III.ÚS 164/03
V PLATNOSTI- MS Praha 38 Ca 527/2001-42
- ÚS III.ÚS 164/03
- ÚS II.ÚS 420/04
Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, protože podnět byl zjevně neopodstatněný. Stěžovatel se domáhal zrušení rozhodnutí finančních orgánů týkajících se DPH za prosinec, ale soud zjistil, že nižší soud správně vyhodnotil všechny námitky. Městský soud správně uplatnil zákonné předpisy o správě daní a DPH, včetně ustanovení o zdanitelném plnění a postupu správce daně. Rozhodnutí bylo založeno na správné právní úvaze a nezakládalo porušení ústavních práv.
Rubrum
III. ÚS 164/03 Ústavní soud rozhodl dne 9. října 2003 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Muchy, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Evy Zarembové, ve věci navrhovatele M. & H. a. s., zastoupeného JUDr. R. M., advokátem o ústavní stížnosti proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. listopadu 2002 č. j. 38 Ca 527/2001-42, rozhodnutí Finančního ředitelství pro hlavní město Prahu ze dne 20. srpna 2001 č. j. FŘ-6106/13/01 a platebnímu výměru Finančního úřadu v Praze 2 ze dne 10. ledna 2001 č. j. 2117/01/002914/5145, t a k t o :
Výrok
Návrh se o d m í t á .
Odůvodnění
Navrhovatel, který se domáhal zrušení výše označených rozhodnutí, odůvodnil svou ústavní stížnost tím, že jimi došlo k porušení práv, jež jsou zaručena v čl. 2 odst. 2, čl. 36 odst. 1, odst. 2 a v čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, jakož i v čl. 2 odst. 3 Ústavy. Poukázal na průběh řízení před správcem daně, na důkazy, které mu byly v předmětné věci předloženy a které prokazovaly uskutečnění zdanitelného plnění, a tedy oprávněnost nároku na odpočet daně z přidané hodnoty, dále na příslušná ustanovení zákona o správě daní a poplatků, dle nichž podle jeho přesvědčení nebylo ve věci postupováno. Z uvedených důvodů se proti platebnímu výměru vydanému Finančním úřadem pro Prahu 2 dne 10. ledna 2001 pod č. j. 2117/01/002914/5145 odvolal a proti rozhodnutí Finančního ředitelství pro hl. m. Prahu ze dne 20. srpna 2001 č. j. FŘ-6106/13/01, kterým nebylo odvolání vyhověno, podal žalobu u Městského soudu v Praze. I když u soudu uplatnil námitky poukazující na nesprávnost postupu správce daně, soud se s nimi nevypořádal - v odůvodnění se jimi nezabýval, jiné námitky pak hodnotil zřejmě nesprávně. Z obsahu stížností napadených rozhodnutí zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Městský soud v Praze v řízení o žalobě proti rozhodnutí Finančního ředitelství pro hlavní město Prahu přezkoumal zákonnost napadeného rozhodnutí, včetně řízení jež mu předcházelo, a opodstatněně dospěl k závěru, že žaloba nebyla podána důvodně. Ve svém rozhodnutí se soud vypořádal se všemi námitkami v žalobě uplatněnými, když také přiléhavým a vyčerpávajícím způsobem odůvodnil, pro které skutečnosti byl platební výměr na daň z přidané hodnoty za prosinec 1999 vydán, a proč postup příslušných finančních orgánů a jejich rozhodnutí byla v souladu s § 2 odst. 3, § 15 odst. 8, s § 31 odst. 9 zák. č. 337/1992 Sb., o správě daní, a s § 19 odst. 1, odst. 2 zák. č. 588/1992, o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů. V dalším proto lze na obsah odůvodnění odkázat. Pro výše uvedené byl návrh shledán zjevně neopodstatněným a dle § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, podle něhož senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků zjevně neopodstatněný návrh odmítne, rozhodnuto tak, jak ve výroku obsaženo.
Poučení
Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně dne 9. října 2003
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.