III.ÚS 1342/15
V PLATNOSTI- VS Olomouc 6 Cmo 10/2014-164
- ÚS III.ÚS 1342/15
Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, protože stěžovatelka nevyčer-pala předchozí procesní prostředky. Soud uvedl, že dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu je přípustné a musí být využito před podáním ústavní stížnosti. Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, pokud nebyly vyčerpány všechny příslušné procesní prostředky. Soud se opřel o své usnesení z 28. března 2013, které upřesňuje povinnost vyčerpání dovolání. Ústavní stížnost proto byla odmítnuta jako nepřípustná.
Rubrum
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Vladimírem Kůrkou ve věci ústavní stížnosti Ing. Hany Klimešové, správkyně konkursní podstaty úpadce - společnosti LIGRA, a. s., sídlem Jeseník, Rejvízská 90, zastoupené JUDr. Taťánou Přibilovou, advokátkou se sídlem v Kopřivnici, Kadláčkova 894, proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 5. 2. 2015 sp. zn. 6 Cmo 10/2014, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
V ústavní stížnosti, vycházející z ustanovení § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), stěžovatelka navrhla, aby Ústavní soud pro porušení ustanovení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod zrušil v záhlaví označený rozsudek, vydaný v její občanskoprávní věci. Jím Vrchní soud v Olomouci potvrdil mezitímní rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 4. 2014 sp. zn. 9 Cm 60/2009, jímž nalézací soud rozhodl o důvodnosti žalovaného nároku, kterým se žalobce na stěžovatelce domáhá částky 4 833 960 Kč s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení. Stěžovatelka v ústavní stížnosti oponuje závěru obecných soudů, že uplatněný nárok nebyl promlčen, přičemž polemizuje se způsobem určení počátku běhu subjektivní promlčecí lhůty; navíc namítá, že odvolací soud ve svém odůvodnění odkazuje na smlouvu, jejíž obsah je prizmatem rozhodných okolností věci zcela irelevantní. Dříve než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího projednání stanovené zákonem o Ústavním soudu. V projednávaném případě k takovému závěru nedospěl. Přestože odvolací soud v poučení uvedl, že proti napadenému rozsudku je dovolání přípustné, stěžovatelka tento mimořádný opravný prostředek před podáním ústavní stížnosti zjevně nevyčerpala, přičemž důvod takového postupu v ústavní stížnosti nikterak nerozvádí. Podle ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práv poskytuje. Ústavní stížnost tedy může, nestanoví-li zákon jinak, směřovat toliko proti pravomocnému rozhodnutí o posledním procesním prostředku ve smyslu ustanovení § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu, dle kterého lze ústavní stížnost podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný a mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Podle ustanovení § 237 občanského soudního řádu, ve znění zákona č. 404/2012 Sb., je dovolání - pokud zde nejsou dány důvody uvedené v ustanovení § 238 odst. 1 o. s. ř. - zásadně přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, a jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Ústavní soud přitom v usnesení ze dne 28. 3. 2013 sp. zn. III. ÚS 772/13 (U 5/68 SbNU 541) vyjádřil názor, že jakákoliv námitka, jejíž podstatou je tvrzené porušení ústavně zaručených základních práv a svobod rozhodnutím nebo postupem odvolacího soudu v občanském soudním řízení, je z výše uvedeného důvodu uplatnitelná i jako dovolací důvod dle ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř. Výjimku představují pouze ty námitky, k jejichž uplatnění zákon stanoví jiný právní prostředek ochrany práva, jako je tomu např. v případě žaloby pro zmatečnost dle ustanovení § 229 odst. 1 až 3 o. s. ř. Nejde-li proto o tento případ, může se účastník odvolacího řízení, který tvrdí, že rozhodnutím odvolacího soudu došlo k porušení jeho ústavně zaručených základních práv a svobod, domáhat ústavní stížností jejich ochrany pouze tehdy, pokud předtím řádně a účinným způsobem vyčerpal dovolání přípustné dle ustanovení § 237 o. s. ř. (srov. ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu v rozhodném znění). Jelikož stěžovatelka naznačené dispozice zjevně nevyužila, nemůže být její ústavní stížnost přípustná. Ústavní soud proto odmítl ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu (soudcem zpravodajem) jako podání nepřípustné.
Poučení
Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 30. června 2015 Za správnost: Vladimír Kůrka v. r. soudce zpravodaj
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (2)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.