíl a není dán jiný přiměřeně šetrný prostředek, kterým bylo možno tohoto cíle dosáhnout. V tomto testu obstojí i rozhodnutí, které v naznačeném duchu není opřeno pouze o formální výklad § 68 odst. 3 písm. e) tr. řádu, za situace, kdy hrozilo, že by stěžovatel mohl uskutečnit výhrůžky na adresu svých blízkých a že by se jeho agresivní chování vůči nim mohlo stupňovat, a tím v trestné činnosti "pokračovat".

Výrok

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Stanislava Balíka a soudců Dagmar Lastovecké a Jiřího Nykodýma o ústavní stížnosti B. D., zastoupeného Mgr. Tomášem Vávrou, advokátem se sídlem v Hradci Králové, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové sp. zn. 11 To 545/2008 ze dne 16. prosince 2008, a usnesení Okresního soudu v Hradci Králové č. j. 0 Nt 768/2008-8 ze dne 30. listopadu 2008, za účasti 1) Krajského soudu v Hradci Králové a 2) Okresního soudu v Hradci Králové, jako účastníků řízení, takto:

Odůvodnění

Ústavní stížnost se zamítá.

Poučení

Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 15. ledna 2009, která splňuje formální náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové a Okresního soudu v Hradci Králové. Tvrdí, že soudy svým postupem a ústavně nekonformním výkladem běžného práva porušily jeho právo garantované čl. 8 odst. 5 Listiny základních práv a svobod. Stěžovatel namítá, že soud nemohl rozhodnout o jeho vzetí do vazby s odkazem na ustanovení § 68 odst. 2 tr. ř. a výjimka uvedená v ustanovení § 68 odst. 3 písm. e) tr. ř. se na jeho případ nevztahuje. Z judikatury Ústavního soudu (II. ÚS 317/04, I. ÚS 783/04, I. ÚS 98/05, I. ÚS 695/06 a IV. ÚS 1770/07) vyvozuje, že tato výjimka dopadá pouze na situace, kdy obviněný pokračoval v trestné činnosti po zahájení trestního stíhání, nikoli předtím. Poukazuje na to, že po zahájení trestního stíhání v trestné činnosti nepokračoval, neboť byl krátce po incidentu zadržen a následně vzat do vazby. Má za to, že na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 1770/07, které deklaruje zásadu, že zákonná vazba dle § 68 odst. 3 písm. e) tr. ř. je i vazba uvalená za skutek, který bezprostředně navazuje na předchozí, zvláště pak po několikáté opakovanou trestnou činnost, která obstojí v testu proporcionality, nelze v jeho konkrétní věci poukazovat. Má za to, že i přes jeho předchozí odsouzení nebyly splněny podmínky pro jeho vzetí do vazby, neboť se jednalo o první odsouzení a nelze z něj dovozovat, že má sklony k páchání trestné činnosti. V jeho případě jsou důvodem páchání evidentně méně závažné a méně společensky nebezpečné trestné činnosti psychické problémy spojené s neuspokojivými vztahy s rodiči. Popírá, že by důvodem zákazu vstupu do společného obydlí bylo fyzické napadení matky. Za této situace se mu jeví vzetí do vazby jako neadekvátní zásah do ústavně zaručeného práva na osobní svobodu, neodpovídající ústavně konformnímu výkladu pojmu "pokračoval", užitého v ustanovení § 68 odst. 3 písm. e) tr. ř. K ústavní stížnosti se na žádost Ústavního soudu vyjádřili účastníci řízení. Krajský soud v Hradci Králové sdělil, že rozhodnutí vycházelo z řádně zjištěných podkladů přípravného řízení a odkázal na své závěry, obsažené v napadeném usnesení, které považuje za správné. Rovněž Okresní soud v Hradci Králové bez dalšího poukázal na své