III.ÚS 118/99
V PLATNOSTI- VS Praha 7 Cmo 187/97
- ÚS III.ÚS 118/99
Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, protože napadnutá rozhodnutí již právně neexistují. Stížnost byla podána proti rozhodnutím, která byla zrušena výsledkem dovolání. Soud se rozhodl, že stížnost je nepřípustná, protože předmět stížnosti již neexistuje. Rozhodnutí bylo vydáno bez účelného důvodu pro vyžádání doplňující dokumentace.
Rubrum
III. ÚS 118/99 Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatele RNDr. I. S., zastoupeného JUDr. P. N., advokátem, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 17. listopadu 1998, sp. zn. 7 Cmo 187/97, rozsudku Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 26. září 1997, sp. zn. 5 Cm 21/97, mimo ústní jednání dne 31. 5. 2000 soudcem zpravodajem JUDr. Vlastimilem Ševčíkem, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Ústavní stížností, podanou včas (§ 72 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona) a co do formálních náležitostí ve shodě se zákonem [§ 30 odst. 1, § 34, § 72 odst. 1 písm. a), odst. 4 zákona], napadl stěžovatel pravomocný rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 17. listopadu 1998 (7 Cmo 187/97-29) a spolu s ním také rozsudek Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 26. září 1997 (5 Cm 21/97-15) a navrhl, aby Ústavní soud obě rozhodnutí označených soudů, jako rozhodnutí ústavně nesouladná, svým nálezem zrušil. Bez ohledu na podanou ústavní stížnost stěžovatel proti rozsudku Vrchního soudu v Praze (viz vpředu) podal dovolání, z jehož podnětu Nejvyšší soud ČR jako soud dovolací oba rozsudky obecných soudů nižšího stupně rozsudkem ze dne 14. března 2000 zrušil a stěžovatelovu věc vrátil obecnému soudu I. stupně k dalšímu řízení. Za situace, jak shora je shrnuta, je zřejmé, že ústavní stížností napadená rozhodnutí obecných soudů I. a II. stupně již právně neexistují a jako taková nemohou být předmětem ústavního přezkumu Ústavním soudem; ústavní stížnost směřující proti neexistujícím rozhodnutím posoudil Ústavní soud jako nepřípustnou (§ 75 odst. 1 per analog zákona) a jako o takové rozhodl o ní odmítavým výrokem [§ 43 odst. 1 písm. e) zákona], jak ze znělky tohoto usnesení je patrno, aniž by se jevilo účelné vésti stěžovatele k odstranění formálních vad ve vykázané plné moci jeho zástupce (§ 31 odst. 1 zákona).
Poučení
Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona). V Brně dne 31. května 2000
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.