III.ÚS 1430/11
V PLATNOSTI- NSS 6 Ads 134/2010-96
- ÚS III.ÚS 1430/11
Citované zákony (1)
Rubrum
Ústavní soud rozhodl dne 11. srpna 2011 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Jiřího Muchy a soudců Vladimíra Kůrky a Jana Musila (soudce zpravodaje) ve věci návrhu navrhovatele Ing. J. H., bez právního zastoupení, proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 9. února 2011 č. j. 6 Ads 134/2010-96, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24. února 2010 č. j. 30 Ad 2/2010-53, proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení, pracoviště Hradec Králové ze dne 9. ledna 2008 č. j. 3408-6311-9.1.2008-71431-28/07-BX a proti rozhodnutí Okresní správy sociálního zabezpečení Jičín ze dne 22. října 2007 č. j. 28001/100-6311-22.10.2007-18802-03-07-PPD-FJ, spojeného s návrhem na zrušení ustanovení právních předpisů upravujících povinné zastoupení advokátem při podání dovolání, kasační stížnosti a ústavní stížnosti a jejich zpoplatnění soudními poplatky, takto:
Výrok
Návrh se odmítá.
Odůvodnění
I. Dne 17. května 2011 bylo Ústavnímu soudu doručeno podání, kterým se navrhovatel domáhal zrušení usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 9. února 2011 č. j. 6 Ads 134/2010-96, usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24. února 2010 č. j. 30 Ad 2/2010-53, rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení, pracoviště Hradec Králové ze dne 9. ledna 2008 č. j. 3408-6311-9.1.2008-71431-28/07-BX a rozhodnutí Okresní správy sociálního zabezpečení Jičín ze dne 22. října 2007 č. j. 28001/100-6311-22.10.2007-18802-03-07-PPD-FJ. Ve svém podání se stěžovatel dále domáhal toho, aby Ústavní soud z právních předpisů odstranil povinné zastoupení advokátem při podání dovolání, kasační stížnosti a ústavní stížnosti a jejich zpoplatnění soudními poplatky. II. Ustanovení § 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), fyzickým a právnickým osobám ukládá povinnost, aby byly v řízení před Ústavním soudem zastoupeny advokátem v rozsahu stanoveném zvláštními předpisy, což se vztahuje již na samotné sepsání ústavní stížnosti. V předmětné věci stěžovatel při podání ústavní stížnosti nebyl a ani nyní není zastoupen advokátem. Z mnoha předchozích řízení o ústavních stížnostech, jež stěžovatel vedl, je přitom již dostatečně poučen, jaké náležitosti zákon pro podání řádné ústavní stížnosti vyžaduje. Součástí poučení byl pravidelně i návod, jak postupovat při odstraňování vad ústavní stížnosti včetně popisu, jak postupovat v případě, že stěžovatel nemá prostředky na zaplacení nákladů spojených s právním zastoupením, včetně upozornění, že Ústavní soud právní zastoupení nezajišťuje. Bylo proto v jeho vlastním zájmu, aby vady odstranil před podáním ústavní stížnosti. Ústavní soud pouze pro úplnost dodává, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo ve zcela identických případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat zásadu, že na Ústavní soud se s ústavní stížností nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem a v zákonné lhůtě, pak se jeví setrvání na požadavku poučení dalšího, pro konkrétní řízení, neefektivním a formalistickým. Společně s ústavní stížností podal navrhovatel návrh na zrušení ustanovení právních předpisů upravujících povinné zastoupení advokátem při podání dovolání, kasační stížnosti a ústavní stížnosti a jejich zpoplatnění soudními poplatky. Z ust. § 74 zákona o Ústavním soudu vyplývá, že návrh na zrušení zákona či jiného právního předpisu má akcesorickou povahu, protože jej lze podat pouze spolu s ústavní stížností proti rozhodnutí orgánu veřejné moci, vydanému na základě aplikace napadeného právního předpisu či jeho části a tento návrh "sdílí osud" ústavní stížnosti. Byla-li ústavní stížnost odmítnuta, musí se toto rozhodnutí promítnout i do návrhu, vzneseného ve smyslu ust. § 74 zákona o Ústavním soudu. Je-li totiž samotná ústavní stížnost věcného projednání neschopná, odpadá tím současně i základní podmínka možného projednání návrhu na zrušení zákona (viz shodně usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 101/95). S ohledem na výše uvedené Ústavní soud shledal v posuzované věci důvody pro přiměřenou aplikaci podle ust. § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost odmítl. Návrh na zrušení výše uvedených ustanovení právních předpisů Ústavní soud odmítl podle ust. § 43 odst. 2 písm. b) ve spojení s ust. § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení
Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 11. srpna 2011 Jiří Mucha předseda senátu Ústavního soudu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (1)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.