rozhodnutí. Krajské státní zastupitelství v Hradci Králové i Okresní státní zastupitelství v Hradci Králové se postavení vedlejšího účastníka v řízení před Ústavním soudem vzdala. Z obsahu spisového materiálu Policie České republiky č. j. ORHK-3617-43/TČ-2008-70 a č. j. ORHK-15355-20/ČJ-2008-12, a spisů Okresního soudu v Hradci Králové sp. zn. 5 T 188/2008 a sp. zn. 0Nt 768/2008, které si Ústavní soud vyžádal, bylo zjištěno následující: Okresní soud v Hradci Králové uznal trestním příkazem ze dne 5. listopadu 2008 č. j. 5 T 188/2008-150 stěžovatele vinným trestným činem násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci dle § 197a odst. 1 tr. z. a odsoudil ho za to k trestu odnětí svobody v trvání 8 měsíců, jehož výkon mu podmíněně odložil na zkušební dobu tří let. Trestní příkaz nabyl právní moci dne 5. listopadu 2008. Dle skutkové věty se stěžovatel uvedeného činu dopustil tím, že dne 4. září 2008 v době kolem 22.00 hod v obci Převýšov, po předchozím požití alkoholických nápojů, v místě trvalého bydliště v rodinném domě č. p. 60 nejprve hrubými výrazy a výhrůžkami zabitím napadl svoji matku J. D., přičemž ji opakovaně uchopil pod krkem za oděv a nejméně jedenkrát ji udeřil do hlavy a dále nejméně jedenkrát udeřil do obličeje svou sestru Z. D., a současně jim vyhrožoval zmasakrováním a zabitím rodinných příslušníků, a poté, co poškozené ze strachu před stupňujícím se fyzickým útokem utekly do koupelny, za nimi přiběhl se zapalovačem a toaletním sprejem, který vystříkl z bezprostřední vzdálenosti na obličej matky a poté směs zapálil, když následně se oběma podařilo před plamenem utéct, stěžovatel zapálil oděvy zavěšené v koupelně, opakovaně vyhrožoval podpálením domu a zabitím, a v dalším agresivním jednání mu zabránil otec B. D. a přivolaná policejní hlídka, přičemž tímto jednáním vzbudil důvodnou obavu poškozených o život a zdraví. Stěžovatel byl ve shora uvedené věci stíhán vazebně. O jeho vazbě bylo rozhodnuto usnesením Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 6. září 2008 sp. zn. 0 Nt 753/2008 z důvodů uvedených v § 67 písm. b), c) tr. ř. Soud shledal, že omezení dané § 68 odst. 2 tr. ř. je v dané věci prolomeno v souladu s § 68 odst. 3 písm. e) tr. ř. tím, že stěžovatel pokračoval v trestné činnosti, pro kterou je stíhán poté, co již proti němu bylo zahájeno trestní stíhání pro skutek ze dne 10. 5. 2008, ve kterém je spatřován jednak trestný čin pohlavního zneužívání dle § 242 odst. 1 tr. z. vůči poškozenému bratranci mladšímu 15 let a jednak trestný čin poškozování cizí věci dle § 257 odst. 1 tr. z. (který měl spáchat tím, že úmyslně poškodil vstupní dveře rodinného domku svých rodičů, když přitom současně napadl svou matku, kterou udeřil pěstí do ruky). Z vazby byl po vydání trestního příkazu dne 5. listopadu 2008 propuštěn na svobodu. Rozhodnutím Policie České republiky, Obvodního oddělení Chlumec nad Cidlinou ze dne 27. listopadu 2008 č. j. ORHK-15355-4/ČJ-2008-12 byl stěžovateli zakázán podle § 21a odst. 2 zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, vstup do společného obydlí v Převýšově č. p. 60, jakož i do bezprostředního okolí, tj. do veškerých budov a prostorů souvisejících s obývanou částí rodinného domu a jeho pozemku ohraničeného plotem na dobu 10 dnů. Stalo se tak poté, co bylo oznámeno, že