III.ÚS 1529/26

Rubrum

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Svatoně (soudce zpravodaje), soudce Milana Hulmáka a soudkyně Daniely Zemanové o ústavní stížnosti V. K., nyní ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Mírov, zastoupeného Mgr. Michalem Krčmou, advokátem, sídlem Navrátilova 675/3, Praha 1 - Nové Město, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. března 2026 č. j. 1 To 26/2026-5101 a usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 25. února 2026 č. j. 29 T 7/2018-5090, za účasti Vrchního soudu v Olomouci a Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci, jako účastníků řízení, a Vrchního státního zastupitelství v Olomouci a Krajského státního zastupitelství v Ostravě, jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I. Skutkové okolnosti případu

1. Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci (dále jen "soud prvního stupně") rozsudkem ze dne 21. 11. 2022 č. j. 29 T 7/2018-4505, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci (dále jen "stížnostní soud") ze dne 5. 12. 2023 č. j. 1 To 51/2023-4713, uznal stěžovatele vinným ze spáchání zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c) a odst. 4 písm. c) trestního zákoníku, podle § 283 odst. 4 trestního zákoníku a uložil mu trest odnětí svobody v trvání jedenácti let ve věznici s ostrahou, peněžitý trest v souhrnné výši 300 000 Kč a trest propadnutí věci.

2. Stěžovatel podal dne 26. 1. 2026 žádost o přeměnu trestu odnětí svobody, a to s ohledem na novelu provedenou zákonem č. 270/2025 Sb., kterým se mění zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony (dále jen "novela"). Novelou byla v trestním zákoníku zavedena nová skutková podstata - nedovolená výroba a jiné nakládání s konopím (§ 283a trestního zákoníku) - a v případě stěžovatele by při odsouzení v současné době přicházel v úvahu mírnější trest. Proto stěžovatel navrhl přeměnu - uložení trestu odnětí svobody v trvání tří let, případně podmíněně odloženého na zkušební dobu pěti let.

3. Soud prvního stupně v neveřejném zasedání žádost stěžovatele na snížení trestu zamítl. Napadeným usnesení stížnostního soudu byla následná stížnost stěžovatele zamítnuta jako nepřípustná.

II. Argumentace stěžovatele

4. Řádně zastoupený stěžovatel včas podanou ústavní stížností, splňující i další požadavky zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), brojí proti usnesením a namítá, že jimi byla porušena jeho základní práva zakotvená v čl. 2 odst. 2, čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3 a v čl. 39 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

5. Stížnostnímu soudu stěžovatel vytýká, že odmítl jeho stížnost jako nepřípustnou s tím, že soud prvního stupně neměl ve věci rozhodovat vůbec, neboť podle § 465 trestního řádu se nevykoná trest za čin, který (v důsledku změny zákona) již není trestným činem. Záleží totiž na úvaze zákonodárce, zda i v jiném případě uzná za vhodné, aby byl v souvislosti se změnou zákona zmírněn také jiný dříve uložený trest. Taková úprava v novele není a takový závěr z ní nelze ani seznat. Nelze dovodit nedůslednost zákonodárce a z toho plynoucí možnou mezeru v zákoně.

6. Podle stěžovatele měly obecné soudy v jeho věci postupovat podle § 58 odst. 4 trestního zákoníku a uložený trest snížit. Stěžovatel má za to, že byl odsouzen za jiný trestný čin (§ 283 trestního zákoníku), než který nyní stanoví zákon (§ 283a trestního zákoníku), a proto měly obecné soudy postupem podle § 465 odst. 2 trestního řádu uložený trest zkrátit. Výkon dříve uloženého trestu považuje za nespravedlivý a porušení rovnosti ve vztahu k těm, kdo za stejné jednání budou potrestání mírnějším trestem.

7. Z uvedených důvodů navrhl, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí zrušil.

III. Vlastní posouzení ústavní stížnosti

8. Ústavní soud se seznámil s napadenými rozhodnutími a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

9. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [viz § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Ústavní soud není součástí soustavy soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy), není jim instančně nadřízen a nezasahuje do jejich rozhodovací činnosti vždy, došlo-li k porušení "běžné zákonnosti nebo k jiným nesprávnostem", ale až tehdy, je-li takové porušení zároveň porušením ústavně zaručeného základního práva nebo svobody (nález ze dne 25. 1. 1995 sp. zn. II. ÚS 45/94).

10. Z usnesení soudu prvního stupně jsou patrné pochybnosti, může-li rozhodovat o "přeměně trestu odnětí svobody", neboť takový procesní postup trestní řád nezná. Podle § 465 odst. 1 trestního řádu je možné rozhodnout o nevykonání dříve uloženého trestu při zániku trestného činu, případně zkrácení, byl-li uložen souhrnný nebo úhrnný trest za sbíhající se trestný čin. Sama skutečnost, že za trestný čin stěžovatele je nově ukládán mírnější trest, takovou situaci nepředstavuje.

