III.ÚS 1083/15
V PLATNOSTI- OS Jičín 8 T 197/2014
- ÚS III.ÚS 1083/15
Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, protože stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon poskytuje. Předložená stížnost byla považována za předčasnou, protože bylo podáno dovolání, jehož rozhodnutí ještě nebylo vyřízeno. Soud se opřel o princip subsidiarity ústavní stížnosti, podle něhož je možné ji podat až po vyčerpání všech vnitřních prostředků ochrany práv. Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je stížnost nepřípustná, pokud nebyly vyčerpány všechny procesní prostředky.
Rubrum
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jaroslavem Fenykem o ústavní stížnosti stěžovatele J. H., t.č. Věznice Jiřice, P.O.BOX 8, Lysá nad Labem, zastoupeného Mgr. Evou Zhřívalovou, advokátkou se sídlem nám. Arnošta z Pardubic 11, Český Brod, směřující proti rozsudku Okresního soudu v Jičíně ze dne 19. 1. 2015, sp. zn. 8 T 197/2014, a proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. 3. 2015, sp. zn. 10 To 48/2015, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
I. Návrh stěžovatele doručený Ústavnímu soudu dne 13. 4. 2015 trpěl formálními vadami. Stěžovatel především nebyl zastoupen advokátem a k jeho návrhu nebyly připojeny kopie napadených rozhodnutí. Ústavní soud stěžovatele výzvou ze dne 27. 4. 2015 poučil o nutných náležitostech podání a vyzval ho k odstranění vad. Plná moc advokátky k zastupování před Ústavním soudem byla Ústavnímu soudu doručena dne 4. 6. 2015. Následně Ústavní soud advokátku stěžovatele dne 15. 6. 2015 vyzval k doplnění ústavní stížnosti. Advokátka stěžovatele dne 22. 6. 2015 požádala Ústavní soud o prodloužení lhůty k doplnění ústavní stížnosti a této žádosti Ústavní soud vyhověl. Dne 9. 7. 2015 bylo Ústavnímu soudu doručeno doplnění ústavní stížnosti, ze kterého vyplývá, že ústavní stížnost směřuje proti rozsudku Okresního soudu v Jičíně ze dne 19. 1. 2015, sp. zn. 8 T 197/2014, a proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. 3. 2015, sp. zn. 10 To 48/2015. Stěžovatel byl rozsudkem Okresního soudu v Jičíně ze dne 19. 1. 2015, sp. zn. 8 T 197/2014, uznán vinným přečinem násilí proti úřední osobě podle § 325 odst. 1 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "trestní zákoník"), a přečinem vyhrožování s cílem působit na úřední osobu podle § 326 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku, za což byl odsouzen podle § 325 odst. 1 trestního zákoníku za použití § 43 odst. 1 trestního zákoníku k úhrnnému a nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a šesti měsíců. Proti tomuto rozsudku podal stěžovatel odvolání, které však bylo usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. 3. 2015, sp. zn. 10 To 48/2015, zamítnuto podle § 256 trestního řádu jako nedůvodné. II. Dříve než se Ústavní soud může zabývat podstatou ústavní stížnosti, je třeba zkoumat, zda návrh splňuje formální náležitosti předpokládané zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Kontrolou v aplikaci infoSoud (www.justice.cz) bylo zjištěno, že ve věci stěžovatele doposud nebylo rozhodnuto Nejvyšším soudem. Tuto skutečnost následně dne 21. 7. 2015 Ústavní soud ověřil také telefonicky u pracovnice oddělení trestních věcí Okresního soudu v Jičíně. Bylo zjištěno, že stěžovatel ve věci sice podal dovolání, nicméně o tomto dovolání prozatím nebylo Nejvyšším soudem rozhodnuto. Jedním ze základních znaků ústavní stížnosti, jakožto ochrany ústavně zaručených základních práv a svobod, je její subsidiarita. Ústavní stížnost lze podat pouze tehdy, pokud byly před jejím podáním vyčerpány všechny procesní prostředky, které zákon účastníku řízení k ochraně jeho práva poskytuje. Podle ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu). Ústavní soud ve svém stanovisku sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14, publikovaném pod č. 40/2014 Sb., vyslovil, že ústavní stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatel v trestním řízení nepodá zákonem předepsaným způsobem dovolání. To platí i pro situaci, kdy bylo dovolání sice podáno, ale nebylo o něm doposud rozhodnuto (viz např. usnesení sp. zn. IV. ÚS 65/15 ze dne 12. 2. 2015, všechna rozhodnutí dostupná na http://nalus.usoud.cz). Požadavek vyčerpat "všechny procesní prostředky" ve smyslu § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu není splněn již tím, že řízení o těchto prostředcích (zde o dovolání) je zahájeno; zahrnuje logicky i povinnost "vyčerpat" ty dispozice, které na tomto základě otevřené řízení skýtá, případně i řízení, které má být vedeno posléze, vydá-li dovolací soud rozhodnutí kasační a věc vrátil nižší soudní instanci. Z principu subsidiarity ústavní stížnosti totiž plyne, že ústavní stížnost lze projednat až poté, co toto (další) stadium řízení bude skončeno; ústavní stížnost ostatně nemůže pominout rozhodnutí o posledním opravném prostředku a zásadně proti němu musí (též) směřovat, přičemž v řízení, jež probíhá, je splnění tohoto požadavku přirozeně nemožné (viz např. usnesení sp. zn. III. ÚS 3394/10 ze dne 14. 2. 2011 a usnesení sp. zn. III. ÚS 2776/10 ze dne 26. 10. 2010). Ústavní soud nemůže rozhodnout dříve než Nejvyšší soud na straně jedné, na straně druhé by však ani nebylo rozumné, aby o souběžně podané ústavní stížnosti dále vedl řízení a sledoval, kdy Nejvyšší soud rozhodne. Nelze totiž vyloučit, že Nejvyšší soud stěžovateli vyhoví, a proto by se nynější ústavní stížnost mohla stát bezpředmětnou (viz usnesení sp. zn. I. ÚS 3731/12 ze dne 3. 6. 2013). Výše zaznamenaný princip subsidiarity přezkumu se tedy prosazuje i zde a jeho uplatnění vede k nutnému závěru, že ústavní stížnost, je-li současně vedeno i dovolací řízení, je návrhem předčasným, který je podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nepřípustný, a musí být podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítnut (viz usnesení sp. zn. III. ÚS 50/13 ze dne 28. 2. 2013). Jako vhodné se jeví doplnit, že dostupnost ústavní stížnosti stěžovateli tím není dotčena. Odmítnutí stávající ústavní stížnosti stěžovatele nepoškozuje. Pakliže by jeho dovolání Nejvyšší soud nevyhověl a stěžovatel by měl i nadále za to, že v pravomocně skončeném řízení byla porušena jeho ústavně zaručená práva, nebrání mu toto rozhodnutí Ústavního soudu v podání nové ústavní stížnosti ve lhůtě k tomu stanovené zákonem (viz usnesení sp. zn. IV. ÚS 3407/11 ze dne 5. 12. 2011). Z vyložených důvodů nezbylo než ústavní stížnost pro nepřípustnost odmítnout podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
Poučení
Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 22. července 2015 Jaroslav Fenyk v. r. soudce Ústavního soudu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (3)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.