III.ÚS 1392/08
V PLATNOSTI- KS Ostrava 7 To 31/2008-330
- ÚS III.ÚS 1392/08
Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, protože byla zjevně neopodstatněná. Stěžovatelka se domnívala, že jí bylo nespravedlivě odmítnuto právo na bezplatnou obhajobu ve věci trestního řízení. Soud se však domnívá, že rozhodnutí nižších soudů byla dostatečně odůvodněna a nevykazují znaky svévole. Ústavní soud se opřel o čl. 82 odst. 1 Ústavy a § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Rubrum
Ústavní soud rozhodl dne 23. června 2008 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Jana Musila, soudců Pavla Holländera a Vladimíra Kůrky, ve věci navrhovatelky M. B., zastoupené JUDr. Vladimírem Ježkem, advokátem se sídlem Dvořákova 26, 728 84 Ostrava, o ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. února 2008 č. j. 7 To 31/2008-330 a usnesení Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 8. listopadu 2007 sp. zn. 3 T 65/2007, takto:
Výrok
Návrh se odmítá.
Odůvodnění
Včas podanou, jakož i z pohledu ostatních zákonných náležitostí formálně bezvadnou ústavní stížností stěžovatelka napadla v záhlaví označená rozhodnutí obecných soudů s tvrzením, že jimi došlo k porušení jejího ústavně zaručeného základního práva na obhajobu zakotveného v čl. 6 odst. 3 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. To spatřovala v tom, že jí nebylo přiznáno právo na bezplatnou obhajobu (§ 33 odst. 2 tr. řádu) v přesně specifikované trestní věci [§ 250 odst. 1, 2, § 209 odst. 1 písm. a) tr. zák.]. Po stručné rekapitulaci tvrzení, kterými podložila svůj tehdejší návrh, obecným soudům obsahově vytýká, že v její neprospěch zohlednily prodej nemovitostí v roce 1995, za nějž obdržela částku 2.000.000,- Kč, přičemž dle nich neprokázala, jak s touto kupní cenou naložila. Jak se podává z obsahu návrhu, stěžovatelka se patrně domnívá, že to není její povinností; proto posléze navrhla, aby Ústavní soud předmětná rozhodnutí pro jejich protiústavnost nálezem zrušil. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů]. Napadená rozhodnutí jsou v dostatečném rozsahu a přezkoumatelným způsobem odůvodněna a nepřípustné ústavněprávní konsekvence, jež stěžovatelka vyvozuje, dle přesvědčení Ústavního soudu nezakládají. Z toho důvodu postačí na obsah jejich odůvodnění coby ústavně souladný výraz nezávislého soudního rozhodování nevykazující prvky svévole odkázat (čl. 82 odst. 1 Ústavy ČR), a to včetně další argumentace soudu stížnostního (jenž poukázal mimo jiné i na to, že v roce 2008 bude stěžovatelce vyplacena částka ve výši 160.000,- Kč, kteréžto tvrzení tato v ústavní stížnosti jakkoli nezpochybňuje). Za těchto okolností posoudil Ústavní soud návrh jako zjevně neopodstatněný a ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítl [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Poučení
Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 23. června 2008 Jan Musil předseda senátu Ústavního soudu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.