stěžovatel dne 24. listopadu 2008 slovně vulgárním způsobem nadával své matce a poté ji fyzicky napadl úderem pěstí do stehna a způsobil jí drobnou podlitinu. Usnesením Policie České republiky, Služby kriminální policie a vyšetřování Hradec Králové, ze dne 29. listopadu 2008 č. j. ORHK-3617-16/TČ-2008-70 bylo proti stěžovateli zahájeno trestní stíhání pro trestné činy maření výkonu úředního rozhodnutí dle § 171 odst. 1 písm. e) tr. z. a násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle § 197a odst. 1 tr. z., kterých se měl dopustit tím, že dne 28. listopadu 2008 kolem 18.50 hod nejprve přelezl uzavřená a uzamčená vrata vedoucí na oplocený pozemek u domu č. p. 60 v obci Převýšov a vstoupil na daný pozemek, ačkoli mu bylo rozhodnutím o zákazu vstupu vydaným Obvodním oddělením Policie ČR v Chlumci nad Cidlinou dne 27. listopadu 2008 dle § 21a odst. 2 zák. č. 283/91 Sb. pod č. j. ORHK-15355/ČJ-2008-12, které si stěžovatel převzal téhož dne, na tento pozemek po dobu 10 dnů zakázáno vstupovat, a následně na dvorku před domem slovně vyhrožoval svému otci, že ho zničí a rozmlátí jejich dům, čímž v něm vzbudil důvodnou obavu z uskutečnění těchto výhružek, kdy poté daný pozemek sám urychleně opustil. Usnesením Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 30. listopadu 2008, napadeným ústavní stížností, byl stěžovatel podle § 68 odst. 1, odst. 3 písm. e) tr. ř. z důvodu uvedeného v § 67 písm. c) tr. ř. vzat do vazby. Okresní soud dospěl k závěru, že stěžovatel se útoků proti osobám blízkým dopouští opakovaně, a proto soud není vázán omezeními podle § 68 odst. 2 tr. ř. Vyšel ze zjištění, že v průběhu posledního měsíce byl za tyto své útoky odsouzen, následně mu byl zakázán vstup do společného obydlí pro další útoky a poté se jich opětovně dopustil. Dle jeho názoru dosud shromážděné skutečnosti a důkazy nasvědčující tomu, že se staly skutky, pro které bylo zahájeno trestní stíhání stěžovatele, tyto skutky mají všechny znaky uvedených trestných činů a je dáno důvodné podezření, že se jich dopustil stěžovatel. Stížnost stěžovatele Krajský soud v Hradci Králové druhým napadeným usnesením podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl. Konstatoval, že soud prvního stupně učinil správná skutková zjištění, pokud jde o důvodnost trestního stíhání stěžovatele a dospěl i ke správného závěru stran důvodů vazby, neboť stěžovatel páchá závažnou trestnou činnost podobného charakteru opakovaně a navíc krátce poté, co byl za takové protiprávní jednání již postižen. Z tohoto pohledu proto nelze ani důvodně vyloučit jeho případnou další recidivu. Dotazem na Okresní soud v Hradci Králové Ústavní soud zjistil, že stěžovatel byl na základě příkazu ze dne 31. března 2009 propuštěn z vazby na svobodu. Po přezkoumání obsahu vyžádaného spisového materiálu dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost není důvodná. Stěžovatel namítá, že u něj nebyly splněny podmínky pro vzetí do vazby dle ustanovení § 68 odst. 3 písm. e) tr. ř., neboť po zahájení trestního stíhání v trestné činnosti nepokračoval a k jeho předchozímu jednání nelze přihlížet. Dle něj obecné soudy provedly ústavně nekonformní výklad pojmu "pokračoval" užitého v uvedeném ustanovení. Ústavní soud v reakci na námitky stěžovatele zvažoval, zda napadený výklad jednoduchého (podústavního) práva nevykazuje znaky protiústavnosti, tedy zda není natolik extrémní, že by vybočoval ze zásad zakotvených v hlavě páté Listiny. Z pohledu jednoduchého práva na předmětnou věc dopadají ustanovení § 68 odst. 2 a § 68 odst. 3 písm. e) tr. ř. Podle § 68 odst. 2 tr. ř. nelze vzít do vazby obviněného, který je stíhán pro úmyslný trestný čin, na který zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice nepřevyšuje dva roky a v případě nedbalostních trestných činů tři roky. Výjimky z tohoto ustanovení jsou upraveny v § 68 odst. 3 písm. a) až e) tr. ř. U stěžovatele měl být dán důvod uvedený pod písm. e), tedy, že by pokračoval v trestné činnosti, pro níž je stíhán. Právní teorie označuje za sporné, zda lze pod pojem "pokračování trestné činnosti, pro niž je obviněný stíhán" zahrnout i zpětnost v podobě recidivy. Převažuje výklad, podle něhož tento důvod je možno uplatnit jen v probíhajícím trestním řízení a že nelze tento důvod vztahovat k případům recidivy, tedy k případům, kdy je zahájeno trestní stíhání proti obviněnému, který byl v minulosti odsouzen pro podobnou trestnou činnost, nicméně v rámci již probíhajícího nového trestního řízení se dopustil znovu jednání předpokládaného v tomto ustanovení. Na druhé straně právní teorie v případě, kdy pachatel bezprostředně po propuštění z výkonu trestu odnětí svobody navázal dalším trestným činem na předchozí trestnou činnost, byť za ni byl již odsouzen, zvláště když se tato situace již opakuje poněkolikáté, připouští, že z hlediska teologického výkladu jde také o případ pokračování v trestné činnosti, pro niž je stíhán (teleologický výklad zdůrazňuje smysl a funkci zákona, kterým je třeba proti takovýmto obviněným vazebně zasáhnout a tím jim zabránit v pokračování nebo v opakování trestné činnosti (srov. P. Šámal a kolektiv: Trestní řád, komentář - díl I., páté vydání, 2005, str. 481). K interpretaci ustanovení § 68 odst. 2 a § 68 odst. 3 písm. e) tr. ř. se vyslovil rovněž Ústavní soud. V nálezech sp. zn. I. ÚS 98/05 a sp. zn. I. ÚS 783/04 Ústavní soud vyšel ze zásady ústavně konformního výkladu a restriktivní, příp. doslovné interpretace trestního práva spolu s akceptací i výkladu rozšiřujícího, ale pouze nezmění-li se v "analogii k tíži pachatele". Vzhledem ke shora uvedenému, zejména s ohledem na nutnost restriktivního výkladu trestně právních norem omezujících osobní svobodu, dospěl v daných nálezech k závěru, že pojem "pokračoval", užitý v ustanovení § 68 odst. 3 písm. e) tr. ř. je nutné interpretovat restriktivně, tzn., že dopadá pouze na situace, kdy obviněný pokračoval v trestné činnosti po zahájení trestního stíhání. Výklad opačný dle soudu zakládá porušení základního práva obviněného podle čl. 8 odst. 5 Listiny. Důvod vazby podle § 68 odst. 3 písm. e) tr. ř. dle Ústavního soudu nelze vztahovat ani na případy zahájení trestního stíhání proti obviněnému, který byl v minulosti odsouzen pro stejnou trestnou činnost (srov. nálezy sp. zn. II. ÚS 317/04, I. ÚS 98/05). V nálezu sp. zn. I. ÚS 695/06 Ústavní soud shora uvedený závěr potvrdil a vyslovil názor, že z ustanovení § 68 odst. 3 písm. e) tr. ř. vyplývá nutnost brát v úvahu při rozhodování o vazbě jen takové pokračování trestné činnosti, které následuje po zahájení trestního stíhání a z hlediska uvedených ústavněprávních zásad není