III.ÚS 12/06
V PLATNOSTIÚstavní soud odmítl ústavní stížnost, protože stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky k ochraně svých práv. Rozsudek soudu prvního stupně byl vyhlášen a stěžovatel se vzdal odvolání, což vylučuje možnost jeho uplatnění. Soud se opřel o § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, podle něhož je ústavní stížnost nepřípustná, pokud nebyly využity všechny předchozí právní prostředky. I když stěžovatel odkazoval na § 75 odst. 2 písm. a), soud neshledal, že jeho stížnost přesahuje výhradně vlastní zájem.
Rubrum
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Vladimírem Kůrkou ve věci ústavní stížnosti stěžovatele J. N., dříve zastoupeného JUDr. Jaroslavem Rychtářem, advokátem se sídlem v Praze 3, Sudoměřská 1038/39, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 20. 5. 2005, sp. zn. 39 T 24/2005, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 7, takto:
Výrok
Ústavní stížnost s e o d m í t á .
Odůvodnění
Podanou ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označeného rozsudku vydaného ve věci, v níž byl uznán vinným trestným činem krádeže dle § 247 odst. 1 písm. b/, e/ tr. zák. Stěžovatel namítl, že rozhodnutím soudu došlo k porušení jeho ústavně zaručeného práva na soudní ochranu podle čl. 8 odst. 2, čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, neboť podle jeho mínění trestní stíhání nebylo zahájeno zákonem předepsaným způsobem, obžaloba a předvolání k hlavnímu líčení mu nebyly doručeny zákonem předepsaným způsobem, skutek, který je mu kladen za vinu, byl nesprávně kvalifikován, v hlavním líčení postupoval soud prvního stupně v rozporu s trestním řádem (jmenovitě při provádění dokazování) a nesprávně postupoval i při vzetí do vazby. Podání stěžovatele, vedené původně pod sp. zn. II. ÚS 549/05, zahrnovalo více věcí, jež se nehodily ke společnému řízení, pročež Ústavní soud posuzovanou ústavní stížnost vyloučil k samostatnému řízení Ústavní soud se nejprve zabýval otázkou, zda je ústavní stížnost způsobilá věcného projednání, jmenovitě zda je přípustná, a dospěl k závěru, že nikoli. Z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 20. 5. 2005, sp. zn. 39 T 24/2005, proti němuž ústavní stížnost směřuje, se podává, že stěžovatel se po jeho vyhlášení vzdal odvolání, a to i za další oprávněné osoby (§ 250 odst. 1, § 246 odst. 1 písm. b/, § 247 odst. 2 tr. ř.); rozsudek soudu prvního stupně - podle doložky vykonatelnosti - nabyl právní moci dne 20. 5. 2005, a byl vyhotoven ve zjednodušené písemné formě, aniž obsahoval odůvodnění (§ 314d odst. 3 tr. ř.). Podle § 43 odst. 1 písm. e/ zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákona o Ústavním soudu"), soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne mimo jiné tehdy, jde-li o návrh nepřípustný, nestanoví-li tento zákon jinak. Návrh, jímž je ústavní stížnost, je podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nepřípustný, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje. Ústavní stížnost se vyznačuje mimo jiné tím, že je k standardním ("pod-ústavním") přezkumným institutům prostředkem subsidiárním; nastupuje coby přípustná až teprve tehdy, když prostředky stanovené obecným právem byly (marně) využity. Je tomu tak proto, že především obecné soudy jsou povolány k ochraně práv jednotlivců, a teprve, není-li zjednána náprava v režimu obecného soudnictví, může se uplatnit ochrana poskytovaná přezkumem Ústavního soudu, v rozsahu však omezeném jen na hlediska ústavnosti. Nesouhlas s rozsudkem soudu prvního stupně může dotčený účastník (zde obžalovaný) vyjádřit zásadně v odvolání (srov. § 245 odst. 1 tr. ř.); je-li podle práva přípustné, a účastník tak neučinil, nemůže být řeč o tom, že vyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práv poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). To logicky platí i v případě, když se práva odvolání účinně vzdal (§ 250 odst. 1 tr. ř.) s tím důsledkem, že je již efektivně podat nemůže, poněvadž - bylo-li by přesto podáno - muselo být bez věcného projednání zamítnuto (§ 253 odst. 1 tr. ř.). Nevyčerpání opravných prostředků se zde spojuje již s tím, že účastník jejich "čerpání" procesním postupem, který zvolil, pro sebe omezil, resp. jím založil stav, kdy je jejich úspěšné uplatnění vyloučeno. Stěžovatel si nesplnění podmínky vyčerpat řádné a mimořádné opravné prostředky zjevně uvědomuje; je však toho názoru, že se lze dovolat ustanovení § 75 odst. 2 písm. a/ zákona o Ústavním soudu, podle něhož nebude ústavní stížnost přesto odmítnuta, jestliže svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele a byla podána do jednoho roku ode dne, kdy ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti, došlo. Důvody užití citovaného ustanovení však Ústavní soud v dané věci neshledává. Stěžovatel nikterak nedoložil, proč - i kdyby byly všechny vyjádřené ústavněprávní námitky důvodné - mají mít význam, jenž přesahuje zájem jen jeho vlastní. S odkazem na citované ustanovení § 43 odst. 1 zákona o Ústavním soudu proto soudce zpravodaj ústavní stížnost usnesením odmítl.
Poučení
Proti tomuto usnesení n e n í odvolání přípustné. V Brně dne 27. února 2006 Vladimír K ů r k a v. r. soudce zpravodaj
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.