III.ÚS 1210/15
V PLATNOSTI- ÚS III.ÚS 1493/08
- KS Ústí 13 Co 10/2015
- ÚS III.ÚS 1210/15
Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, protože stěžovatelky nevyčerpaly všechny procesní prostředky v rámci dosud probíhajícího řízení. Soud uvedl, že ústavní stížnost je nepřípustná, pokud není podána proti pravomocnému rozhodnutí o posledním procesním prostředku. Vzhledem k tomu, že řízení před obecnými soudy nadále probíhá, nebylo dosaženo právního stavu, který by umožnil posouzení ústavní stížnosti. Soud se nezabýval věcným obsahem stížnosti, protože podmínky její přípustnosti nebyly splněny.
Rubrum
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Vladimírem Kůrkou ve věci ústavní stížnosti 1. MUDr. Marty Vachové, 2. Mgr. Jaroslavy Pejšové a 3. Marty Pejšové, zastoupených JUDr. Jiřím Císařem, advokátem se sídlem v Ústí nad Labem, Hrnčířská 55/14, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 15. 1. 2015 sp. zn. 13 Co 10/2015, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
V ústavní stížnosti, vycházející z ustanovení § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), stěžovatelky navrhly, aby Ústavní soud - pro porušení ustanovení čl. 36 odst. 1 a 3 Listiny základních práv a svobod a ustanovení čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod - zrušil v záhlaví označené usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, vydané v jejich občanskoprávní věci. Okresní soud v Teplicích usnesením ze dne 22. 9. 2014 sp. zn. 14 Nc 7/2014 jmenoval MUDr. Jaroslavu Pejšovi, jenž zemřel dne 7. 6. 2013, opatrovníkem - pro řízení o určení otcovství opatrovaného k navrhovatelce Michaele Závodné - jeho dceru - stěžovatelku č. 1; současně zamítl návrh, aby byl opatrovníkem MUDr. Jaroslava Pejši pro toto řízení jmenován Mgr. Vojtěch Lutišan, advokát se sídlem v Litoměřicích. K odvolání navrhovatelky Krajský soud v Ústí nad Labem ústavní stížností napadeným usnesením usnesení okresního soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Stěžovatelky v ústavní stížnosti vyjadřují nesouhlas s právním názorem odvolacího soudu, že zájmy stěžovatelky č. 1 jsou v rozporu se zájmy opatrovaného, pro což nemůže vykonávat funkci jeho opatrovníka. Dříve než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího projednání stanovené zákonem o Ústavním soudu. V projednávané věci tomu tak není. Podle ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatelé nevyčerpali všechny procesní prostředky, které jim zákon k ochraně jejich práva poskytuje; ústavní stížnost tedy může, nestanoví-li zákon jinak, směřovat toliko proti pravomocnému rozhodnutí o posledním procesním prostředku ve smyslu ustanovení § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu. Požadavek vyčerpat "všechny procesní prostředky" ve smyslu § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu není splněn již tím, že řízení o těchto prostředcích je zahájeno; zahrnuje logicky i povinnost "vyčerpat" ty dispozice, které obecně skýtá dosud probíhající řízení, resp. řízení, které má být posléze vedeno na základě kasačního rozhodnutí o opravném prostředku. Úkolem Ústavního soudu totiž není měnit či napravovat případná, ať již tvrzená či skutečná pochybení obecných soudů v dosud neskončeném řízení, nýbrž je zásadně povolán k posouzení, zda po pravomocném skončení věci obstojí řízení jako celek a jeho výsledek v rovině ústavněprávní. Výjimky z uvedených pravidel lze připustit v případě nemeritorních rozhodnutí, která jsou způsobilá bezprostředně a citelně zasáhnout do základních práv stěžovatelů a která tvoří samostatnou uzavřenou součást řízení, přestože řízení ve věci samé dosud neskončilo (srov. nález Ústavního soudu ve věci sp. zn. III. ÚS 441/04, N 6/36 SbNU 53). O takovou situaci však zde nejde. Okolnost, že nižší soud je vázán právním názorem odvolacího soudu, na tom nic nemění; "uzavřenost" předmětem identifikovaného stadia řízení se tím nezakládá. Řízení před obecnými soudy nadále probíhá a stěžovatelky mohou k ochraně svých práv uplatňovat příslušné procesní prostředky v jeho rámci. Stěžovatelkám se odmítnutím ústavní stížnosti neklade žádná překážka k případné ústavní stížnosti proti "konečnému" rozhodnutí o jmenování opatrovníka ani proti konečnému meritornímu rozhodnutí (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 24. 7. 2008 ve věci sp. zn. III. ÚS 1493/08), bude-li jim nepříznivé a dospějí-li k závěru, že jím byla porušena jejich ústavně zaručená základní práva nebo svobody. Ústavní soud proto podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu (se zřetelem k výše citovanému ustanovení § 75 odst. 1) ústavní stížnost odmítl jako nepřípustnou.
Poučení
Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 30. června 2015 Vladimír Kůrka v. r . soudce zpravodaj
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (2)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.