možné tyto hranice překračovat. V konfrontaci s argumentací obecných soudů v dané věci Ústavní soud dále svoji úvodní tezi rozvinul a doplnil. Konstatoval, že obecné soudy svá rozhodnutí odůvodnily konkrétními okolnostmi případu a nutností zvažovat při výkladu trestněprávních norem nejen práva obviněného, ale též potřebu ochrany osob trestnou činností ohrožených a postižených. Ztotožnil se s jejich tvrzením, dle něhož nemohly zintenzivňující se hrozbě pouze nečinně přihlížet; připomenul ale požadavek proporcionality, který se prolíná celou ustálenou judikaturou Ústavního soudu. Pro daný případ pak dospěl k závěru, že vazba, uvalená na stěžovatele v testu proporcionality neobstojí, neboť, byť sledovala legitimní cíl, nepředstavovala přiměřeně šetrný prostředek, kterým bylo možno tohoto cíle dosáhnout. Výše uvedené závěry shrnul Ústavní soud v nálezu ze dne 1. listopadu 2007 sp. zn. IV. ÚS 1770/07. Vyvodil z nich, že judikatura Ústavního soudu je při interpretaci a aplikaci ustanovení § 68 odst. 3 písm. e) tr. ř. ve vazbě na ustanovení § 68 odst. 2 tr. ř. vedena prioritou teleologického výkladu jednoduchého práva, zásadou restriktivního výkladu trestněprocesních norem omezujících základní práva a svobody a dále principem proporcionality. V tomto nálezu dospěl k závěru, že pojem "pokračoval", užitý zákonodárcem v § 68 odst. 3 písm. e) tr. ř. dopadá proto pouze na situace, kdy obviněný pokračoval v trestné činnosti po zahájení trestního stíhání a nikoli před zahájením stíhání, ledaže vazba uvalená dle uvedeného zákonného ustanovení na obviněného za skutek bezprostředně navazující na předchozí, zvláště pak po několikáté opakovanou trestnou činnost, obstojí v testu proporcionality, neboť sleduje legitimní cíl, a není dán jiný přiměřeně šetrný prostředek, kterým bylo možno tohoto cíle dosáhnout. Pro daný případ uzavřel, že vazba uvalená na stěžovatele, obviněného ze spáchání trestného činu násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle § 197a odst. 1 tr. z., kterého se měl dopustit ve lhůtě podmíněného odsouzení za stejnou trestnou činnost, s ohledem na zjištěné okolnosti (kriminální minulost stěžovatele - zvlášť nebezpečného recidivisty, který má výrazné sklony k páchání násilné trestné činnosti), v testu proporcionality obstála. V souladu se závěry shora citovaného nálezu sp. zn. IV. ÚS 1770/07 se tedy Ústavní soud dále zabýval tím, zda v nyní posuzované věci byly uvedené maximy aplikace ustanovení § 68 odst. 3 písm. e) tr. ř. dodrženy. Jak vyplývá z obsahu vyžádaného spisového materiálu, stěžovatel se ataků vůči tělesné integritě svých blízkých dopustil opakovaně přinejmenším od počátku roku 2008, kdy objektem jeho útoků jsou zejména jeho rodiče (ale také sestra a bratranec). Nyní stíhané trestné činnosti se dopustil ve zkušební době podmíněného odsouzení pro typově stejnou trestnou činnost, a to pouhé tři týdny poté, co první odsuzující rozhodnutí nabylo právní moci a co byl propuštěn z vazby na svobodu. Současně je stíhán pro další trestný čin spočívající v zásahu do tělesné integrity druhé osoby, a to trestný čin pohlavního zneužívání dle § 242 odst. 1 tr. z., kterého se měl dopustit sexuálním zneužíváním svého bratrance. I v tomto případě není sporu o tom, že jde o trestnou činnost téže povahy (srov. P. Šámal a kolektiv: Trestní