III.ÚS 149/06
V PLATNOSTI- NS 30 Cdo 999/2005
- ÚS III.ÚS 149/06
Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, protože se jednalo o procesní rozhodnutí, nikoli o rozhodnutí ve věci samé. Soud se opřel o § 237 občanského soudního řádu, podle něhož dovolání proti procesnímu rozhodnutí není přípustné. Základní práva stěžovatelky nebyla porušena, protože rozhodnutí Nejvyššího soudu nebylo rozhodnutím ve věci dědické. Návrh byl považován za zjevně neopodstatněný, což odpovídá § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.
Rubrum
III. ÚS 149/06 Ústavní soud rozhodl dne 28. února 2006 v senátě složeném z předsedy Jiřího Muchy, soudců Pavla Holländera a Vladimíra Kůrky, ve věci navrhovatelky I. K., zastoupené JUDr. Eliškou Šobkovou, advokátkou se sídlem 500 03 Hradec Králové, Slezská 509, o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29. 7. 2005 sp. zn. 30 Cdo 999/2005, t a k t o :
Výrok
Návrh se o d m í t á .
Odůvodnění
Navrhovatelka se domáhala zrušení výše citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu s tím, že se jeho postupem cítí dotčena v právu zakotveném v čl. 11 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Poukázala na okolnosti, za nichž byla zmocněna k převzetí majetkového podílu oprávněného L. O. dle dohody uzavřené se Zemědělským družstvem, na to, že jmenovaný zemřel, přičemž v dědickém řízení byl předmětný podíl přikázán, jako součást aktiv zemřelého, jeho dceři. Vzhledem k přesvědčení, že majetkový podíl v hodnotě 45.216,- Kč přešel na ni ještě za života zůstavitele a neměl být do aktiv dědictví zahrnut, podala u soudu návrh na obnovu dědického řízení - žaloba však byla Okresním soudem v Rychnově nad Kněžnou zamítnuta, rozhodnutí soudu I. stupně potvrdil Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 23. 8. 2004 sp. zn. 17 Co 226/2004, dovolání proti němu Nejvyšší soud dne 29. 7. 2005 usnesením sp. zn. 30 Cdo 999/2005 odmítl. Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů]. Z obsahu stížností napadeného usnesení Nejvyššího soudu zásah do práv, kterých se stěžovatelka v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Tímto rozhodnutím bylo opodstatněně odmítnuto dovolání směřující proti usnesení soudu II. stupně - předmětem řízení před Okresním soudem v Rychnově nad Kněžnou i před Krajským soudem v Hradci Králové byl návrh na obnovu řízení o vypořádání dědictví - rozhodnutí o takovém návrhu bylo výlučně procesní povahy a tedy nikoliv rozhodnutím ve věci samé. Proto Nejvyšší soud dovolání stěžovatelky jako nepřípustné (§ 237 obč. soudního řádu) důvodně odmítl. Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§ 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení
Proti usnesení Ústavního soudu se nelze odvolat. V Brně dne 28. února 2006
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.