III.ÚS 10/96
V PLATNOSTI- KS Praha 10 Co 543/94-60
- ÚS III.ÚS 10/96
- ÚS II.ÚS 148/96
Ústavní soud odmítl přijetí ústavní stížnosti, protože byla podána po lhůtě 60 dnů od nabytí právní moci posledního rozsudku. Stěžovatel se domáhal, že jeho stížnost podstatně přesahuje vlastní zájmy a měla by být přijata i přes zpoždění. Soud však upozornil, že ustanovení § 75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu umožňuje výjimku jen v případě, kdy stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky. Protože však stěžovatel tyto prostředky vyčerpal, nelze výjimku použít. Rozhodnutí bylo založeno na § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu.
Rubrum
III. ÚS 10/96 ČESKÁ REPUBLIKA USNESENÍ Ústavního soudu České republiky Ústavní soud rozhodl ve věci stěžovatele P.P., na zrušení rozsudku Krajského soudu v Praze, ze dne 17.1.1995, čj. 10 Co 543/94-60, a souvisícího rozsudku Okresního soudu Praha-východ, ze dne 7.3.1994,čj. 5 C 270/92-40, na vydání předběžného opatření - omezení možnosti převodu vlastnictví zemědělských pozemků p.č. 101/1, 101/2, 239, 1109, 826, 827, 351/1, 351/2, 707, 708, 100, 688, 716, 1717, 718, 1047, 113, 570, 571, 615,644, 687, 713, 714, 715, 760, 795/1, 795/2, 835/1, 835/2, 866,1046, 367, 368, 370, 363, 761/2, 349/2, 352, 369 a části 89 v katastrálním území T., u Katastrálního úřadu P., a zrušení ustanovení § 8 odst. 3 zákona č. 229/1991 Sb., ve znění novel, t a k t o Návrh se o d m í t á .
Odůvodnění
: Stěžovatel se domáhal ústavní stížností ze dne 10.1.1996 zrušení rozsudku Krajského soudu v Praze, ze dne 17.1.1995, čj. 10 Co 543/94-60, a souvisícího rozsudku Okresního soudu Praha-východ, ze dne 7.3.1994, čj. 5 C 270/92-40, vydání předběžného opatření - omezení možnosti převodu vlastnictví zemědělských pozemků p.č. 101/1, 101/2, 239, 1109, 826, 827, 351/1, 351/2, 707, 708, 100, 688, 716, 1717, 718, 1047, 113, 570, 571, 615,644, 687, 713, 714, 715, 760, 795/1, 795/2, 835/1, 835/2, 866,1046, 367, 368, 370, 363, 761/2, 349/2, 352, 369 a části 89 v katastrálním území T., u Katastrálního úřadu P., a dále zrušení ustanovení § 8 odst. 3 zákona č. 229/1991 Sb., ve znění novel. Ve stížnosti uvádí, že žádost nepodává ve lhůtě 60 dnů, když tuto z nevědomosti promeškal. Žádá, aby Ústavní soud neodmítl přijetí této ústavní stížnosti a to s poukazem na ustanovení § 75 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, kdy, podle jeho názoru, podaná ústavní stížnost podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. To spatřuje v tom, že aplikace ustanovení § 8 odst. 3 zákona o půdě se vztahovala i na další případy vlastníků podobného typu a nemusí být tedy pouze v zájmu samotného stěžovatele tento problém řešit. Ze spisu Okresního soudu Praha-východ,. sp.zn. 5 C 270/92, Ústavní soud zjistil, že dne 9.11.1992 podala žalobu Okresnímu soudu Praha-východ M.L. V žalobě požadovala navrácení pozemků darovaných v tísni. Okresní soud o věci jednal a dne 7.3.1994 vydal rozsudek čj. 5 C 270/92-40, v němž žalobě vyhověl. Proti rozsudku podal stěžovatel odvolání ke Krajskému soudu v Praze. Tento soud, jako soud odvolací, o věci rovněž jednal a dne 17.1.1995 rozsudkem čj. 10 Co 543/94-60 rozsudek soudu I. stupně potvrdil. Rozsudek nabyl právní moci doručením dne 24.2.1995. Podle ustanovení § 72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná běžet dnem, kdy nabylo právní moci rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje. Rozhodnutí o posledním opravném prostředku (rozsudek Krajského soudu v Praze čj. 10 Co 543/94-60) nabylo právní moci dne 24.2.1995. Stěžovatel tedy ústavní stížnost podal po lhůtě stanovené zákonem. Pokud jde o stěžovatelovu žádost, aby Ústavní soud postupoval podle ustanovení § 75 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, nelze mu vyhovět. Podle § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Podle ustanovení § 75 odst. 2 písmeno a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, Ústavní soud neodmítne přijetí ústavní stížnosti, i když není splněna podmínka podle předchozího odstavce, jestliže stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele a byla podána do jednoho roku ode dne, kdy ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti, došlo. Prominutí zákonem stanovené podmínky podle § 75 odst. 2 písmeno a) zákona je možné jen pokud jde o podmínku stanovenou v odst. 1 tohoto ustanovení, tedy tehdy, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Protože stěžovatel všechny procesní prostředky dané mu zákonem k ochraně jeho práva vyčerpal, nelze v daném případě postupovat z hlediska ustanovení obsažených v § 75 odst. 2 písmeno a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu. Z těchto důvodů proto Ústavnímu soudu nezbylo, než stížnost podle § 43 odst. 1 písmeno b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu odmítnout, jako návrh, který je podán po lhůtě stanovené pro jeho podání tímto zákonem.
Poučení
Proti rozhodnutí Ústavního soudu se není odvolání přípustné. V Brně dne 18. dubna 1996 JUDr.Vladimír JURKA soudce Ústavního soudu ČR
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.