Ústavní soud · Usnesení

III.ÚS 124/93

Sbírka: U 4/2 SbNU 203

V PLATNOSTI

Rozhodnuto 1993-12-14 · odmítnuto pro nedodržení lhůty · ECLI:CZ:US:1993:3.US.124.93

Strojový souhrn generováno LLM

Ústavní soud České republiky odmítl ústavní stížnost, protože byla podána po uplynutí 60denní lhůty určené pro případy, k nimž došlo mezi 1. lednem a 1. červencem 1993. Soud se opřel o § 146 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., podle něhož se lhůta počítá od nabytí účinnosti tohoto zákona. Podnět pro stížnost pro porušení zákona není zákonným procesním prostředkem, proto vyčerpání těchto prostředků nebylo nutné. Procesní prostředky pro ochranu práv jsou v trestním řízení omezeny na odvolání a stížnost pro porušení zákona. Vzhledem k tomu, že navrhovatel nevyčerpal všechny zákonné prostředky, byla stížnost odmítnuta podle § 43 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb.

Rubrum

Ústavní soud České republiky rozhodl ve věci navrhovatele K.K., zastoupeného advokátem JUDr. R.K., takto:

Výrok

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

: Návrhem, podaným Ústavnímu soudu České republiky 4.11.1993, se navrhovatel domáhá přezkoumání usnesení Vyššího vojenského soudu v Olomouci, ze dne 18.6.1993, sp. zn. 1 To 93/93, kterým bylo zamítnuto odvolání navrhovatele proti rozsudku Vojenského obvodového soudu v Brně ze dne 14.4.1993, sp. zn. 4 T 141/92, jakož i postupu GP při vyřizování podnětu pro stížnost pro porušení zákona. Podle ustanovení § 146 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb. lze ústavní stížnost podat i proti zásahům orgánů veřejné moci, k nímž došlo od 1.1.1993 do dne, kdy tento zákon nabyl účinnosti (tj. do 1.7. 1993), přičemž v těchto případech 60-ti denní lhůta pro podání ústavní stížnosti podle odstavce 2 cit. ustanovení začíná teprve 1.7. 1993 (čili dnem nabytí účinnosti zákona č. 182/1993 Sb.). Zákon č. 182/1993 Sb. v ustanovení § 75 odst. 1 a § 72 odst. 2 ukládá navrhovateli jako podmínku podání ústavní stížnosti nutnost vyčerpat všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Posledním takovým zákonným prostředkem v předmětné věci je odvolání, nikoliv však podnět pro podání stížnosti pro porušení zákona. Stížnost pro porušení zákona je mimořádným opravným prostředkem, který podle § 266 odst. 1 tr.ř. "může generální prokurátor nebo ministr spravedlnosti podat podle povahy věci u Vrchního soudu nebo Nejvyššího soudu". Podnět pro podání stížnosti pro porušení zákona není tudíž opravným prostředkem. Z hlediska trestního práva procesního je možno ho považovat toliko za informaci subjektům, oprávněným k podání stížnosti pro porušení zákona, která nezakládá zákonem stanovené právní důsledky. Je tudíž věcí k podání stížnosti pro porušení zákona oprávněného subjektu, zdali sám, nebo prostřednictvím podřízeného orgánu a jakou formou oznámí navrhovateli, jak z hlediska podnětu věc posoudil (v dané věci tak učinila GP České republiky - HVP svým vyjádřením ze dne 2.9.1993, sp. zn. Pz 56/93). Podle čl. 36 odst. 1 Listiny se každý může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu. Z uvedeného lze dovodit, že svého práva na přezkoumání soudního rozhodnutí se navrhovatel může domáhat jenom v daném případě v tr. ř. stanoveným postupem. Bylo uvedeno, že podnět ke stížnosti pro porušení zákona trestní řád k takovémuto "stanovenému postupu" nezařazuje. Vzhledem k uvedeným skutečnostem nutno konstatovat, že navrhovatel ústavní stížnost podal po uplynutí lhůty, stanovené pro daný případ ustanovením § 146 zákona č. 182/1993 Sb., čímž je naplněn důvod jejího odmítnutí podle § 43 odst., 1 písm. b) cit. zákona.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné. V Brně 14.12.1993 JUDr. Pavel Holländer soudce zpravodaj

Dotčená ustanovení

Zákon o trestním řízení soudním (trestní řád) 141/1961 Sb.
Zákon o Ústavním soudu 182/1993 Sb.
Usnesení předsednictva České národní rady o vyhlášení LISTINY ZÁKLADNÍCH PRÁV A SVOBOD jako součástí ústavního pořádku České republiky 2/1993 Sb.

Citovaná rozhodnutí (0)

Žádné citované rozsudky.

Tento rozsudek je citován v (26)