III.ÚS 1145/26

Rubrum

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Janem Svatoněm o návrhu V. Z., bez právního zastoupení, proti sdělením Vrchního soudu v Praze ze dne 28. dubna 2026 sp. zn. 2 Nt 2/2026 a Městského soudu v Praze ze dne 20. března 2026 sp. zn. 75 T 1/2024, ve spojení s návrhem na vydání předběžného opatření, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, takto:

Výrok

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

1. Navrhovatel brojí proti sdělení Městského soudu v Praze (dále jen "soud"), kterým byli on i jeho obhájce informováni o neexistenci důležitých důvodů podle § 40 trestního řádu, pro které by měl být ustanovený advokát zproštěn povinnosti obhajovat. Toto sdělení navrhovatel napadl stížnostmi ze dne 26. a 27. 3. 2026, na něž soud reagoval přípisem ze dne 31. 3. 2026, jímž navrhovateli sdělil, že sdělení není usnesením, a proto proti němu není opravný prostředek (stížnost). Případné vady řízení však může napadnout v odvolání (§ 249 odst. 1 trestního řádu). Na další podání označené jako doplnění stížnosti reagoval Vrchní soud v Praze přípisem, v němž navrhovatele poučil o možnosti podávat opravné prostředky, připouští-li je trestní řád; to se však dosud nestalo, a proto nemá Vrchní soud v Praze důvod věcí se zabývat.

2. Navrhovatel požaduje, aby Ústavní soud přikázal soudu zprostit ustanoveného advokáta povinnosti obhajovat navrhovatele a novému obhájci ustanovil přiměřenou lhůtu k nastudování věci; v souvislosti s tím požaduje předběžným opatřením uložit soudu, aby odročil hlavní líčení nařízené na 1. až 3. 6. 2026. Současně navrhovatel požaduje, aby Ústavní soud přikázal Vrchnímu soudu v Praze projednat jeho stížnosti. Navrhovatel rovněž požádal o ustanovení zástupce pro řízení před Ústavním soudem. V doplnění odkázal na judikaturu k požadavkům na obhájce.

3. Z předložených podkladů je patrné, že v trestním řízení byl navrhovateli z důvodu nutné obhajoby ustanoven (již druhý) obhájce. Z vyžádaného sdělení soudu ze dne 20. 3. 2026 se podává, že podle soudu spočívají tvrzené důvody pro odvolání obhájce v nekomunikaci ze strany navrhovatele a nejde o důležité důvody ve smyslu §§ 19 a 20 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů, odůvodňující postup podle § 40 trestního řádu.

4. Podle § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů ("zákon o Ústavním soudu") je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci, byla porušena její základní práva nebo svobody. Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, pokud stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu). Ústavní stížnost totiž představuje zvláštní procesní prostředek k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod, který je vůči ostatním prostředkům, ve vztahu subsidiarity. Ochrana ústavnosti není a ani z povahy věci nemůže být úkolem pouze Ústavního soudu, nýbrž je úkolem všech orgánů veřejné moci. Proto Ústavní soud zasáhne teprve u věcí pravomocně skončených, kdy protiústavnost nelze napravit jiným způsobem (procesními prostředky vyplývajícími z příslušných právních norem).

5. S ohledem na uvedené považuje Ústavní soud ústavní stížnost proti postupu orgánů veřejné moci (včetně soudů) v neskončeném řízení za nepřípustnou, neboť případná protiústavnost může být napravena obvyklým a zákonem předvídaným způsobem ještě v rámci samotného neukončeného řízení, včetně využití příslušných opravných prostředků, na což byl navrhovatel obecnými soudy upozorněn.

6. Navrhovatel nadto požaduje, aby Ústavní soud ve vztahu k obecným soudům rozhodl způsobem, který mu nepřísluší (Ústavní soud nemůže orgánům veřejné moci něco přikazovat). V tomto rozsahu není Ústavní soud k projednání návrhu příslušný.

7. Z výše uvedeného pak plyne, že zčásti není Ústavní soud k projednání návrhu příslušný [§ 43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu] a zčásti je předložený návrh nepřípustný [§ 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu]. Z uvedených důvodů soudce zpravodaj podání navrhovatele odmítl.

8. Pro úplnost Ústavní soud poznamenává, že nerozhodoval o návrhu na ustanovení zástupce (advokáta) pro řízení o ústavní stížnosti; Ústavní soud zástupce nepřiděluje ani neustanovuje, neboť jeho zajištění je věcí navrhovatele, který se s takovým požadavkem může obrátit na Českou advokátní komoru. O navrhovatelově podání Ústavní soud rozhodl ihned, a proto nerozhodoval ani o navrženém předběžném opatření.

Poučení

Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 7. května 2026 Jan Svatoň v. r. soudce zpravodaj