III.ÚS 10/05
V PLATNOSTIÚstavní soud odmítl ústavní stížnost, protože byla zjevně neopodstatněná. Stěžovatelka se domáhala zrušení rozhodnutí orgánů veřejné moci, která zahájila trestní stíhání za podezření zneužití pravomoci veřejného činitele. Soud se opřel o § 134 odst. 1 a 2, § 160 odst. 1 trestního řádu a vyhodnotil odůvodnění jako dostatečné v rámci přípravného stádia. Rozhodnutí orgánů bylo považováno za v souladu s ústavními zásadami a nevyžadovalo zásah Ústavního soudu.
Rubrum
III. ÚS 10/05 Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dne 17. února 2005 v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Muchy, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Jana Musila, ve věci navrhovatelky JUDr. J. S., zastoupené JUDr. Radovanem Zubkem, advokátem se sídlem Klíny 35, 615 00 Brno, o ústavní stížnosti proti usnesení Městského státního zastupitelství v Brně ze dne 3. listopadu 2004 č. j. 6 Zt 380/2004-10 a usnesení Policie ČR, Městského ředitelství Brno, SKPV - odbor obecné kriminality, TO Brno Střed, ze dne 18. srpna 2004 ČTS: MRBM-589/KPV-STR-TČ-2002, t a k t o :
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Včas podanou, jakož i z pohledu ostatních zákonných náležitostí formálně bezvadnou ústavní stížností stěžovatelka napadla usnesení Městského státního zastupitelství v Brně ze dne 3. listopadu 2004 č. j. 6 Zt 380/2004-10, kterým byla jako nedůvodná zamítnuta její stížnost směřující do usnesení Policie ČR, Městského ředitelství Brno, SKPV - odboru obecné kriminality, TO Brno Střed, ze dne 18. srpna 2004 ČTS: MRBM-589/KPV-STR-TČ-2002, jímž bylo proti ní pro v něm blíže pospaný skutek zahájeno trestní stíhání pro podezření ze spáchání trestného činu zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zák. Ve stížnostních bodech návrhu stěžovatelka s poukazem na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 46/96 jednak uvedla, že usnesení policejního orgánu se nikterak výslovně nezmiňuje o naplnění subjektivní stránky předmětného trestného činu, jednak, že jeho nedostatečné odůvodnění je v rozporu s ustanovením zákona, jakož i judikaturou Ústavního soudu nepřezkoumatelné, neboť je pouhým odvoláním se na obsah spisu a konečně, že státní zástupce potom ve svém usnesení reagoval pouze na námitky věcného charakteru, přičemž ve vztahu k výroku a odůvodnění usnesení policejního orgánu neshledal žádné pochybení. V takto, dle stěžovatelky, nesprávně učiněném postupu orgánů veřejné moci spatřuje zásah do svého ústavně zaručeného základního práva zakotveného v čl. 8 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, pročež se domáhá, aby Ústavní soud v záhlaví uvedená rozhodnutí nálezem zrušil. Ústavní soud přezkoumal návrh stěžovatelky z pohledu ústavního rámce dopadajícího na předmětnou věc a posoudil jej jako zjevně neopodstatněný. Ne zcela dokonalou stylistickou preciznost předmětného usnesení policejního orgánu není obtížné v kontextu stěžovatelkou vznesených výhrad podle přesvědčení Ústavního soudu překlenout výkladem vycházejícím z toho, že výrok samotný předjímá, resp. implikuje v sobě již i v jistém rozsahu odůvodnění, v němž není (obecný) odkaz na příslušný spis, nýbrž na jednotlivé konkrétně vyjmenované důkazně relevantní listinné materiály, z nichž naplnění předmětného trestného činu je ze strany policejního orgánu vyvozováno. Státní zástupkyně potom, pokud se ztotožnila s vývody policejního orgánu, v ostatním mimo toto vlastní konstatování reagovala na věcné námitky stěžovatelky uplatněné ve stížnosti. Napadená usnesení, byť způsobem ne příliš obsáhlým, jsou z pohledu dané fáze trestního řízení takto v nezbytném rozsahu odůvodněna (§ 134 odst. 1, odst. 2, § 160 odst. 1 tr. řádu) a nelze je, resp. eventuálně usnesení státní zástupkyně, podřadit pod kategorii rozhodnutí, vzhledem k jejichž obsahu Ústavní soud shledává důvod pro svou naprosto výjimečnou ingerenci do rozhodování orgánů činných v trestním řízení ve stadiu přípravného řízení (srov. nález ve věci sp. zn. III. ÚS 511/02, uveřejněný pod č. 105 in: Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení, Svazek 30, str. 471 násl.; usnesení ve věci sp. zn. III. ÚS 554/03, uveřejněné pod č. 4 tamtéž, Svazek 32, str. 467 a násl.). Vzhledem k uvedenému byla ústavní stížnost, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, pro zjevnou neopodstatněnost odmítnuta [§ 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Poučení
Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně, dne 17. února 2005
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (2)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.