III.ÚS 1309/26

Rubrum

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové, soudce Milana Hulmáka a soudkyně zpravodajky Veroniky Křesťanové o ústavní stížnosti stěžovatele I. V. A., zastoupeného JUDr. Miroslavem Bartoněm, advokátem, sídlem Záhřebská 577/33, Praha 2 - Vinohrady, proti výrokům I a III rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci č. j. 36 Co 216/2025-849 ze dne 27. února 2026 a výrokům I a III rozsudku Okresního soudu v Liberci č. j. 0 P 540/2022-806 ze dne 29. dubna 2025, za účasti Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci a Okresního soudu v Liberci, jako účastníků řízení, a M. K. A. a nezletilé I. I. A., jako vedlejších účastnic řízení, takto:

Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Stěžovatel (otec) se domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí v tam vymezeném rozsahu. Tvrdí, že soudy porušily jeho práva podle čl. 10 odst. 2, čl. 32 odst. 1 a 4 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 a 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 3 Úmluvy o právech dítěte.

2. Soudy se otázkou úpravy péče o nezletilou vedlejší účastnici (dcera), které je nyní 11 let, zabývaly již potřetí. Prvním rozsudkem Okresního soudu v Liberci z října 2019, potvrzeným rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci z března 2022, byla dcera svěřena do péče první vedlejší účastnice (matky) a otci byl stanoven styk s postupným rozšiřováním až na styk od pátku do neděle. Tehdy okresní soud vyšel ze znaleckého posudku, podle kterého postoje otce k matce mohou nežádoucím způsobem ovlivnit vztah dcery k matce. Matka klade na dceru nepatrně vyšší nároky a vede ji k samostatnosti, otec praktikuje protektivní výchovu.

3. Otec v dubnu 2023 požádal o změnu úpravy péče. Okresní soud rozsudkem z 19. prosince 2023 (v právní moci od 6. února 2024) návrh zamítl, současně ale rozšířil styk otce s dcerou na od úterý 17.00 hodin do neděle 17.00 hodin sudého týdne (soudní úprava styku). Okresní soud tehdy konstatoval, že střídavé péči brání absence respektu k vzájemné roli rodičů a střet odlišných přístupů a výhrad.

4. Krátce poté, od dubna 2024, se otec po dohodě s matkou s dcerou stýkal (fakticky o ni pečoval) od konce školní výuky v úterý sudého týdne do pondělí lichého týdne do začátku školní výuky (tj. o jednu noc navíc oproti úpravě z roku 2023). V září 2024 otec podal další návrh na úpravu poměrů dcery a žádal, aby soud svěřil dceru do rovnoměrné péče obou rodičů v týdenním intervalu střídání.

5. Okresní soud v Liberci napadeným rozsudkem návrh otce na změnu péče opět zamítl (výrok I). Oběma rodičům nařídil rodinnou terapii (výrok II) a rozhodl o nákladech řízení (výrok III). Okresní soud dospěl k závěru, že od posledního rozhodnutí nedošlo ke změně poměrů, která by odůvodňovala změnu rozhodnutí o péči. Překážku pro rovnoměrnou péči dovodil z trvající absence komunikace, nedostatku vzájemné důvěry mezi rodiči pramenící především z postoje otce (pokračující napadání a obviňování matky, absence tolerance a podpory). Vyšel z toho, že partnerský konflikt rodičů dceru významně negativně ovlivňuje. Otec nezměnil své chování ohledně podbízení se dceři a v kladení přiměřených výchovných nároků. Dcera dává přednost hyperprotektivnímu přístupu otce před přísnější matkou, což není žádoucí. Otec návrh podal po pouhých devíti měsících od poslední soudní úpravy styku, rodiče navíc v mezičasu dospěli ke kompromisnímu nastavení a respektují je, domluva rodičů o širším styku sama o sobě není důvodem ke změně úpravy péče.

6. Krajský soud k odvolání otce napadeným rozsudkem potvrdil výrok I rozsudku okresního soudu (výrok I). Ve výroku II jej změnil tak, že se rodičům účast na rodinné terapii neukládá (výrok II). Rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (výrok III). Ani podle krajského soudu nedošlo ke změně poměrů odůvodňující změnu úpravy péče. Vzal v potaz, že otec začal o dceru fakticky pečovat (stýkat se s ní) v širším rozsahu bezprostředně po právní moci rozsudku z prosince 2023. Závěry okresního soudu o absenci respektu otce k rodičovské roli matky a o nefunkční komunikaci s matkou se v řízení před krajským soudem nepotvrdily. Změně úpravy péče však podle krajského soudu brání to, že dcera je otcem - stejně jako již v době předchozího rozhodování o péči v roce 2022 - nežádoucím způsobem ovlivněna (manipulována), a to jak přímo (dopisy soudkyni, způsob vyjadřování se při pohovoru), tak nepřímo (koupí věcí poměrně vysoké hodnoty). Rodičovská práva otce jsou zajištěna širokým stykem ve faktickém rozsahu od sudého úterý do lichého pondělí. K změně na rovnoměrnou péči bude možné přistoupit tehdy, vyjádří-li dcera takové přání autenticky bez ovlivnění otcem.

