Ústavní soud · Usnesení

III.ÚS 104/93

V PLATNOSTI

Rozhodnuto 1993-10-26 · odmítnuto pro nedodržení lhůty - § 43/1/b) · ECLI:CZ:US:1993:3.US.104.93

  1. VS Praha 7 Cdo 60/93
  2. ÚS III.ÚS 104/93
Strojový souhrn generováno LLM

Ústavní soud České republiky odmítl ústavní stížnost, protože byla podána po uplynutí 60denní lhůty stanovené zákonem. Stížnost se týkala rozhodnutí Vrchního soudu, které odmítlo dovolání jako opožděné. Soud se opřel o § 72 odst. 2 zákona č. 182/93 Sb., podle něhož je lhůta pro podání ústavní stížnosti 60 dní od nabytí právní moci posledního prostředku. Protože lhůta byla překročena, nezbylo než stížnost odmítnout.

Rubrum

III. ÚS 104/93 ČESKÁ REPUBLIKA USNESENÍ Ústavního soudu České republiky Ústavní soud České republiky rozhodl ve věci navrhovatele A.R., t a k t o Návrh se o d m í t á .

Odůvodnění

: Navrhovatel podal dne 8.10.1993 stížnost proti rozhodnutí Vrchního soudu v Praze sp. zn. 7 Cdo 60/93 ze dne 31.5.1993, kterým bylo odmítnuto dovolání navrhovatele proto, že bylo podáno opožděně. Zmíněné rozhodnutí Vrchního soudu v Praze bylo učiněno již dne 31.5.1993, ústavní stížnost navrhovatelem byla podána dne 8.10.1993 s tím, že Ústavní soud ČR jí obdržel 11.10.1993. Podle § 72 odst. 2 zák. č. 182/93 Sb. lze podat ústavní stížnost ve lhůtě 60ti dní ode dne, kdy nabylo právní moci rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje. Tímto rozhodnutím je již zmíněné usnesení Vrchního soudu v Praze. Podle § 146. odst. 1 zák. o Ústavním soudu ČR lze podat ústavní stížnost nebo návrh i proti zásahům orgánů veřejné moci k nimž došlo od 1.1.1993 do 1.7.1993, tedy do doby, kdy zákon o Ústavním soudu ČR nabyl účinnosti. V daném případě tedy byla stížnost podána po lhůtě stanovené pro její podání tímto zákonem ve smyslu ust. § 43 odst. 1 písm. b) zák. č. 182/93 Sb., a proto nezbylo než uvedený návrh odmítnout. P o u č e n í: Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné. V Brně dne 26. října 1993 JUDr. Vladimír Jurka soudce Ústavního soudu ČR

Citovaná rozhodnutí (0)

Žádné citované rozsudky.

Tento rozsudek je citován v (0)

Doposud nikdo necituje.