III.ÚS 1338/08
V PLATNOSTIÚstavní soud odmítl návrh na přezkoumání případu odsouzení směnky, protože se nejedná o případ podle čl. 87 Ústavy. Soud se opřel o § 43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu, podle něhož není příslušný k projednání. Navrhovatelé měli možnost podat ústavní stížnost, kterou však nevyužili včas. Rozhodnutí bylo vydáno soudcem zpravodajem mimo ústní jednání.
Rubrum
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Vladimírem Kůrkou ve věci návrhu Ing. M. G. a Ing. V. P., o „přezkoumání případu odsouzení směnky“, takto:
Výrok
Návrh se odmítá.
Odůvodnění
V návrhu podaném dne 30. 5. 2008 požádali navrhovatelé, aby Ústavní soud přezkoumal „případ odsouzení směnky, která neměla náležitosti, jež musí podle směnečného zákona mít“. Z připojených listin se podává, že Krajský obchodní soud v Ostravě rozhodl rozsudkem ze dne 1. 12. 1999, č. j. 30 Cm 75/99-39, ve věci žaloby České spořitelny, a. s. proti navrhovatelům, o zaplacení částky 2 500 000 Kč s přísl., tak, že ponechal v platnosti směnečný platební rozkaz ze dne 27. 8. 1999, č. j. 3 Sm 235/99-17. K odvolání navrhovatelů Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 24. 10. 2002, č. j. 4 Cmo 710/2000-112, rozsudek krajského soudu potvrdil. Podle čl. 83 Ústavy České republiky je Ústavní soud soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává tím, že rozhoduje ve věcech vyjmenovaných v čl. 87 odst. 1 až 3 Ústavy (viz též ustanovení § 64 až § 125f zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu). Limity jeho působení jsou dány uplatněním zásady právního státu, podle níž lze státní moc uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví (viz čl. 2 odst. 3 Ústavy, resp. čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod). Z věcí uvedených v čl. 87 Ústavy nemůže být v této části (co do formulovaných návrhů) podání navrhovatelů, kteří požadují „přezkoumání případu odsouzení směnky“, připodobněno – a to zcela zjevně – k žádné z nich. To platí – jmenovitě – i ve vztahu k institutu ústavní stížnost ve smyslu čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy. Je zde tedy namístě závěr, že v případě tohoto návrhu jde o návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný [§ 43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu]. Připomíná se též, že podle § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu měli navrhovatelé možnost podat proti shora označeným rozhodnutím obecných soudů ústavní stížnost a to ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; této možnosti však (v uvedené lhůtě) očividně nevyužili. Jako návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný, jej Ústavní soud soudcem zpravodajem (mimo ústní jednání) podle zmíněného ustanovení § 43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu odmítl. Za uvedených okolností nepokládal Ústavní soud za přiléhavé odstraňovat vady předmětného návrhu, včetně nedostatku povinného zastoupení navrhovatelů advokátem.
Poučení
Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 26. června 2008 Vladimír Kůrka soudce zpravodaj
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (1)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.