III.ÚS 1519/26

Rubrum

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Svatoně, soudce zpravodaje Milana Hulmáka a soudkyně Daniely Zemanové ve věci ústavní stížnosti stěžovatele A. D., zastoupeného Mgr. Martinem Vovsíkem, advokátem, sídlem Malá 43/6, Plzeň, proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 13. května 2026 č. j. 3 Azs 18/2026-38, rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 27. ledna 2026 č. j. 33 Az 12/2025-47 a rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 17. března 2025 č. j. OAM-387/ZA-ZA11-P11-2024, spojené s návrhem na odklad vykonatelnosti napadených rozhodnutí, za účasti Nejvyššího správního soudu, Krajského soudu v Brně a Ministerstva vnitra, jako účastníků řízení, takto:

Výrok

Vykonatelnost usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 13. května 2026 č. j. 3 Azs 18/2026-38, rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 27. ledna 2026 č. j. 33 Az 12/2025-47 a rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 17. března 2025 č. j. OAM-387/ZA-ZA11-P11-2024 se odkládá do vykonatelnosti rozhodnutí Ústavního soudu o ústavní stížnosti.

Odůvodnění

1. Stěžovatel se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí. Tvrdí, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená práva podle čl. 7 odst. 2 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 3 a čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").

2. Napadenými rozhodnutími nebyla stěžovateli udělena mezinárodní ochrana podle zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění účinném do 30. 9. 2025, o níž stěžovatel žádal z obavy z případného odvodu do armády a následně do války na Ukrajině a také ve snaze legalizovat svůj pobyt na území České republiky.

3. Spolu s ústavní stížností stěžovatel navrhl odklad vykonatelnosti napadených rozhodnutí, který podáním ze dne 18. 6. 2026 dále doplnil. Návrh odůvodňuje tím, že mu Ministerstvo vnitra dne 25. 5. 2026 vydalo výjezdní příkaz, podle něhož je povinen opustit území České republiky nejpozději dne 23. 6. 2026. Stěžovatel uvádí, že požádal o prodloužení lhůty k vycestování, avšak bylo mu sděleno, že to není možné, nedojde-li k odložení vykonatelnosti rozhodnutí napadených ústavní stížností. Podle stěžovatele by vycestování z území České republiky fakticky znamenalo návrat do Ruské federace, kde mu hrozí nucené povolání do armády a účast ve válce na Ukrajině, případně postih za odmítnutí takové účasti. Stěžovatel dále poukazuje na své osobní a rodinné poměry. Jeho družka, která má na území České republiky trvalý pobyt, podle stěžovatele utrpěla zranění nohy a potřebuje jeho pomoc. Stěžovatel současně tvrdí, že hradí splátky hypotečního úvěru souvisejícího s bytovou jednotkou, v níž společně žijí, a že v České republice působí jako společník a jednatel obchodních společností, které představují jeho legální zdroj příjmů. Vycestování by podle něj mohlo způsobit těžko napravitelnou újmu nejen jemu, ale i jeho družce a jeho podnikatelským aktivitám.

4. Ústavní stížnost obecně nemá odkladný účinek (§ 79 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Ústavní soud může podle § 79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu na návrh stěžovatele odložit vykonatelnost napadeného rozhodnutí, jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem a jestliže by výkon rozhodnutí znamenal pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká při odložení vykonatelnosti může vzniknout jiným osobám.

5. V projednávané věci Ústavní soud shledal, že podmínky pro odložení vykonatelnosti napadených rozhodnutí jsou splněny. Ze stěžovatelem předložených tvrzení a listin vyplývá, že na napadená rozhodnutí bezprostředně navazuje výjezdní příkaz, podle něhož má stěžovatel opustit území České republiky. Nebude-li vykonatelnost napadených rozhodnutí odložena, může být stěžovatel nucen vycestovat ještě předtím, než Ústavní soud posoudí jeho námitky týkající se možného porušení zákazu navrácení a práv chráněných čl. 7 odst. 2 Listiny a čl. 3 Úmluvy. Právě tato práva přitom svou povahou vyžadují účinnou preventivní ochranu, neboť případný zásah do nich by mohl mít nevratné následky.

6. Na druhé straně nic nenasvědčuje tomu, že by odložením vykonatelnosti napadených rozhodnutí mohla vzniknout újma konkrétním třetím osobám. Ústavní soud nepřehlíží veřejný zájem na dodržování pravidel vstupu a pobytu cizinců na území České republiky ani na výkonu rozhodnutí vydaných v řízení o mezinárodní ochraně. V projednávané věci však jde o dočasné zachování stávajícího stavu po dobu řízení před Ústavním soudem. Z předložených podkladů současně nevyplývá, že by další setrvání stěžovatele na území České republiky po tuto dobu představovalo konkrétní hrozbu pro veřejný pořádek nebo jiný důležitý veřejný zájem.

7. Ústavní soud proto návrhu stěžovatele na odklad vykonatelnosti napadených rozhodnutí podle § 79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu vyhověl. Ústavní soud dodává, že tímto rozhodnutím nijak nepředjímá výsledek řízení o ústavní stížnosti.

Poučení

Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně 23. června 2026 Jan Svatoň v. r. předseda senátu