III.ÚS 1582/10
V PLATNOSTI- KS Brno 44 Co 225/2005-227
- OS Prostějov 6 C 421/2002
- NS 25 Cdo 1372/2009
- ÚS III.ÚS 1582/10
Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, protože byla zjevně neopodstatněná. Stěžovatelé nevyjádřili konkrétní námitky proti hodnocení důkazů, které by mohly být kvalifikovány jako otázky zásadního právního významu. Návrh byl podán po lhůtě stanovené zákonem, což vylučuje případnou přípustnost. Soud se opřel o § 43 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
Rubrum
Ústavní soud rozhodl dne 15. července 2010 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Jiřího Muchy, soudců Pavla Holländera a Miloslava Výborného, ve věci navrhovatelů 1) Ing. J. Z., Ph.D., a 2) MUDr. M. Z., zastoupených JUDr. Ivem Pavlů, advokátem se sídlem T. G. Masaryka 11, 796 01 Prostějov, o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. března 2010 č. j. 25 Cdo 1372/2009-247, rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 15. prosince 2008 č. j. 44 Co 225/2005-227 a rozsudku Okresního soudu v Prostějově ze dne 13. dubna 2005 č. j. 6 C 421/2002-117, takto:
Výrok
Návrh se odmítá.
Odůvodnění
Návrhem na zahájení řízení o ústavní stížnosti stěžovatelé napadli v záhlaví uvedená rozhodnutí obecných soudů s tvrzením, že jimi došlo k porušení jejich ústavně zaručených základních práv, zakotvených v čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Dle odůvodnění návrhu mělo se tak stát stručně shrnuto tím, že obecné soudy neprovedly celou řadu důkazů, jimiž stěžovatelé usilovali o prokázání svých tvrzení, a ostatní důkazy nesprávně hodnotily, což vyústilo v jejich neprospěch vydaná rozhodnutí. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným. Obdobně je povinen postupovat soudce zpravodaj, je-li návrh podán po lhůtě stanovené zákonem pro jeho podání [§ 43 odst. 1 písm. b), odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů]. Jak bylo zjištěno z obsahu odůvodnění v záhlaví uvedeného usnesení Nejvyššího soudu, tento odmítl dovolání stěžovatelů směřující proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 15. prosince 2008 č. j. 44 Co 225/2005-227 s tím, že pouze tehdy, když námitky připínající se k dokazování lze současně kvalifikovat jako procesní otázky zásadního právního významu, nic nebrání jejich podřazení pod dovolací důvod zakotvený v § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. ve vztahu k úvahám o přípustnosti dovolání plynoucí z § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. [procesní vývoj předmětné věci přípustnosti dle § 237 odst. 1 písm. a), písm. b) o. s. ř. nesvědčil]. Z uvedeného se podává, že dovolání v záležitosti stěžovatelů evidentně nebylo na základě předložených skutkových námitek z pohledu případného posouzení otázky zásadního právního významu možno posoudit jako (ne)přípustné (§ 242 odst. 3 věta první o. s. ř.), resp. tuto možnost svým dispozičním úkonem stěžovatelé ani nezaložili, neboť rámec takto zákonem předpokládané (případné) přípustnosti dovolání je determinován posouzením toliko výtek (otázek) právních, byť i případně v rovině procesní [§ 237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o. s. ř.]; což shodně dokládá v tomto směru i judikatura Ústavního soudu (kupř. nálezy sp. zn. II. ÚS 182/05, I. ÚS 2030/07, I. ÚS 2884/08, I. ÚS 1452/09, IV. ÚS 2117/09). Poněkud jinak vyjádřeno, nelze zde efektivně uplatnit námitky proti skutkovým zjištěním způsobem, který předjímá dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o. s. ř., stejně jako důvod podle § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., jestliže tvrzené vady procesu získání skutkových zjištění (zejména provádění a hodnocení důkazů) nezahrnují podmínku existence právní (takto procesní) otázky zásadního významu. Stěžovatelé konečně konkrétní námitky proti uvedenému postupu Nejvyššího soudu v tomto ohledu v ústavní stížnosti ani nevznášejí. V uvedeném rozsahu bylo tudíž nutno posoudit jejich návrh jako zjevně neopodstatněný, když je zřejmé, že povahou námitek obsažených v podaném mimořádném opravném prostředku (dovolání) nemohli posouzení otázky zásadního právního významu vůbec otevřít. Ohledně rozsahu petitu požadujícího zrušení rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 15. prosince 2008 č. j. 44 Co 225/2005-227 a rozsudku Okresního soudu v Prostějově ze dne 13. dubna 2005 č. j. 6 C 421/2002-117 promítá se potom popsaná procesní situace následně v tom, že pro aplikaci výjimky uvedené v § 72 odst. 4 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, nejsou splněny náležité předpoklady, když k odmítnutí (stěžovateli podaného) dovolání nedošlo v důsledku kvalifikace tohoto odmítnutí jako nepřípustného z důvodů závisejících na uvážení orgánu, jenž o něm rozhodoval, kterou citované ustanovení předpokládá. Z toho posléze plyne, že v této části byla ústavní stížnost podána po lhůtě k tomu zákonem stanovené [§ 72 odst. 3, 4 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů]. Na základě uvedených důvodů bylo proto mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků rozhodnuto, jak ve výroku usnesení obsaženo [§ 43 odst. 1 písm. b), odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení
Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně dne 15. července 2010 Jiří Mucha předseda senátu Ústavního soudu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (1)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.