III.ÚS 1433/26

Rubrum

Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Danielou Zemanovou o ústavní stížnosti stěžovatelky E. K., zastoupené Mgr. Adamem Stawaritschem, LL.M., advokátem, se sídlem Ovocný trh 1096/8, Praha 1, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. března 2026, č. j. 55 Co 34/2026-101, za účasti Městského soudu v Praze jako účastníka řízení a R. K., jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I. Dosavadní průběh řízení

1. Stěžovatelka a vedlejší účastník byli od roku 1985 manželé. Vedlejší účastník v roce 2022 podal návrh na rozvod manželství. Soud návrh zamítl s odkazem na tzv. tvrdostní klauzuli [§ 755 odst. 2 písm. b) občanského zákoníku]; stěžovatelka trpí roztroušenou sklerózou. V roce 2025 podal vedlejší účastník Obvodnímu soudu pro Prahu 10 nový návrh na rozvod manželství, jemuž soud vyhověl.

2. Stěžovatelka podala proti rozsudku odvolání k Městskému soudu v Praze (dále je jako "městský soud" nebo "odvolací soud"), tvrdila, že rozvrat manželství není dán. Na den 4. 3. 2026 bylo nařízeno jednání. Stěžovatelka požádala o odročení jednání z důvodu služební cesty, soudu nabídla alternativní termíny, doložila plán a cestovní příkaz. Stěžovatelka je výrazně limitována specifiky svojí práce; v rámci služebních cest se musí účastnit nařízených kontrol. Její žádosti o odročení bylo vyhověno. Jednání však bylo odročeno na den 11. 3. 2026, který stěžovatelka uvedla mezi termíny plánovaných kontrol. Opětovně se proto omluvila a požádala o odročení ze stejných důvodů. Odvolací soud její žádosti tentokrát nevyhověl, o čemž informoval právního zástupce stěžovatelky. Omluvu považoval soud za nedůvodnou, počínání stěžovatelky v celém řízení posoudil jako snahu o vyvolání bezdůvodných průtahů a maření řádného postupu řízení. Po věcné stránce, aniž by opakoval či doplňoval dokazování, dospěl k závěru, že odvolání stěžovatelky je nedůvodné a rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil. Proti rozsudku městského soudu brojí stěžovatelka ústavní stížností.

II. Argumentace stěžovatelky

3. Stěžovatelka má za to, že napadeným rozhodnutím byla porušena její práva zaručená čl. 10 odst. 2, čl. 37 odst. 3, čl. 38. odst. 2, to vše ve spojení s čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").

4. Odvolací soud jí zamezil účastnit se osobně jednání ve vlastní věci i přesto, že transparentně poskytla kompletní seznam svých volných termínů a současně předložila relevantní důkazy (plán kontrol). Soud druhého stupně byl prokazatelně ještě před samotným stanovením náhradního termínu jednání na den 11. 3. 2026 detailně seznámen se skutečností, že stěžovatelka má na tento konkrétní den naplánované neodkladné pracovní záležitosti mimo Prahu.

5. Po doručení předvolání k jednání (na den, o němž odvolací soud věděl, že je dnem, kdy se jednání nebude moci zúčastnit) stěžovatelka reagovala obratem (následující den) opětovnou žádostí o odročení. Znovu k ní přiložila cestovní příkaz, rozpis plánovaných kontrol, a navrhla další alternativní termíny jednání. Odvolací soud však této žádosti nevyhověl s tím, že stěžovatelka se z jednání v rámci řízení o rozvod manželství omlouvá opakovaně. Takový postup obecného soudu vykazuje znaky zjevné svévole, pročež jej stěžovatelka považuje za zcela excesivní a v právním státě nepřípustný.

III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

6. Ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, jež byla účastnicí řízení, v němž bylo vydáno napadené rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost nicméně není přípustná.

7. Ústavní soud ve své rozhodovací praxi opakovaně dovodil, že ústavní soudnictví a pravomoc Ústavního soudu jsou vybudovány především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž neústavnost nelze napravit jiným způsobem, tedy především prostředky vyplývajícími z příslušných procesních norem (viz např. usnesení ze dne 19. 6. 2024 sp. zn. IV. ÚS 1007/24, bod 5). Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 3); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 72 odst. 4). V citovaných ustanoveních má svůj právní základ zásada subsidiarity ústavní stížnosti, z níž plyne též princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti orgánů veřejné moci. Ústavní stížnost představuje tedy krajní prostředek k ochraně práva nastupující až tehdy, pokud náprava před ostatními orgány veřejné moci již není možná.

8. Stěžovatelka v nyní posuzované věci měla k dispozici další procesní prostředek nápravy, který mohla využít, pokud měla za to, že jí byla nesprávným procesním postupem odvolacího soudu odňata možnost před ním jednat. Podle § 229 odst. 3 občanského soudního řádu může účastník žalobou pro zmatečnost napadnout rovněž pravomocný rozsudek odvolacího soudu, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, jestliže mu byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem. Právě odnětí možnosti jednat před odvolacím soudem v důsledku konání jednání v její nepřítomnosti je přitom jádrem stěžovatelčiny argumentace.

9. V projednávané věci tedy v souladu s § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu měla stěžovatelka před podáním ústavní stížnosti využít také žalobu pro zmatečnost, jež byla posledním procesním prostředkem, který stěžovatelce zákon k ochraně jejího práva poskytuje. Žalobu pro zmatečnost však stěžovatelka nepodala a v tomto ohledu ani nic netvrdí. Ústavní soud zároveň neshledal, že by ústavní stížnost svým významem podstatně přesahovala stěžovatelčiny vlastní zájmy, což je předpokladem pro to, aby se jí za těchto okolností mohl zabývat věcně [§ 75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu].

10. Na základě výše uvedeného Ústavní soud soudkyní zpravodajkou mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení ústavní stížnost podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako návrh nepřípustný odmítl.

Poučení

Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 31.srpna 2026 Daniela Zemanová v. r. soudkyně zpravodajka