III.ÚS 1566/26

Rubrum

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové, soudce Milana Hulmáka a soudkyně zpravodajky Veroniky Křesťanové o ústavní stížnosti stěžovatele M. H., zastoupeného JUDr. Renátou Smetana, advokátkou, sídlem Smetanovo náměstí 979/2, Ostrava, proti usnesení Okresního soudu v Opavě č. j. 14 P 287/2021-734 ze dne 7. května 2026, za účasti Okresního soudu v Opavě, jako účastníka řízení, a J. Ž. a nezletilého P. H., jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Stěžovatel (otec) se domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí; tvrdí, že jím došlo k porušení jeho ústavně zaručených práv zakotvených v čl. 32 odst. 4 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod.

2. V roce 2023 uzavřeli otec a vedlejší účastnice (matka) dohodu o péči o nezletilého vedlejšího účastníka (chlapec), kterou Okresní soud v Opavě schválil rozsudkem z října 2023 (předchozí úprava poměrů). Chlapec byl svěřen do péče matce a otci byl upraven styk s ním na každý druhý víkend od pátku do neděle.

3. V říjnu 2024 podal každý z rodičů návrh na změnu předchozí úpravy poměrů - otec navrhoval střídavou péči a výkon rozhodnutí předchozí úpravy poměrů, matka styk otce s chlapcem pouze za přítomnosti třetí osoby. Okresní soud rozsudkem z 27. června 2025 návrh každého z rodičů zamítl. K odvolání otce Krajský soud v Ostravě rozsudkem č. j. 14 Co 329/2025-649 ze dne 18. února 2026 potvrdil zamítnutí návrhu otce na výkon rozhodnutí a ve zbývajícím rozsahu rozsudek okresního soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení s tím, že je třeba nechat vypracovat znalecký posudek ohledně zdravotního stavu chlapce, prognózy dalšího vývoje, posouzení vztahu chlapce ke každému z rodičů a jeho schopnosti zvládat změny výchovného prostředí při péči každého z rodičů, v jakém rozsahu, intenzitě a za jakých podmínek. Chlapec bude mít v říjnu 6 let, má diagnostikovanou poruchu autistického spektra s výrazně opožděným psychomotorickým vývojem a vývojem řeči, jeho mentální věk tak odpovídá tříletému dítěti.

4. Otec v dubnu 2026 podal návrh na vydání prozatímního rozhodnutí, jímž by soud upravil péči otce od čtvrtka do neděle každý druhý týden a dále upravil režim péče o letních prázdninách. Otec zdůraznil dosavadní délku řízení ve věci samé, a to, že řízení bude trvat minimálně další rok. Z toho dovozuje riziko navyknutí chlapce na současný omezený režim a tak obtížné rozšíření péče otce v budoucnu.

5. Okresní soud napadeným usnesením návrh otce zamítl.

6. Otec v ústavní stížnosti okresnímu soudu vytýká, že rozhodl ústavně neakceptovatelně pouze na základě písemných podkladů. Soud měl podle něj svolat jiný soudní rok. Měl-li soud za to, že stanovisko opatrovníka je příliš stručné, a nedostatečně podložené, měl v souladu s vyšetřovací zásadou učinit procesní kroky, aby názor opatrovníka zjistil řádně a úplně. Nedostatek skutkového podkladu soud použil v neprospěch otce a zasáhl tak do jeho práva na soudní ochranu.

7. Zásah do práva na péči a výchovu dítěte spatřuje otec v tom, že soud popřel povahu prozatímního rozhodnutí a zaměnil konečné rozhodnutí o péči s dočasnou a předvídatelnou zatímní úpravou péče otce o chlapce. Otec namítá, že se soud nevypořádal s tím, že by mírné rozšíření běžné péče, jakož i prázdninového režimu, nemělo být pro chlapce rizikové. Odkazuje na nálezy sp. zn. IV. ÚS 1921/17 ze dne 21. listopadu 2017, sp. zn. II. ÚS 212/25 ze dne 12. března 2025 a sp. zn.

II. ÚS 894/25 ze dne

30. července 2025. Opakuje obavu z důsledků dlouhodobě omezeného režimu, který podle něj může vést k odmítání otce chlapcem. S ohledem na specifické potřeby chlapce, potřebu stability a adaptace na změny je třeba chlapce připravovat na změny postupně a včas. Napadené usnesení přesvědčivě nevysvětluje, proč ponechání stávající úpravy je v nejlepším zájmu chlapce.

8. Ústavní stížnost je přípustná a jsou splněny i ostatní procesní předpoklady pro řízení o ústavní stížnosti.