7. Otec namítá, že právní závěry soudů byly v extrémním rozporu se skutkovými zjištěními. Krajský soud nezohlednil plně nálezy sp. zn. I. ÚS 3065/21 a III. ÚS 1349/22. Otec tvrdí, že k zamítnutí jeho návrhu nebyl důvod a dokazováním byla změna poměrů prokázána - po dohodě rodičů péče o dceru probíhá dlouhodobě v širším rozsahu. Pochybení soudů spatřuje jak v tom, že nerozhodly podle dohody rodičů (podle faktické péče), tak v tom, že nevedly rodiče k uzavření dohody. Má proto za to, že mu obecné soudy odepřely spravedlnost, jelikož otec nemohl zvolit jinou než soudní cestu, nelze-li dohodou rodičů změnit rozsudek soudu. Obecné soudy podle otce pominuly opakovaně vyslovené přání dcery a bagatelizovaly je bez širšího kontextu pohovorů s dcerou. Přitom z jejího vyjádření je zřejmé, že se vyjádřila pravdivě a ovlivněna otcem není. V opačném případě by projevovaný zájem o dítě a pozitivní vztah rodiče k němu mohly být kdykoliv vykládány jako ovlivňování. Konečně podle názoru otce měl krajský soud rozhodnout o návrhu otce, změněném podle právní úpravy platné od 1. ledna 2026, a nikoli potvrdit rozsudek vydaný podle již neplatné právní úpravy, protože fakticky odpadl předmět řízení o změnu péče a změnu styku.

8. Ústavní soud je k projednání ústavní stížnosti příslušný a jsou splněny i ostatní procesní předpoklady pro řízení o ústavní stížnosti.

9. Ústavní soud připomíná, že k přezkumu rodinněprávních věcí přistupuje zdrženlivě a do rozhodnutí obecných soudů zasahuje pouze v extrémních případech. Rozhodování v této citlivé oblasti je totiž doménou obecných soudů, mohou nejlépe poznat a posoudit skutkové okolnosti věci a učinit rozhodnutí, které bude odrážet zájmy rodičů, ale zejména nezletilých dětí. Je nepochybné, že při hledání nejlepšího zájmu dítěte má jeho názor pro soudy představovat základní vodítko (viz nález sp. zn. I. ÚS 1708/14 ze dne 18. prosince 2014, bod 20, nebo nález sp. zn.

IV. ÚS 1002/19 ze dne

9. října 2019, bod 18). Současně rozhodnutí soudu nelze založit pouze na přání dítěte a upustit od pečlivého a komplexního posouzení jeho zájmů [srov. již cit. nález sp. zn. I. ÚS 1708/14 ]. Pokud soud nehodlá k jednoznačně formulovanému názoru dětí přihlédnout, musí své závěry patřičně odůvodnit.

10. Obecné soudy dostatečně odůvodnily, jak s názorem dcery při úvahách o rovnoměrné péči pracovaly. Její opakovaná vyjádření hodnotily v kontextu rodinné dynamiky a výchovných přístupů rodičů, stejně, a to tak, že ji aktuálně fungující faktické rozložení péče rodičů vyhovuje. Při hodnocení rodinné dynamiky a otázky změny poměrů se projevila nezastupitelná osobní zkušenost okresního a krajského soudu plynoucí z bezprostředního kontaktu s účastníky řízení.

11. Obecné soudy se na podkladě aktuálních skutkových zjištění přesvědčivě vypořádaly s požadavky § 909 občanského zákoníku. Vyšly z toho, že změnou poměrů je podstatná změna v takových skutečnostech, které tvořily skutkový poklad pro předchozí rozhodnutí soudu. Závěry soudů o tom, že poměry se takto nezměnily, Ústavní soud neshledal svévolnými.

12. Ač se během řízení před krajským soudem již nepotvrdily závěry okresního soudu týkající se nefunkční komunikace rodičů a absence respektu otce k roli matky, krajský soud vzal za podstatné, že otec nadále (tedy beze změny) nežádoucím způsobem ovlivňuje (manipuluje) dceru a její vztah k matce. Závěr krajského soudu, který s dcerou provedl rozhovor a měl tak příležitost autentického dojmu z ní, o ovlivňování dcery otcem mj. podbízením se (nákupy věcí pro dceru v řádu tisíců), není nijak excesivní. Obstojí i hodnocení výroků dcery, že chce trávit u otce počet dní, který se číslovkou shoduje s jeho datem narození, jako neautentických (naučených). Závěr o ovlivnění dcery otcem je přitom součástí posouzení kritéria zachování identity a rodinných vazeb. Současně nelze mít ani za to, že by otec nebyl fakticky zapojen do péče o dceru rovnocenně (byť ne rovnoměrně). Závěry krajského soudu jsou tak v souladu s otcem uváděnými nálezy a další nálezovou judikaturou v rodinně-právních věcech. Z odůvodnění krajského soudu současně plyne, že uvažoval nad mírou zapojení otce do různých oblastí péče o dítě v intencích novelizované právní úpravy péče, nejen pouze práva styku.

13. Dospěl-li krajský soud k závěru, že nedošlo od posledního rozhodnutí k podstatné změně poměrů, nepředstavuje ani nová právní úprava účinná od 1. ledna 2026 důvod pro změnu úpravy péče. Zamítnutí návrhu na změnu odpovídá přechodným ustanovením zákona č. 268/2025 Sb. (čl. II).

14. Ústavní soud tak uzavírá, že nezjistil žádné pochybení, které by opodstatňovalo závěr otce o porušení jeho základních práv. Ústavní stížnost proto odmítl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu].

Poučení

Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 10. června 2026 Daniela Zemanová v. r. předsedkyně senátu