III.ÚS 1308/26

Rubrum

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Milanem Hulmákem o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Františka Zálešáka, zastoupeného JUDr. Josefem Vrabcem, advokátem, sídlem Jiráskova 378, Dobřichovice, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. března 2026 sp. zn. 16 Cmo 1/2026, za účasti Vrchního soudu v Praze, jako účastníka řízení, takto:

Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky a § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, stěžovatel napadl v záhlaví uvedené usnesení Vrchního soudu v Praze (dále jen "vrchní soud") z důvodu tvrzeného rozporu s čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").

2. Z obsahu ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že stěžovatel podal žalobu pro zmatečnost proti usnesení vrchního soudu ze dne 7. 12. 2022 č. j. 3 Ko 12/2022-1647 (dále jen "usnesení č. l. 1647"), kterým bylo odmítnuto pro opožděnost stěžovatelovo odvolání proti usnesení Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") ze dne 3. 12. 2014 č. j. 92 K 96/95-1007 (dále jen "usnesení č. l. 1007"). Jako zmatečnostní důvod stěžovatel uvedl, že usnesení č. l. 1007, jímž byla schválena konečná zpráva v konkursním řízení, mu jako úpadci nebylo řádně doručeno. Tím pádem nemohla v roce 2014 započít lhůta pro podání odvolání. Stěžovatel se domníval, že jeho odvolání bylo včasné, neboť usnesení č. l. 1007 mu bylo doručeno teprve 3. 5. 2022.

3. Městský soud se ztotožnil se závěry stěžovatele a zrušil odmítavé usnesení č. l. 1647 s tím, že neobstojí důvody, na nichž vrchní soud dovodil účinné doručení usnesení č. l. 1007.

4. Vrchní soud v obnoveném odvolacím řízení z nového šetření dovodil, že se stěžovatel musel s obsahem usnesení č. l. 1007 seznámit nejpozději 4. 12. 2018. Toho dne u soudu prvního stupně převzal mimo jiné kopii tohoto usnesení, čímž získal možnost uplatnit vůči němu zákonné procesní prostředky. Vrchní soud zároveň poukázal na závěry Ústavního soudu v nálezu ze dne 26. 4. 2022 sp. zn. IV. ÚS 3026/20 (N 52/111 SbNU 309) a s ohledem na materiální přístup k doručování tak soud uzavřel, že se stěžovatel s usnesením prokazatelně seznámil nejpozději 4. 12. 2018, kdy u soudu prvního stupně převzal jeho fotokopii. Z tohoto důvodu odvolání opětovně odmítl jako opožděné.

5. Stěžovatel podal další žalobu pro zmatečnost proti výše uvedenému usnesení vrchního soudu. Stěžovatel namítal, že k doručení usnesení č. l. 1007 nemohlo dojít prostřednictvím pouhého nahlédnutí účastníka řízení do spisu, případně pouhého opatření si kopie rozhodnutí ze spisu.

6. Městský soud v pořadí druhou žalobu pro zmatečnost proti usnesení č. l. 1674 zamítl. V usnesení se zabýval otázkou překážky věci pravomocně rozhodnuté a dovodil, že vrchní soud rozhodl na jiných skutkových okolnostech. Uzavřel, že odvolací soud může dojít k totožnému závěru o opožděném odvolání, pokud bude učiněn na základě jiných skutkových zjištění.

7. Proti usnesení, jímž byla zamítnuta žaloba pro zmatečnost, se stěžovatel odvolal. Odvolací vrchní soud se ztotožnil se stanoviskem městského soudu a 16. 2. 2026 usnesení o zamítnutí žaloby pro zmatečnost potvrdil.

8. Stěžovatel posléze podal návrh na opravu protokolu o jednání před odvolacím soudem ze dne 16. 2. 2026. Namítal, že v protokolu je chybně uvedené, že se se spisem seznámil během čtení, což neodpovídá skutečnému průběhu. Vrchní soud usnesením ze dne 12. 3. 2026 sp. zn. 16 Cmo 1/2026 zamítl návrh stěžovatele na opravu protokolu jednání před odvolacím soudem, neboť neshledal žádné vady či neúplnosti protokolu. Stěžovatel proti tomuto rozhodnutí podává ústavní stížnost.

II. Argumentace stěžovatele

9. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že v záhlaví uvedeným usnesením vrchního soudu bylo porušeno jeho základní právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny.

10. Stěžovatel namítá, že v projednávané věci soudy nahradily zákonný institut doručení pouhou úvahou možné znalosti rozhodnutí stěžovatele. Stěžovatel zdůrazňuje, že obsahem jeho stížnosti není meritorní přezkum věci, nýbrž posouzení ústavnosti napadených rozhodnutí. Stěžovatel především rozporuje protokolaci ze dne 16. 2. 2026, kde je uvedené, že stěžovatel se seznámil s usnesením č. l. 1007 během nahlédnutí do spisu.

11. Vrchní soud mu tak tímto rozhodnutím v průběhu řízení odňal veškerá procesní práva, zejména možnost vyjádřit se před soudem.

III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

12. Ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, jenž byl účastníkem řízení, v němž bylo vydáno napadené rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Nicméně ústavní stížnost je nepřípustná, neboť stěžovatel nevyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario).

13. Jak vyplývá z usnesení, kterými Ústavní soud rozhodoval o obdobných věcech v minulosti (např. usnesení ze dne 4. 2. 2026 sp. zn. I. ÚS 33/26 nebo usnesení ze dne 13. 7. 2016 sp. zn. II. ÚS 1876/16), rozhodnutí soudu o námitkách proti znění protokolu je rozhodnutím, jímž se upravuje vedení řízení, které nemá vliv na rozhodnutí ve věci samé a není proti němu přípustné odvolání [§ 202 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu]. Z pohledu Ústavního soudu se tedy nejedná o pravomocné rozhodnutí ve věci samé, proti němuž by teprve byla přípustná ústavní stížnost podle § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

14. K tomu ještě z webové stránky infosoud.gov.cz/InfoSoud Ústavní soud zjistil, že Nejvyšší soud dne 15. 5. 2026 pod sp. zn. 0 Cdo 1304/2026 přijal návrh na řízení o opravném prostředku proti rozhodnutí vrchního soudu sp. zn. 16 Cmo 1/2026.

15. Za této procesní situace je stěžovatelova ústavní stížnost předčasná, neboť mu zůstává k dispozici celý soudní proces, ve kterém má další možnosti hájit svá práva.

16. Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud soudcem zpravodajem mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítl ústavní stížnost jako návrh nepřípustný podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.

Poučení

Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně 24. června 2026 Milan Hulmák v. r. soudce zpravodaj