III.ÚS 1562/25

Rubrum

Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Veronikou Křesťanovou o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti X, zastoupené JUDr. Edvinem Svobodou, advokátem, sídlem Bílinská 1147/1, Ústí nad Labem, proti usnesení Vrchního soudu v Praze č. j. 5 To 70/2024-108598 ze dne 18. prosince 2024 a usnesení Městského soudu v Praze č. j. 48 T 7/2020-108554 ze dne 4. listopadu 2024, za účasti Vrchního soudu v Praze a Městského soudu v Praze, jako účastníků řízení, a Vrchního státního zastupitelství v Praze a Městského státního zastupitelství v Praze, jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi došlo k porušení jejích ústavně zaručených práv zakotvených v čl. 7 odst. 1, čl. 11 a čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 1 Protokolu č. 1 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod.

2. Stěžovatelka v ústavní stížnosti nejprve uvádí, že si je vědoma jejího opožděného podání, avšak tvrdí, že podle judikatury Ústavního soudu není vyloučeno, aby byla ústavní stížnost výjimečně projednána i po uplynutí zákonné lhůty uvedené v § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu. Odkazuje v tomto směru na nález sp. zn. I. ÚS 232/17. V návaznosti na to žádá o výjimečné prominutí zmeškání lhůty k podání ústavní stížnosti, a to kvůli tomu, že až po právní moci napadených rozhodnutí (konkrétně 15. dubna 2025) zjistila informace o možném konfliktu Mgr. Matesa, obhájce M. V., a o jeho účasti na převodech majetku, jež měly přímo ovlivnit rozhodnutí o zabrání. Tyto informace stěžovatelka následně konkretizuje.

3. Ústavní soud se nejprve zabýval otázkou, zda v předmětné věci jsou splněny procesní předpoklady pro řízení před Ústavním soudem stanovené zákonem o Ústavním soudu, a dospěl k závěru, že tomu tak není.

4. Podle § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze totiž ústavní stížnost podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje. Tato lhůta je propadná; s jejím uplynutím právo k podání ústavní stížnosti zaniká a k jejímu prominutí ani prodloužení nemá Ústavní soud, ani jiný orgán pravomoc (srov. např. usnesení sp. zn. I. ÚS 158/07 ze dne 30. ledna 2007), a to ani s přiměřeným použitím § 58 občanského soudního řádu (srov. např. usnesení sp. zn. I. ÚS 244/95 ze dne 26. ledna 1996). Výjimečnou je pouze situace, pokud by formální trvání na dodržení zákonné lhůty představovalo denegationis iustitiae ve smyslu odepření přístupu k Ústavnímu soudu (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Vodárenská akciová společnost proti České republice ze dne 24. února 2004). Ani tam však nejde o prominutí zmeškání lhůty, jen o racionální výklad toho, jaké rozhodnutí je pro účely počítání lhůty rozhodnutím o posledním opravném prostředku, aby nedocházelo k situaci, že ústavní stížnost je odmítnuta zprvu pro předčasnost a opak pro opožděnost [k tomu např. nálezy sp. zn. IV. ÚS 298/05 ze dne 8. srpna 2005 (N 156/38 SbNU 241), sp. zn. II. ÚS 343/02 ze dne 5. listopadu 2002 (N 140/28 SbNU 223), sp. zn.

I. ÚS 547/03 ze dne

12. října 2004 (N 143/35 SbNU 31), usnesení sp. zn. I. ÚS 621/99 ze dne 28. března 2000, sp. zn. I. ÚS 123/04 ze dne 3. ledna 2006].

5. Městský soud v Praze Ústavnímu soudu na jeho žádost sdělil, že napadené usnesení Vrchního soudu v Praze bylo stěžovatelce doručeno dne 30. ledna 2025 a jejímu zmocněnci dne 29. ledna 2025. Ústavní stížnost byla podána dne 26. května 2025, tedy zjevně po uplynutí zákonné dvouměsíční lhůty, což ostatně sama stěžovatelka v ústavní stížnosti připouští, jak již bylo zmíněno.

6. Jestliže stěžovatelka tvrdí, že judikatura Ústavního soudu připouští výjimečné projednání ústavní stížnosti i při jejím opožděném podání, "pokud vyjdou najevo nové skutečnosti, které stěžovatel nemohl zjistit dříve ani při vynaložení veškeré pečlivostí a které zásadním způsobem mění pohled na spravedlnost předchozího řízení", není Ústavnímu soudu zřejmé, jakou judikaturu má stěžovatelka na mysli. Stěžovatelka odkazuje na rozhodnutí, jež označuje jako "nález I. ÚS 232/17" a z něj cituje větu "v mimořádných případech, kdy by striktní aplikace procesních pravidel vedla k nepřiměřenému zásahu do základních práv, je třeba zohlednit materiální stránku věc". Senátní věc 232 z roku 2017 byla zapsána IV. senátu a ten ji rozhodl dne 22. února 2017 pod sp. zn. IV. ÚS 232/17. Usnesení, které je stejně jako další rozhodnutí Ústavního soudu dostupné pod https://nalus.usoud.cz, na posuzování včasnosti ústavní stížnosti rozhodně nestojí a citovanou větu neobsahuje. Ač věta, kterou stěžovatelka z neexistujícího rozhodnutí cituje, může mít za jiných okolností své ratio, v konkrétní věci není prostor pro její uplatnění.

7. Zmeškání lhůty k podání ústavní stížnosti, o kterém není pochyb, nelze stěžovatelce prominout, nejde ani o případy pro odlišné počítání lhůty, jak má na mysli výše zmíněná judikatura.

8. Ústavní soud ústavní stížnost, z důvodů shora uvedených, soudkyní zpravodajkou mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu jako návrh podaný po lhůtě stanovené zákonem o Ústavním soudu.

Poučení

Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně 30. května 2025 Veronika Křesťanová v. r. soudkyně zpravodajka