11. Stížnostní soud zrekapituloval průběh řízení po podání žádosti o přeměnu trestu odnětí svobody (č. l. 5080), na který reagoval předseda senátu soudu prvního stupně přípisem, podle kterého jde o žádost, na jejímž základě nemůže být vydáno rozhodnutí (č. l. 5081). Poté, co byla doručena žádost o stanovení lhůty k procesnímu úkonu [§ 174a zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích)], soud prvního stupně vydal napadené usnesení. Stížnostní soud však vydání usnesení považuje za nesprávný postup - na rozdíl od původního přípisu. Stížnostní soud poukázal na okolnosti aplikace § 465 trestního řádu a vázanosti soudů zákonem a vyjádřením úvahy zákonodárce v novele.

12. Ústavní soud připomíná, že přechodná ustanovení se v řadě zákonů, včetně novely, zabývají vztahem nové právní úpravy k předchozímu znění zákona a postihují pouze ty dopady nově přijaté změny, které zákonodárce uzná za vhodné a potřebné.

13. Ačkoli novelou byla vytvořená nová skutková podstata (nedovolená výroba a jiné nakládání s konopím), její aplikace je možná až od účinnosti novely (1. 1. 2026), a nedopadá na věc stěžovatele. Přechodná ustanovení (článek II novely) se týkají výhradně zrušených trestných činů, neupravují však možnost, že by se vztahovala na jinou činnost, která je nadále trestná (čl. 39 Listiny) a která byla projednána a pravomocně rozhodnuta před účinností novely.

14. Podle komentáře k § 2 odst. 1 trestního zákoníku: "Pozdější, pro pachatele příznivější zákon se uplatní, pokud samozřejmě nebylo o vině a trestu ještě pravomocně rozhodnuto. Bylo-li již pravomocně rozhodnuto o vině i trestu, citované ustanovení o časové působnosti trestního zákona nelze použít (srov. R 17/2007). Došlo-li ke zmírnění právní úpravy po právní moci rozhodnutí o činu spáchaného před touto změnou, mohlo by to mít vliv pouze na případné rozhodování o milosti prezidenta republiky. Není to důvodem pro podání mimořádného opravného prostředku..." (viz Šámal, P. a kol. Trestní zákoník. Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2023, s. 87). Podle citovaného judikátu Nejvyššího soudu (usnesení ze dne 23. 3. 2006 sp. zn. 4 Tz 17/2006): "Při posuzování trestnosti činu ve smyslu § 16 odst. 1 tr. zák. [tehdy platného trestního zákona nyní § 2 odst. 1 trestního zákoníku] se pozdější, pro pachatele příznivější právo uplatní, jen pokud ještě nebylo pravomocně rozhodnuto o vině a trestu pachatele. Bylo-li již pravomocně rozhodnuto o vině i trestu, citované ustanovení o časové působnosti trestního zákona nelze použít.".

15. Obdobný závěr je možné učinit i v projednávané věci. Ustanovení § 58 odst. 4 trestního zákona (zohledňující zájem státu na rozbití zločineckých struktur, do kterých je obtížné proniknout výměnou za podstatné zmírnění postihu jednotlivce, který se na trestné činnosti podílel a umožnil odhalení a usvědčení spolupachatelů) se týká rozhodování v řízení ve věci samé [Oddíl 5 - Ukládání a výkon jednotlivých trestů (§ 55-80)] a nikoli neurčitého opravného prostředku. Na stěžovatelovu věc proto nedopadá, neboť ten byl pravomocně odsouzen dne 5. 12. 2023.

16. Pro dokreslení je možné odkázat na usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2026 sp. zn. III. ÚS 3690/25, bod 14: "Zmírnění právní úpravy v oblasti drogových deliktů, k němuž došlo přijetím zákona č. 270/2025 Sb., nemá samo o sobě dopad na ústavněprávní souladnost napadených rozhodnutí. Zmírnění jsou obecné soudy povinny (v souladu s čl. 40 odst. 6 Listiny a s § 2 odst. 1 trestního zákoníku) zohledňovat před pravomocným skončením trestního stíhání. Jelikož novela nabyla účinnosti až 1. ledna 2026, je zřejmé, že k jejím důsledkům obecné soudy ve stěžovatelově trestní věci nemohly přihlížet...".

17. Na základě výše uvedených důvodů proto Ústavní soud odmítl stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení

Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 18. června 2026 Jan Svatoň v. r. předseda senátu