II.ÚS 971/23

Rubrum

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Janem Svatoněm o ústavní stížnosti stěžovatelky Marcely Pařízkové, zastoupené JUDr. Zdeňkem Šlajsem, advokátem, sídlem Horní náměstí 12, Vsetín, proti rozsudku Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně ze dne 15. prosince 2022 č. j. 58 Co 195/2022-9015 a rozsudku Okresního soudu ve Zlíně ze dne 27. června 2022 č. j. 0 P 286/2016-8713, ve znění opravného usnesení Okresního soudu ve Zlíně ze dne 15. července 2022 č. j 0 P 286/2016-8728, za účasti Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně a Okresního soudu ve Zlíně, jako účastníků řízení, takto:

Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky se stěžovatelka domáhala zrušení shora uvedených soudních rozhodnutí s tvrzením, že jimi bylo zasaženo zejména do jejího práva garantovaného čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod.

2. Ústavní soud nejprve zkoumal, zda jsou splněny procesní předpoklady řízení [§ 42 odst. 1 a odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")], přičemž dospěl k závěru, že tomu tak není.

3. Podle § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.

4. Jak Ústavní soud ověřil dotazem na Krajský soud v Brně - pobočka ve Zlíně (dále jen "krajský soud"), tak také z vyžádané doručenky napadeného rozsudku krajského soudu ze dne 15. 12. 2022 č. j. 58 Co 195/2022-9015, tento rozsudek byl doručován obecnému zmocněnci stěžovatelky prostřednictvím provozovatele poštovních služeb (s doručenkou do vlastních rukou/Typ I.), a to tak, že obecný zmocněnec stěžovatelky nebyl zastižen na doručovací adrese, proto mu byla písemnost uložena a připravena k vyzvednutí dne 24. 1. 2023 a byla mu zanechána výzva, aby si písemnost vyzvedl. Z doručenky též vyplývá, že obecný zmocněnec stěžovatelky si písemnost vyzvedl dne 6. 2. 2023 v 15:55 hod., což stvrdil svým podpisem.

5. Podle § 49 odst. 2 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."): "Nezastihl-li doručující orgán adresáta písemnosti, písemnost uloží a adresátu zanechá vhodným způsobem písemnou výzvu, aby si písemnost vyzvedl." Podle § 49 odst. 4 věty první o. s. ř.: "Nevyzvedne-li si adresát písemnost ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy byla připravena k vyzvednutí, považuje se písemnost posledním dnem této lhůty za doručenou, i když se adresát o uložení nedozvěděl." 6. Z výše uvedeného musí nutně Ústavní soud učinit závěr, že napadený rozsudek krajského soudu byl doručen obecnému zmocněnci stěžovatelky tzv. fikcí dne 3. 2. 2023 (pátek), a to marným uplynutím desátého dne od uložení na poště. Na této skutečnosti nic nemění ani fakt, že si obecný zmocněnec stěžovatelky písemnost vyzvedl hned další pracovní den, tj. v pondělí 6. 2. 2023.

7. Z uvedeného vyplývá, že okamžik, od kterého běží dvouměsíční lhůta k podání ústavní stížnosti, nastal dne 3. 2. 2023. Lhůta pro podání ústavní stížnosti podle § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu tak marně uplynula v pondělí 3. 4. 2023. Vzhledem k faktu, že ústavní stížnost byla Ústavnímu soudu doručena prostřednictvím e-mailové schránky až dne 6. 4. 2023 v 23:54:44 hod. a byla též k tomuto datu datována, nemá Ústavní soud pochyb o tom, že tato ústavní stížnost byla podána opožděně.

8. Z výše uvedeného důvodu nezbylo, než ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu odmítnout.

Poučení

Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 24. srpna 2023 Jan Svatoň, v. r. soudce zpravodaj