Ústavní soud · Usnesení

III.ÚS 105/01

V PLATNOSTI

Rozhodnuto 2001-03-08 · odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost - § 43/2/a) · ECLI:CZ:US:2001:3.US.105.01

Strojový souhrn generováno LLM

Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, protože byla zjevně neopodstatněná. Stěžovatel se domníval, že mu bylo porušeno právo na soudní ochranu při trestním řízení proti uprchlému. Soud se však nezabýval výsledkem řízení o povolení obnovy, protože nebylo prokázáno porušení ústavních práv. Rozhodnutí obecných soudů bylo v souladu s § 278 odst. 1 trestního řádu a taxativními podmínkami pro obnovu řízení.

Rubrum

III. ÚS 105/01 Ústavní soud rozhodl dne 8. března 2001 v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Holländera a soudců JUDr. Vladimíra Jurky a JUDr. Vlastimila Ševčíka mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele J.B., zastoupeného JUDr. P.S., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 4. prosince 2000, sp. zn. 11 To 533/2000, takto:

Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

: Ústavní stížností a jejím doplněním, podanou včas (§ 72 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona) a co do formálních náležitostí ve shodě se zákonem [§ 30 odst. 1, § 34, § 72 odst. 1 písm. a), odst. 4 zákona], napadl stěžovatel usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 4. prosince 2000 (11 To 533/2000-86) a tvrdil, že v řízení o povolení obnovy před obecnými soudy, rovněž jako v předchozím trestním řízení, vedeném u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou (2 T 104/95), bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na soudní ochranu (čl. 36 odst. 1, čl. 38 odst. 2 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod) tím, že v původním trestním řízení byl zbaven možnosti "přímé obhajoby", když toto řízení bylo proti stěžovateli vedeno jako proti uprchlému, ačkoli zákonné podmínky (§ 302 odst. 1 tr. ř.) pro to nebyly splněny a v řízení o povolení obnovy nebyla respektována zásada rovnosti účastníků řízení (§ 2 odst. 5 a 6 tr. ř. ve vztahu k § 278 odst. 1 tr. ř.). Stěžovatel navrhl zrušení napadeného rozhodnutí. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Ve věci posuzované ústavní stížnosti bylo podrobeno přezkumu řízení o povolení obnovy, v němž nebylo shledáno porušení stěžovatelem tvrzených ani jiných ústavně zaručených práv a svobod. Podle § 278 odst. 1 tr. ř. se obnova řízení povolí tehdy, pokud vyjdou najevo nové skutečnosti nebo důkazy soudu neznámé, které by mohly samy o sobě, nebo ve spojení se skutečnostmi a důkazy již známými už dříve, odůvodnit jiné rozhodnutí o vině nebo o přiznaném nároku poškozeného na náhradu škody, anebo vzhledem k nimž by původně uložený trest byl ve zjevném nepoměru ke stupni nebezpečnosti činu pro společnost nebo k poměrům pachatele nebo uložený druh trestu by byl ve zřejmém rozporu s účelem trestu. Uvedený výčet důvodů pro povolení obnovy je taxativní. V této souvislosti lze v souladu s ustálenou judikaturou Ústavního soudu konstatovat, že Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů (k tomu srov. např. nález ve věci III. ÚS 23/93 in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 1., č. 5, Praha 1994) a že mu nepřísluší posuzovat, zda stěžovatelem navržené důkazy a tvrzené skutečnosti zakládají důvod pro povolení obnovy řízení za předpokladu, že v řízení o ní nebylo porušeno některé z ústavně zaručených práv stěžovatele; takovéto porušení však shledáno nebylo, neboť obecné soudy návrh stěžovatele na povolení obnovy řízení řádně projednaly, v odůvodnění svých rozhodnutí uvedly, jakými úvahami se při rozhodování řídily a z jakých důvodů neshledaly tvrzení stěžovatele souladné s taxativně vymezenými podmínkami povolení obnovy řízení (§ 278 odst. 1 tr. ř.), z čehož je patrno, že ve věci posuzované ústavní stížnosti k porušení čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod nedošlo. Z výše rozvedených důvodů byl návrh na zrušení ústavní stížností napadených rozhodnutí obecných soudů posouzen jako zjevně neopodstatněný [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona] a jako takový odmítnut.

Poučení

Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 cit. zákona). V Brně dne 8. března 2001

Dotčená ustanovení

Citovaná rozhodnutí (0)

Žádné citované rozsudky.

Tento rozsudek je citován v (0)

Doposud nikdo necituje.