řád, Komentář - díl I., 5. vydání 2005, str. 459). Úkony trestního řízení byly zároveň zahájeny i pro trestný čin poškozování cizí věci dle § 257 odst. 1 tr. z., jehož součástí bylo též fyzické napadení matky stěžovatele, avšak vzhledem k tomu, že trestní stíhání pro tento trestný čin je možné jen se souhlasem poškozené a ten nebyl dán, není stěžovatel pro tento trestný čin stíhán. I bez přihlédnutí k posledně uvedenému činu lze konstatovat, že stěžovatelovy útoky nejsou ojedinělým excesem menší společenské nebezpečnosti, jak uvádí v ústavní stížnosti. Z uvedeného je zřejmé, že uvalení vazby na stěžovatele bylo v dané chvíli jediným a zcela přiměřeným prostředkem pro to, aby mu bylo zabráněno v pokračování trestné činnosti, pro kterou je stíhán, a nepochybně sledovalo i legitimní cíl - osobní bezpečnost poškozených, kteří již dříve byli opakovaně vystaveni typově stejnému protiprávnímu jednání stěžovatele. Uvedeného účelu vazby přitom nelze dosáhnout jinými mírnějšími opatřeními předpokládanými trestním řádem. Jednak nelze pominout, že stěžovatel již byl pro obdobné jednání v nedávné době vazebně stíhán, a přes své sliby se stejné trestné činnosti dopustil opětovně, a to ve velmi krátké době po svém propuštění na svobodu. Mírnější opatření se však rovněž minulo účinkem, neboť i po vydání zákazu vstupu stěžovatele do společného obydlí s poškozenými ve smyslu § 21a odst. 2 z. č. 283/1991 Sb. (poté, co krátce po propuštění z vazby opětovně fyzicky napadl svou matku) stěžovatel tento zákaz porušil a v útocích na své blízké pokračoval. Orgánům činným v trestním řízení nelze ani vytýkat, že neprovedly zkrácené řízení ve smyslu § 179a tr. ř. a že zvolily formu přípravného řízení. Ta je potřebná mj. s ohledem na nutnost vyšetření jeho duševního stavu, neboť stěžovatel byl v minulosti hospitalizován na psychiatrické klinice a nyní se hájí tím, že důvodem páchání této trestné činnosti jsou jeho psychické problémy. Ustanovení § 68 odst. 2 a § 68 odst. 3 písm. e) tr. ř. nelze vykládat izolovaně bez přihlédnutí ke všem konkrétním okolnostem jednotlivého případu a smyslu těchto ustanovení i smyslu ustanovení § 67 písm. c) tr. ř. a § 68 odst. 1 tr. ř., a je třeba vážit i obecná ustanovení právního předpisu, především § 1 odst. 1 tr. ř., který stanoví účel tohoto procesního předpisu. V daném případě by při formální aplikaci ustanovení § 68 odst. 3 písm. e) tr. ř. hrozilo, že by stěžovatel mohl uskutečnit výhružky, které adresoval svým blízkým, a že by se jeho agresivní jednání vůči nim stupňovalo. Stížnostnímu soudu sice lze vytknout, že své rozhodnutí odůvodnil pouze obecně a odkázal na rozhodnutí soudu prvního stupně, s nímž se ztotožnil, toto rozhodnutí však nelze posuzovat izolovaně. S přihlédnutím k ústavně konformnímu odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně lze dojít k závěru, že obecné soudy uvedené maximy aplikace ustanovení § 68 odst. 3 písm. e) tr. ř. akceptovaly. Ústavní soud tedy neshledal porušení ústavních záruk osobní svobody stěžovatele ani jeho práva na spravedlivý proces. Nezbylo mu proto, než ústavní stížnost podle ustanovení § 82 odst. 1 zákona o Ústavním soudu jako nedůvodnou zamítnout.

Rubrum

Odlišné stanovisko soudce Jiřího Nykodýma

Citovaná rozhodnutí (1)

Tento rozsudek je citován v (0)

Doposud nikdo necituje.