III.ÚS 128/94
V PLATNOSTIÚstavní soud České republiky odmítl ústavní stížnost, protože žalobce se nevyjádřil na základě porušení ústavního práva. Soud se opřel o § 43 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb., podle něhož je stížnost zjevně neopodstatněná, pokud nebylo porušeno základní právo nebo svoboda. Rozhodnutí krajského soudu o úpravě styku otce s nezletilým potomkem bylo v souladu se zákonem a nevyvolalo porušení práv podle čl. 5 Protokolu č. 7 k Úmluvě o ochraně lidských práv. Ústavní soud nemá pravomoc přezkoumat volné hodnocení důkazů provedené nižšími soudními orgány.
Rubrum
Sp. zn. III. ÚS 128/94 ČESKÁ REPUBLIKA USNESENÍ Ústavního soudu České republiky Ústavní soud České republiky rozhodl ve věci navrhovatele L.P., zastoupeného advokátem Mgr. Ing. D.N., t a k t o :
Výrok
Návrh se o d m í t á .
Odůvodnění
: Dne 16.6.1994 byl Ústavnímu soudu ČR doručen návrh L.P., ve kterém tento formou ústavní stížnosti žádá o zrušení rozhodnutí Krajského soudu Praha sp. zn. 14 Co 95/94 a 14 Co 97/94 ze dne 16.6.1994. Tímto rozhodnutím bylo změněno usnesení Okresního soudu Praha-západ sp. zn. P 173/92 ze dne 12.7.1993 a usnesení téhož soudu téže spisové značky ze dne 20.10.1993. V dané věci posuzovaly oba zmíněné soudy formou předběžného opatření úpravu styku nezletilého syna L.P. s jeho otcem navrhovatelem L.P. V této souvislosti nutno předem uvést, že povinností Ústavního soudu je mimo jiné poskytovat ochranu ústavnosti, a tedy v tomto směru zaručeným základním právům a svobodám v případě, že byly narušeny zásahem orgánu veřejné moci. Ústavní soud tak rozhodně nemá postavení dalšího odvolacího orgánu v rámci soudní soustavy. Takto tedy nelze spatřovat porušení výše uvedených práv a svobod v tom, že v soudním řízení vyhověly soudní orgány druhému účastníku sporu. Pokud v daném případě soud dospěl k určitému závěru na základě volného hodnocení důkazů, jak mu ukládá § 132 o.s.ř., nemůže Ústavní soud v daném případě toto rozhodnutí zvrátit, protože by musel opakovat dokazování již provedené okresním i krajským soudem, sám tyto důkazy hodnotit a postupovat jako další odvolací instance. Nutno dodat, že ve věci bylo provedeno obsáhlé dokazování, které také obecné soudy hodnotily v souladu se zákonem, aniž by bylo porušeno právo plynoucí z čl. 5 Protokolu č. 7 k Úmluvě o ochraně lidských práv a svobod, jak se toho domáhá navrhovatel. S ohledem na uvedené, zejména s poukazem na to, že v dané záležitosti nebyla porušena základní práva a svobody zaručená ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy, nezbylo Ústavnímu soudu, než podle § 43 odst. 1 písm. c) zák. č. 182/1993 Sb. odmítnout jako zjevně neopodstatněný. P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné. V Brně dne 26. října 1994 JUDr. Vladimír JURKA soudce Ústavního soudu ČR
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.