9. Právní úprava nově (s účinností od 1. ledna 2026) v § 465a a násl. zákona o zvláštních řízeních soudních u prozatímních rozhodnutí vychází z toho, že poměry dítěte mají být s ohledem na důsledné zajištění procesních práv všech účastníků řízení upravovány zásadně meritorně. Dočasná úprava je vždy určitou výjimkou z pravidla, která se uplatní pouze v nezbytných případech - je-li zde naléhavá potřeba upravit poměry před rozhodnutím ve věci samé. I když platí, že na předběžnou a prozatímní úpravu poměrů dítěte se procesně nepoužijí ustanovení občanského soudního řádu o předběžném opatření (viz § 465j zákona o zvláštních řízeních soudních), lze při posuzování ústavnosti v poměrech řízení o ústavní stížnosti vyjít z ustálené judikatury vztahující se právě k předběžným opatřením (srov. usnesení sp. zn. IV. ÚS 766/26 ze dne 29. dubna 2026, sp. zn. II. ÚS 1152/26 ze dne 6. května 2026). Podle ní se Ústavní soud zpravidla necítí být oprávněn zasahovat do rozhodnutí o předběžných opatřeních - zkoumání vlastních podmínek pro nařízení či zrušení předběžného opatření, které závisí na konkrétních okolnostech věci, přísluší výhradně opatrovnickému soudu. Obdobně to platí i pro prozatímní rozhodnutí. V obou případech jde o rozhodnutí, která představují pouze přechodné řešení situace a zasahují do práv a povinností účastníků nikoli konečným způsobem. Zároveň však platí, že i rozhodnutí o předběžném opatření (rozhodnutí o prozatímní úpravě poměrů) je za určitých okolností způsobilé zasáhnout do základních práv a svobod účastníků řízení a lze je podrobit ústavněprávnímu přezkumu (srov. nález sp. zn. III. ÚS 52/13 ze dne 8. srpna 2013) v rámci tzv. omezeného testu ústavnosti. Ústavní soud přitom pouze zkoumá, zda předběžné opatření (prozatímní rozhodnutí) mělo zákonný podklad, bylo vydáno příslušným orgánem a není projevem svévole, která - aby odůvodnila kasační zásah - by musela být na první pohled zjevná a intenzivní (např. nález sp. zn. II. ÚS 221/98 ze dne 10. listopadu 1999 či usnesení sp. zn. I. ÚS 389/23 ze dne 18. dubna 2023, sp. zn. IV. ÚS 3262/22 ze dne 6. prosince 2022 a mnohá další). Důvodem pro kasační zásah Ústavního soudu je také flagrantní porušení zásad spravedlivého procesu.

10. Žádná z uvedených pochybení Ústavní soud v souzené věci neshledal. Rozhodnutí vydal příslušný soud na zákonném podkladě. Napadené rozhodnutí není ani projevem svévole.

11. Klíčové v posuzované věci je, že okresní soud rozhodoval o návrhu na vydání prozatímního rozhodnutí poté, co prvně návrh otce ve věci samé zamítl. Platí, že při podání návrhu na vydání prozatímního rozhodnutí stačí skutečnosti osvědčit, byť s vyšším standardem prokazování skutečností než u předběžného opatření a s možností soudu provádět dokazování, je-li nezbytné. Takovou nezbytnost okresní soud nespatřoval, měl-li vzhledem k fázi řízení (po zrušujícím rozsudku krajského soudu) ve spise značné množství podkladů včetně zpráv různých odborníků týkajících se chlapcovy diagnózy a přístupu rodičů k ní. Okresní soud vydal rozhodnutí bezodkladně a zachoval účastníkům řízení možnost se k návrhu vyjádřit, přičemž bylo zcela na úvaze okresního soudu, jaký procesní postup podle § 465d odst. 3 zákona o zvláštních řízeních soudních zvolí. Zvolil-li jiný, než by si představoval otec jako účastník řízení, nejde o neústavní postup. Neobstojí ani námitka případného dokazování za účelem odstranění nejasností z vyjádření kolizního opatrovníka. Výtky okresního soudu k vyjádření opatrovníka odrážely spíše pochybnosti o řádném výkonu kolizního opatrovnictví a o chybějící osobní spolupráci s rodinou než k potřebě dalšího dokazování v řízení o prozatímním rozhodnutí. Navazují tak na výtky, které vůči opatrovníkovi soud směřoval po řízení ve věci samé v původně zamítavém rozsudku.

12. V zamítnutí návrhu na vydání prozatímního rozhodnutí nelze spatřovat ani zásah do rovnosti rodičů a práva otce a chlapce na vzájemný kontakt. Okresní soud přihlédl k tomu, že předchozí úprava poměrů zachovává kontakt v takové míře, aby vazby chlapce s otcem nebyly narušeny. Otec sice upozorňuje na potřebu postupné adaptace chlapce na změny, pomíjí však, že tato úvaha zahrnuje předpoklad, jaká bude úprava konečná, jinak řečeno, zda bude objektivně možná. Právě za účelem nastavení co nejvhodnější úpravy ale krajský soud původní zamítavé rozhodnutí okresního soudu zrušil, aby věc posoudil zevrubněji a zjistil, zda zdravotní stav chlapce je objektivní překážkou většího podílu otce na péči, či nikoli. Ač zadání znaleckých posudků samo o sobě neznamená překážku zatímní úpravy, nelze pomíjet vždy konkrétní skutkový stav věci. Ten hraje v posuzovaném případu stěžejní roli. Právě pro specifické potřeby dítěte není napadené rozhodnutí rozporné ani se závěry judikatury Ústavního soudu, jež otec citoval. Okresní soud vyhodnotil nezbytnost navrhované úpravy s ohledem na procesní vývoj ve věci, specifický zdravotní stav, potřeby a psychomotorický vývoj chlapce, tedy jeho aktuální zájem. Napadené rozhodnutí okresního soudu z ústavněprávního hlediska obstojí.

13. Ústavní soud nezjistil žádné pochybení, které by opodstatňovalo závěr stěžovatele o porušení jeho základních práv. Ústavní stížnost tak odmítl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu].

14. Závěrem Ústavní soud apeluje na okresní soud, aby po obdržení znaleckého posudku jednal bezodkladně a nastavil podíl péče každého z rodičů tak, aby pro chlapce byly případné změny plynulé a co nejméně zatěžující.

Poučení

Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně 1. července 2026 Daniela Zemanová v. r. předsedkyně senátu