III.ÚS 140/05
V PLATNOSTICitované zákony (0)
Žádné explicitní citace zákonů v textu.
Rubrum
Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Z. V., proti rozhodnutím Okresního soudu v Jeseníku ze dne 29. 1. 2003, čj. 3 C 178/2000-26, Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci ze dne 30. 6. 2003, čj. 12 Co 321/2003-58, a Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 8. 2004, sp. zn. 33 Odo 1189/2003, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Ústavní stížností ze dne 9. 3. 2005, označenou jako "stížnost pro porušení zákona proti všem soudcům", brojila stěžovatelka, jak lze z obsahu jejího podání vyvozovat, proti shora označeným rozhodnutím obecných soudů, přičemž se domáhala zrušení již zmíněného rozsudku Okresního soudu v Jeseníku ze dne 29. 1. 2003, čj. 3 C 178/2000-26. Vzhledem k tomu, že uvedený návrh nesplňoval podmínky stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), Ústavní soud stěžovatelku vyzval k odstranění jeho formálních vad; ty spočívaly především v tom, že stěžovatelka nebyla zastoupena advokátem (§ 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). K odstranění vad návrhu byla stěžovatelce stanovena lhůta v trvání 30 dnů a současně jí bylo výslovně sděleno, že pokud vady předmětného návrhu neodstraní, může být bez dalšího odmítnut podle § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Dle poštovní dodejky tuto výzvu stěžovatelka převzala dne 21. 4. 2005. Stěžovatelka reagovala na výzvu Ústavního soudu dopisem ze dne 19. 5. 2005, v němž pouze uvedla, že se její věci žádný advokát neujal, resp. že nemá důvěru k žádnému právnímu zástupci, a tak se musí bránit sama, a že nic nebrání projednání ústavní stížnosti. Vzhledem k tomu, že stěžovatelka ve stanovené lhůtě vady svého návrhu neodstranila, Ústavnímu soudu nezbylo, než jej odmítnout [§ 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
Poučení
Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 8. června 2005 Jiří Mucha soudce Ústavního soudu
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.