III.ÚS 1512/19

Rubrum

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Josefem Fialou o ústavní stížnosti stěžovatele Bc. Ladislava Regnarda, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. února 2019 č. j. 62 Co 31/2019-46, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, takto:

Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Dne 6. 5. 2019 bylo Ústavnímu soudu doručeno stěžovatelovo podání, označené jako "Dovolání" a "Ústavní stížnost", spojené s návrhem na přiznání osvobození od soudních poplatků a ustanovení nezávislého a kvalifikovaného advokáta.

2. Dříve než se Ústavní soud může zabývat podstatou ústavní stížnosti, je třeba zkoumat, zda podání splňuje náležitosti návrhu na zahájení řízení předepsané zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Nejsou-li tyto náležitosti splněny, je stěžovatel zpravidla vyzván k odstranění vad v určené lhůtě.

3. Stěžovatelovo podání trpí zjevnými vadami; především stěžovatel není zastoupen advokátem, chybí v něm jakákoliv ústavněprávní argumentace, nejsou připojeny předepsané přílohy (§ 30, § 72 a násl. zákona o Ústavním soudu) a neobsahuje vymezení toho, co sleduje (§ 34 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), tj. návrh, jak má soud rozhodnout.

4. Úřední činností soudu bylo zjištěno, že stěžovatel se již mnohokrát obrátil (sám nebo společně s Terezií Regnardovou) na Ústavní soud s ústavními stížnostmi trpícími stejnými vadami a na nedostatky byl opakovaně upozorňován s poučením, že jejich neodstranění ve stanovené lhůtě je důvodem odmítnutí podané ústavní stížnosti (např. ve věcech vedených pod sp. zn. IV. ÚS 20/18, sp. zn. III. ÚS 983/18, sp. zn. II. ÚS 2425/18). Stěžovatel však i nadále volí postup, kterým ignoruje zákonem předepsané náležitosti ústavní stížnosti, ačkoli byl soudem mnohokrát poučen o tom, jaké náležitosti vyžaduje zákon pro podání řádné ústavní stížnosti, včetně povinnosti být v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem, a to již při podání ústavní stížnosti; na výzvy k odstranění vad nereaguje.

5. Obecně platí, že podaný návrh lze odmítnout, jestliže navrhovatel neodstranil vady ve lhůtě k tomu určené. Ústavní soud je přesvědčen, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení advokátem dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo již v předcházejících případech. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem a že ústavní stížnost musí obsahovat i další náležitosti, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a přitom stále stejného poučení jako postup neefektivní a formalistický.

6. Stejně jako ve věcech vedených pod sp. zn. I. ÚS 19/18, sp. zn. II. ÚS 41/18, sp. zn. II. ÚS 189/18, sp. zn. I. ÚS 964/18, sp. zn. I. ÚS 1018/18, sp. zn. II. ÚS 1507/18, sp. zn. III. ÚS 1580/18, sp. zn. I. ÚS 2342/18, sp. zn. I. ÚS 2583/18, sp. zn. III. ÚS 3417/18, sp. zn. III. ÚS 146/19, sp. zn. II. ÚS 462/19, sp. zn. I. ÚS 607/19 (všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz), jakož i v řadě dalších, se z výše uvedených důvodů Ústavní soud uchýlil k přiměřenému použití § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a návrh mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení odmítl.

Poučení

Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 15. května 2019 Josef Fiala v. r. soudce zpravodaj